o češtině, chybách a knížkách z knihovny

Čtu teď knížku od Chaima Potoka a přijde mi čtivá a zajímavá…jenže si nemůžu pomoct, ale přijde mi blbě přeložená. Hemží se to tam větami, které snad ani nejsou česky… nebo se možná mýlím a měla bych se vrátit do školních škamen. Příklad (uvádím celý odstavec, tak to mnohem více tahá za uši):

Danny se nepřidal k žádné ze sionistických skupin. Mně osobně řekl, že by se přidal k mé skupině. Ale nemohl. Pamatoval jsem si na výbuch jeho otce kvůli sionismu? zeptal se mě. Řekl jsem mu, že jsem po tom měl hrozné sny. Jak by se mi takové výbuchy líbily u každého jídla? řekl Danny.

Co to jako má být? Vybavuje se mi, že existuje něco jako věta přímá, která by měla vypadat takto:

„Pamatuješ si na výbuch mého otce kvůli sionismu?“ zeptal se mě.
„Jak by se ti takové výbuchy líbily u každého jídla?“ řekl Danny.

A pak existuje věta nepřímá, která vypadá třeba takto:

Zeptal se mě, zda si pamatuji na výbuch jeho otce kvůli sionismu.

Pak se mi matně vybavuje něco jako věta polopřímá, ale to je snad něco úplně jiného. Jestli jsem něco zaspala (což se nedá vyloučit, podstatnou část vyučování jsem proklimbala na lavici) poprosila bych laskavého čtenáře, aby mě dovzdělal.

Takovýchto zvláštních vět, kde mi úplně nehrála časová souslednost a užívání zájmen, tam bylo víc, takže jsem občas měla chuť vzít červenou a začít škrtat. Vzpomněla jsem si při té příležitosti na kamaráda, který se nedávno rozčiloval na facebooku, jak jsou někteří lidé nemožní, že vepisují do knih půjčených z knihovny poznámky, podtrhávají, vyznačují si pasáže a opravují nejen faktické, ale i gramatické chyby.

Já to tedy nedělám, protože- jak je i z tohoto článku patrné- si jsem málokdy 100% jistá, že mám pravdu a hrozně bych se styděla, kdybych něco autorovi v knize opravila a nakonec by se ukázalo, že on měl pravdu a já ne. Ale ráda tyto poznámky nacházím. Občas je to i zábavné. Například knížku Oko jehly jsem měla půjčenou po vtipálkovi, který dopisoval k chybám legrační poznámky: např. Lucy zapálila kamna … to tedy muselo dát práce.
Docela mě to pobavilo. Vadí mi knížky polité, nebo potrhané. Tuhle jsem četla Vojtovi pohádku, ze které nějaký expert vytrhl poslední stránku, takže jsem se nedozvěděli, jak to dopadlo. Ale takové tužkou dopsané poznámky mi přijdou milé. Jsou to taková poselství pro budoucí čtenáře. Kdybych stála o sterilní netknutou knihu, navštívím knihkupectví.

7 Comments

  1. Bohdan napsal:

    Mám tušení na které hodině češtiny jsi spala – Na koho/co se Verunka usmála? Vedle koho/čeho seděl brácha? :)

    Ten komentář patří vlastně k článku ‘o úsměvu’, ale tematicky tam nezapadá.. :)

  2. Sandra napsal:

    No vidíš to, člověk se učí celý život…to jsem vážně nějak zaspala…já myslela, že se to určuje podle tě/ tebe, tak jsem si řekla „na tebe se Verunka usmála, vedle tebe seděl brácha“… a ono ne:)

  3. Bohdan napsal:

    Tak ono se to dá určit podle tě/tebe, akorát je to naopak :)

  4. Sandra napsal:

    hm, není nad to si zapamatovat dobrou mnemotechnickou pomůcku:)

  5. Sandra napsal:

    sakra…nebo ten blog rovnou celý smažu, když je plný hrubek:)