Výlet s kočárkem- Na pazderce- Zoo- Zámky

Dnešní výlet se nám smrskl na polovic, ale i tak jsme toho docela dost viděli. Doufám, že mi bude přáno a nerozhází se mi kompletně fotky, jako pokaždé. Původní plán byl vyrazit úplně opačným směrem a Zoologickou zahradou to uzavřít…nicméně jsme se ráno vypravovali tak dlouho, až bylo více než jasné, že pokud budu trvat na původním plánu, tak se můžu s vidinou oběda v Zoo rozloučit, vlastně s vidinou jakéhokoliv oběda, protože o žádné jiné restauraci po cestě nevím. A tak jsme šli nejprve do Zoo. So lesa jsme se vnořili u zastávky Na pazderce. V místě, které je vidět na třetí fotce, jsme chvíli váhali jestli se vydat vpravo, cestou krátkou, leč trnitou (rozuměj strmou uklouzanou ledovkou) či vlevo, cestou dlouhou a prošlapanou skrze Botanickou zahradu. Na rozdíl od všech kladných pohádkových hrdinů jsem volila cestu delší, leč jistou.

a

Nebýt toho, nenaskytl se nám tento super výhled na Prahu (kostelík Sv. Kláry, vzadu Hradčany…na té zmenšené fotce se tedy spíše dají jen tušit, ale jsou tam:)

Paradoxně nejhoší úsek cesty byl v obydlené oblasti, v ulici Trojská, od východu z Botanické zahrady až dolů k Trojskému zámku. Chodníky úzké, odhrabané jen pro jednoho pěšího člověka a po stranách toho úzkého tunelu navalené zledovatělé kupy sněhu. Kočárem se tam dalo jet jen šikmo, podklouzávaly mi nohy, protože prohrabaná cestička byla namrzlá a neposypaná a nevěděla jsem, jestli držet dřív sebe, kočárek, dítě, co mi vypadávalo z nahnutého kočárku, nebo Vojtu, který chtěl jít mermomocí vedle mně, nebo aspoň za ruku a ani jedno z toho nebylo proveditelné. Kolem jezdily auta…no nic moc úsek, naštěstí je to jenom asi 200 metrů…ale stojí za to.

Pak jsme došli k Trojskému zámečku. Ten je do konce března zavřený, takže si ho schováváme na jaro, ale aspoň jsme si ho vyfotili. Také jsem blýskla autobusovou zastávku, která je takovým důležitým záchytným bodem pro unavené (To je ostatně to, co se mi na tomto okruhu nejvíce líbí, že je na něm několik míst, kde v případě, že trpaslík odmítne jít dále pod záminkou velmi bolavých nožiček, je možno nasednout na bus a vrátit se domů.) Z této zastávky jezdí bus č. 112 na metro a bus č. 236 nahoru do Bohnic.

Jak vidíte, tak kolem poledne bylo v Zoo jen 175 návštěvníků, což je paráda (když to srovnám s létem, kdy i ve všední den po ránu už se to počítalo na tisíce.) a přitom všechna zvířata, kterým je v létě horko a většinou bývají zalezlá někde ve stínu a chrápou, byla pěkně čilá… zkrátka návštěvu Zoo v zimě můžu vřele doporučit:-)

Tygři se zrovna krmili, sloni si hráli se sněhovou koulí…jen lední medvěd, u kterého jsem očekávala, že bude ve svém živlu, spal.

No a pak nastal náš čas oběda. Restaurace u vchodu je dobrá, dá se tam najíst rychle, dobře a levně (OK, relativně levně, ale za 2 jídla a 2 pití mi 200Kč nepřijde jako nějaká přemrštěná částka) mají dětský koutek, dětské židličky a poměrně pestrý výber dětských jídel. Ačkoliv, já jsem objednala jedno „dětské menu“ a jedno „obyč“ a hádejte kdo měl nakonec které jídlo. Ano…:-) (Na třetí fotce je vidět následek včerejšího Vojtova bobovacího úrazu- ten kluk, co se s ním srazil, měl holt evidentně tvrdou hlavu.)

A pak hurá na farmu- o její existenci jsem se dozvěděla teprve tento víkend, přestože jsme kolem už mnohokrát prošli. Docela by mě zajímalo, kdy nastane ten moment, kdy už mě v té zoologické zahradě nic nového nepřekvapí. Zatím tam pokaždé objevím něco nového… farma, to je pravá venkovská idylka:)

No, pak ještě chvíli na hřišti a pokračujeme v cestě- ze Zoo se nám podařilo odejít ve tři hodiny. Vojta sice protestoval, že opět neviděl žirafy…jenže ony jsou úplně na druhém konci a když chce pokaždé vidět tučňáky, lachtany, slony, hrochy a žirafy, tak na ty žirafy holt většinou nedojde (ale třeba ve středu s tátou bude mít více štěstí.)

