O odsouzencích a pirátovi

Mozek mam otestovany a ze jsem debil z toho nevyplynulo, tak jsem to stesti oslavila navstevou musea.


Musea obecne moc nenavstevuji. Nezpochybnuji, ze je to jiste zabava na urovni, ktera cloveka po vsech strankach obohati a zuslechti jeho dusi, ale ja se tam proste a jednoduse nudim. Kdyz ale clovek bydli s rodinkou intelektualu a nechce trhat partu, musi se cas od casu prizpusobit:-)

Hyde Park Barracks Museum ale bylo docela prijemnym prekvapenim. Jak je Australie bileho muze mlada zeme a potomci prvnich importovanych osadniku tu jsou teprve sedmou, ci osmou generaci, je jeji historie podrobne zdokumentovana. A tak se tu v museu convictu neprobirame nudnymi statistickymi udaji a pozustatky cehosi, co by bez cedulek nebylo mozno vice identifikovat, jak uz to tak v museich obvykle byva, nybrz se nam pred ocima zacinaji odvijet konkretni pribehy jednotlivych lidi. Lidi, co ziji v Anglii v dobe ukrutne bidy. Lidi, co dostanou trest smrti za to, ze ukradli kus chleba a trochu kukurice, aby jejich rodina nepomrela hlady, pak jim to s trochou stesti zmeni na 14 let a poslou je do nejake cizi zeme, odkud vi, ze se nikdy nevrati. (Tenkrat byly v Anglii tri druhy trestu, 7 let, 14 let nebo dozivoti -kdyz pominu kratkodobe tresty a trest smrti- a protoze jim praskala vezeni ve svech, tak vsechny tyto dlouhodobe odsouzene posilali automaticky za more.) Doma nechaji rodinu, kterou uz nikdy neuvidi a cestuju 8 mesicu nekam do neznama….
…nicmene ty z nich, kteri prezili nastrahy dlouhe a strastiplne cesty tady uz zas tak hrozny zivot necekal. Ti mene problemovi byli prideleni settlerum, coz byli lide, kteri sem, podobne jako do Ameriky, sli s vidinou toho, ze tu zbohatnou (dostali tu zdarma pudu a 20 convictu na vypomoc), no a ti pak odesli osidlovat vnitrozemi.
Ostatni zustali tady v okoli Sydney a vlastne tu ani nezili jako ve vezeni. Kdyz se dobre chovali, tak mohli bydlet na svem, zalozit rodinu,… jenom si museli ten urcity pocet let odpracovat.

Pote, co si to odkroutili, tak se mohli za vlastni naklady vratit do Anglie, coz ale malokdo z nich udelal. Sedm let je dlouha doba, vetsina z nich tu mezitim zalozila rodinu a nebylo jim tu spatne. Ti z nich, co neco umeli, treba ruzni remeslnici, se meli primo kralovsky, takze proc se vracet do zchudle Anglie, kde je cekal hlad a nezamestnanost a bida …
Samozrejme to tu taky melo par hacku…napriklad tu ze zacatku byla naprosta prevaha muzskych. Teprve postupem casu to nejak doladili a poslali jim sem lode plne irskych sirotku a chudych anglickych divek, ktere sem sly s perspektivou, ze tu budou mit vetsi sanci se vdat.

Zajimave museum.

Potomci prvnich convictu jsou na sve predky nalezite hrdi (paradoxne) a citi se byt temi jedinymi pravymi Australany (rovnez paradoxne). Kuprikladu Blake

Blake je pravy Australan, potomek convictu, sedma generace, jak mi pysne hlasil.

Libi se mi, protoze vypada jako pirat- ve skutecnosti ovsem vykonava mnohem mene romanticke, i kdyz podobne nebezpecne povolani, a to sice uci anglictinu. Myslim, ze jsem mu rovnez sympaticka, zrejme proto, ze mu prijde jsem jsem desne hard- working. Pokazde, kdyz ma sluzbu v knihovne, jdu si tam vypujcit nejakou knizku. Chudak, ten kdyby tusil co me motivuje, tak by se asi divil :-))
Minuly tyden mi doporucil knizku od Alice Walker. The Complete Stories se to jmenuje. Mame teda trochu jiny vkus, co se knizek tyce, coz mi pak trochu ztezuje tu „uplne super knizku“ pokazde docist az do konce. Napriklad autorka te posledni knizky podle meho nazoru patri do cvokhausu. Vubec se to neda cist, nedava to zadny smysl. Moje stesti je, ze to jsou jednotlive povidky. Precetla jsem teda dvakrat povidky Laurel a The Lover, vsechno si prelozila, abych to skutecne uplne pochopila a dal na to prdim. V patek mu to tam dojdu vratit a reknu mu, ze to byla fakt desne super knizka, ze zejmena se mi libily povidky Laurel a The Lover…. :-))
Tomas se vcera cely vecer bavil tim, ze vymyslel k jakym trapnym situacim tento uskok muze vest…..no, uvidim, vsak ono to nejak dopadne!

Comments are closed.