O neštěstí a smrti

Tento tyden mam same pochmurne historky. Vcera se nam pred skolou stala nehoda- ja to sice nevidela, ale dve auta se srazila a jedno vjelo na chodnik primo pred skolu, kde stalo hejno studentu a pokurovalo.


Ctyri z nich to odnesli, jsou v nemocnici a jak jsem se dneska dozvedela, tak jsou na tom lip (?) nez si vsichni mysleli a NOHY JIM AMPUTOVAT NEBUDOU!!Stalo se to asi tri minuty poté, co jsem odesla. Bezne bych tam tou dobou jeste stala taky, ale chvatala jsem zrovna na postu, vyzvednout si psani od Libora (LIBOR MI NAPSAL!- vlastne mi mozna zachranil zivot:-)) stat se to o den pozdeji, nebo driv, nebo jen o tri minuty driv….
Jeden z tech lidi se jmenuje Gonzalo. Je to Spanel, co prijel do Australie den pred tou nehodou a chodil do tridy 2B (to je ta uplne nejnizsi uroven anglictiny, niz uz chodi jen asiati co neumi psat latinkou) Chudak malej, je mi ho uprimne lito, bejt nekde v prdeli, daleko od rodiny, prvni den… jeste se ani nerozkoukal a uz je v nemocnici, vubec nikomu nerozumi ani slovo…

V praci mi zase predevcirem umrel pacient. Mela jsem na starosti jen jeho, v osm jsem tam prisla a v pul desate uz nedychal. V devet se mu pritizilo, privolala jsem sestru, ta nemohla najit puls, tak zavolala dalsi sestru, ta zase dalsi, pak uz jich tam bylo asi osm. Ten pacient celou dobu tak nejak chraplave oddechoval. Pak mu nasadili kyslikovou masku….no a za chvili ji sundali, on byl uplne zlutej a uz nezil. Ja mu celou dobu stala u postele, takze jsem byla pritomna tomu okamziku smrti. Bylo to hrozne divny…
Kdyz pak všichni odesli a ja s panem zustala sama, tak jsem mu zabalila veci a na postel mu polozila ruzenec… a pak jsem cekala az mu prijedou pribuzni. Kdyz prijeli, tak jeste nevedeli ze je mrtvej, takze jsem koukala na ty voci, ktery se ptaly jak je tatinkovi a pritom tusily, ze je nejakej pruser a dalo se jasne cist…treba to neni tak hrozny, treba mi nechtej rict to, co si myslim….a pak slzy…

Comments are closed.