Vlastníme nakrátko utržené sluchátko

Vic takovych sichet jako byla ta dnesni a pujdu radeji cistit zachody k McDonaldovi.
Volala mi Simone z agentury, ze se mam dostavit na nocni do nemocnice na North Coast- pres cele mesto. A tak jsem jela poprve metro- vlakem. Metro- vlaky jsou tu pekne udrzovane, ciste, nejsou posprejovane a jezdi nacas!


Jela jsem pres most, a to sice vecer, kdy se na mori odrazela vsechna mozna svetylka z mrakodrapu a vypadalo to proste kouzelne.
To ale take byl asi nejhezci zazitek z cele noci- kdyz jsem tam prijela a zjistila, co budu delat, tak se mi hruzou malem zamotala streva.
Strcili mi do ruky mobil, co vypadal jak utrzene sluchatko z Macha a Sebestove a rekli mi, ze ho mam s sebou celou noc nosit, ze mi budou volat z ruznych casti nemocnice vzdycky, kdyz budou chtit neco prinest, nebo kdyz po mne budou neco potrebovat.
Tak jsem si predstavila jak telefonuji s nekym, co mi do sluchatka nekolikrat za sebou nervozne a naprosto nesrozumitelne opakuje, ze potrebuje prinest nekam, nevim kam, neco, co nevim jak vypada a kde to sezenu. A presne tak to bylo!
Byly jsme tam dve s takovouto uzasnou funkci, ta druha slecna mela na starost druhe patro a ja zbyvajici prvni, treti, ctvrte a pate.

Zacala jsem tim, ze jsem litala po cele nemocnici a snazila se sehnat pump, coz jsem vubec nevedela co by to mohlo byt. Nikde to nemeli a vsude to potrebovali. Po dlouhem patrani jsem prisla na to, jak to vypada, ale stejne to byly hovory jak rozpravka…. „Nemate nahodou nejaky pump navic?“ „Na ruce nebo na nohy?“ „No, nevim, je to takove krychlove…“"Tenhle?“ „Jo.“ „Tak ten navic nemame, ten potrebujeme…“
Nakonec jsem jeden sehnala- na tretim patre mi pujcili svuj jediny do zasoby a musela jsem se jim upsat krvi, ze jestli ho budou potrebovat, tak jim ho donesu zpatky. Vitezoslavne jsem ho donesla na ctvrte patro a cekala, ze budu pochvalena jaka jsem desne schopna a uzasna, ze jsem jim takovy poklad sehnala…. a oni mi oznamili, ze potrebuji dalsi dva, takze muzu smele pokracovat dale.
Kolem pulnoci jsem mela chvili volno, takze jsem se skamaradila s tamnimi uklizeci- blaznivym Peterem a Abdim, obrovskym cernochem se sklenenym okem….
K ranu jsem byla extremne vytizena, protoze me potrebovali na vsech patrech najednou. V praxi to vypadalo tak, ze jsem umyvala pacienty na ctvrtem patre a porad mi zvonil ten telefon- nejdrive volal nekdo z prvniho patra, ze by mne potrebovali. Vysvetlila jsem jim, ze ted nemuzu. Sotva jsem polozila sluchatko, tak zvonilo zase, ze me potrebuji na patem patre, abych jim prevezla pacienta z public do private hospital.Tak jsem opet vysvetlovala, ze ted opravdu nemuzu a hned nato mi volal manager, ze pry jak si to predstavuji, at prestanu delat to co delam a koukam se dostavit na pate patro, ze ten pacient ma byt do pul hodiny prevezen. To byl kuprikladu moment, kdy jsem vubec nevedela co delat, protoze umyvat pacienty neni jako vynaset kose- vynaseni kosu clovek muze kdykoliv prerusit, ale kdyz mam svleceneho, mokreho pacienta, ktery se navic kvuli mne obraci do vsech moznych, pro nej ne zrovna bezbolestnych poloh, tak mu preci nemuzu rict :“hele sorry, pockej tu na mne, do hodky jsem zpatky!“
No a takovych situaci bych mohla popisovat….vubec mi to neslo, tohle neni prace pro mne. Jedina vyhoda byla, ze jsem pracovala na tolika mistech, ze- jak to Tomas vtipne komentoval- jsem to zkazila pokazde nekomu jinemu. Stejne jsem ale stihla otravit spoustu lidi, protoze ke kazdemu blbemu ukolu- jako treba vynest kose- jsem mela ctyri dotazy. Ja se jim na jednu stranu nedivim, ze je prudilo mi kazdou blbost podrobne popisovat (nejlepe dvakrat, kdyz jsem jim nerozumela) ale moje chyba taky neni, ze nevim kam oni bezne vynasi kose.
Jedina vtipna historka za cely vecer byla, kdyz mi volal jeden kluk, ze potrebuje pomoci s pacientkou. Byla to straslive tlusta pani a potrebovala na zachod, tak jsme pod ni slozitou procedurou spolecne podsunuli misu…nacez ona prohlasila, ze do takhle male misy se nemuze poradne vysrat (doslova), ze na to, co ona hodla vyrobit je ta misa moc mala a ze chce nejakou vetsi. Tak jsem podobne slozitym postupem tu misu vyndali a vymenili… no a v tu chvili ona zacla strasne prdet. Tak ten kluk ji rekl, ze ji tam nechame v klidu a soukromi, aby na nas zazvonila az bude hotova. Ona mu odpovedela,ze zadny takovy, at tam hezky koukame zustat s ni, ze ona nepotrebuje soukromi, ze potrebuje nursing. Hrozne prdela a my jsme s tim klukem byli malem mrtvi. Za chvili hlasila, ze tim konci ( samozrejme neudelala ani louzicku) a tak ji ten kluk odebral misu a aby se nereklo, tak ji trochu utrel toaletakem. Ona prohlasila, ze to teda ne, at ji tu prdel (opet doslova) utre poradne… a pak ho pet minut instruovala kde vsude ze ji to ma jeste utrit.

Tak to jsem se uprimne pobavila- trocha skodolibosti uprostred mizerie:-)

Comments are closed.