Práce

Je to hruza- vyplnila jsem snad milion ruznych dotazniku, obepsala ruzne zajimave posty, prilozila sve (celkem atraktivni) CVčko a kopie doporuceni z predchozich zamestnani…a nic. Pritom se nehlasim na nejake extra prestizni misto- vetsinou obepisuji domovy duchodcu, nebo obchodni domy. Jeste doma, kdyz jsem si vybehavala doporuceni od predchozich zamestnavatelu, tak jsem si rikala, ze idealni misto, ktere by se mi mohlo podarit sehnat, by bylo delat uvadecku v opere (ano, uvadecku v divadle jsem delala) nebo, realneji, bych rada pracovala v nekterem domove duchodcu (s peci o stare, ci postizene lidi mam take zkusenosti). Tak uvidime- zatim zadna kladna odezva odnikud nedorazila. Kdyz jsou slusni, napisi alespon dopis s oduvodnenim, proc me nemuzou prijmout, vetsinou ale vubec nedaji vedet.

Zatim jsem se tedy nepoptavala v restauracich. Sice po ceste do skoly vzdycky koukam jestli nekde neinzeruji, ze prijmou nekoho na vypomoc, ale abych se sla proaktivne dovnitr nabidnout, na to nejak nemam kuraz. Neni ovsem vylouceno, ze dojde casem i na to.

Prozatim mam jen takove narazove vydelky, jako je plivani do zkumavky, nebo testovani mozku- to mi pro zmenu opet dohodila Lenka.

Tam jdu dnes odpoledne, tak jsem na to zvedava- udajne to spociva v tom, ze budu 2 x 2 hodiny resit nejake ukoly, a oni pomoci transkranialni magneticke stimulace a mozkoveho scanneru budou zkoumat me mozkove pochody. Doufam, ze se tam neodhali, ze jsem ve skutecnosti debil…trochu nad tim totiz premyslim, jestli nejsem debil- sice dostanu za odmenu 150 dolaru, ale nechat si kvůli tomu stourat do mozku, do toho preci nikdo normalne uvazujici nejde:-)

No nic, tak alespon vtip na zaver:

Napříč Austrálií skáče klokan, po každých 100 metrech se zastaví, z jeho
vaku vykoukne tučňák a blinká. V Antarktidě sedí ve skupině tučňáků malý
klokánek, občas kýchne a zamumlá: „Zasraný výměnný pobyty…“

Comments are closed.