a pak už podél vody až k psímu útulku. Jindy tak plná cyklostezka byla liduprázdná, tak jsem skoro přemýšlela, jestli se mám bát…ale fakt je ten, že jsem to do Zámků šla přesně hodinu a za tu hodinu kolem projela jedna policejní hlídka v autě a druhá policejní hlídka na koni. Z té měl Vojta druhé vánoce… ale ono pro takového trpaslíka je to vůbec velice napínavá cesta- na protějším břehu jezdil jeden vláček za druhým, nad hlavou nám létala letadla proklatě nízko (kdo by to byl řekl, když je letiště přesně na druhém konci Prahy), dokonce jsme viděli lodičku, jak převáží někoho z jednoho břehu na druhý břeh (ostatně, o tomto přívozu mi včera bráchova holka říkala, že funguje tak, že si tam stoupneš na vyhrazené místo a někdo pro tebe přijede…trochu se mi to nezdálo, ale dneska jsem pochopila, že nic není nemožné:-)

na předposlední fotce je občerstvení u přívozu- tam jsem Vojtovi koupila sušenku za to, jak krásně šlapal. Čekala jsem, že se sušenkou v puse ubyde stížností na to, že ho bolí nožičky (ty ho bolely už před barákem) ale hekal stále, tak jsem se rozhodla výlet radikálně zkrátit. Chtěla jsem to původně vzít Drahání podél potoka nahoru a skončit v Ústavu na farmě, kde bychom nakrmili zvířátka (krmivo jsem celou dobu vozila s sebou) ale pak jsem to vzdala- přeci jen, byly čtyři hodiny, Vojta už se docela vlekl, já neměla tušení jak dlouho mu ta cesta potrvá a rozhodně mě nelákala představa, že nás zastihne tma někde uprostřed lesa, kde budu potmě vláčet po namrzlé cestě do kopce kočár a vztekajícího se trpaslíka…však zítra je taky den!

A tak jsme čekali. Autobus tam čekal také (je to takový spíš minibus, jezdí jen těch pár zastávek mezi Podhořím a Trojou, otočí to za chvíli a pak stojí v Zámcích na konečné a čeká, dokud neuplyne hodina a jede zas) měli jsme tam půl hodiny čas, protože odjíždí vždy v půl, ale pan řidič byl tak laskavý, že nás vzal dovnitř a ještě jsme si pěkně popovídali a tak nám to rychle uteklo.

Příště nás čeká ta druhá polovina- farma, Draháň, Zámky… a když nebudeme mastňáci, tak to protentokrát dojdeme zpátky pěšky:)

7 Comments

  1. mura napsal:

    hezkej vejlet, jste nejak akcni v ty zime :-)

    ***nad hlavou nám létala letadla proklatě nízko (kdo by to byl řekl, když je letiště přesně na druhém konci Prahy)***

    letiste neni u nas v modranech, koukni na mapu :-) navic nad trojou vede zrejme nejakej pristavaci koridor. vloni, kdyz jsme byli na matrixu http://007.lamynavaranech.info/ , tak jsme v horomericich a prilehlych oblastech stravili mnohou peknou nocni hodinu, letadlo velky jak krava kazdy dve minuty ve tri rano na temne obloze a z motoru mu slehaji plameny – mocny to zazitek

    ostatne na letiste si s vojtou zajdete, to se mu bude libit

  2. Nigerijcova žena napsal:

    Upřímně, pošla bych na bolavý nožičky už tak kolem toho poledne….Ty těm dětem dáváš trénink:))))

  3. Sandra napsal:

    můro, to víš že jo, zima nás neskolí:-) Jinak jsi detailista a nad Trojou přistávací koridor vede, ale stejně mě překvapilo, že ty letadla přelétávají takto nízko přes VELKOU ČÁST Prahy:-)

    Nig, Vojta v létě v Prachovkách prokázal, že je schopen ujít v pohodě 10km a od té doby má smůlu a na bolavé nožičky nehrajeme:)

  4. Cheorchia napsal:

    Hlavne,kdyz jsme v lete byli v ZOO bylo tam vsude strasne moc vos .Nalitavali nam do kocaru,prestoze nic sladkyho jsme sebou nemeli.A mas pravdu bylo tam tisice navstevniku! http://cheorchia.bloguje.cz/807479-zpatky-v-realite.php
    Zima v ZOO musi byt uzasna a Vojta je Frajer,ze to uslape!

  5. Nigerijcova žena napsal:

    Sandro, já bych neměla obavy o bolavé nožičky dětí, ale o ty moje!!!!!!!
    Jinak já v pěti letech šla s dědou Medardovu padesátku( i když jsme šli „jen“ 30ti kilometrovou trať), když jsme se k večeru vrátili domů, tak jsem se ptala, jestli můžu ještě ven jezdit na kole…
    Děti jsou nezmaři, ale já už jsem lemra líná….

  6. Sandra napsal:

    Cheo, jasně, v létě o víkendu, 20 tisíc lidí večer na číselníku. Ve skutečnosti hlava na hlavě.
    Nig, to chápu, taky jsem lenoch…ale zrovna chození mi nevadí, to je snad jediný sport, do kterého se nemusím nutit…:)

  7. jana napsal:

    Tyjo, vy jste akční!!! A ještě takové dlouhé články, já to nestíhám ani číst :) .