Výroční

Před pěti lety jsem na blog napsala povídku s názvem Život pod papouška. Medvěd, tehdy ještě cizí kluk ze vzdáleného města, si ji přečetl, zatoužil ten ryzí literární duch (to jako mně) poznat osobně a přijel za mnou následující den do Prahy … a začali jsme spolu chodit. Dnes už bych to asi napsala trochu jinak, ale čas se nedá vrátit a tak to tady je, to moje životní dílo, tak, jak jsem to tehdy vytvořila.

Život pod papouška

Už to holt není to, co to bývalo. Sandra buď neumí hospodařit s penězma a do výplaty je daleko, nebo se rozhodla, že na mně ušetří…každopádně mi do jídla začala přidávat nějaké svinstvo. Nežeru to, nebudu to žrát. Vyhazuju to ven. Včera o tom vedla doma řeč, říkala, že bych to měl jíst, že je to zdravé, a blablabla… V tom případě by mě zajímalo proč ona sama se futruje čokoládou místo toho, aby si dala lehký, zaručeně dietní zeleninový salát… chtěl jsem jí to říct, ale myslim, že to nemá smysl. Tak jsem řekl jenom „Cóóó???“ a pěkně jsem si to protřídil- vyhodil jsem všechno to, co bych nevzal do zobáku ani za trest. Myslim, že už začíná chápat, kdo je tu hlavou rodiny…ale jde to ztuha.

Dneska jsme šli do práce. Den nezačal zrovna nejlíp. Hned po ránu se ke mně přitočila nějaká Nádhera a spustila: „Jéézis, no ty si ale nádhejnej papoušet“ (měla, chudák, trochu problémy s výslovností- Sandra by určitě věděla o nějakém logopedickém kurzu, který by jí mohla doporučit…jenže se k tomu zrovna dvakrát neměla. To když mně se něco nepovede, tak to je hned- „Není ti rozumět, Kajdo. Musíš artikulovat, Kajdo!“)

„Já mám papoušty moc láda“, pokračovala Nádhera, z kapsy vytáhla housku, kterou si odnesla (!) z restaurace od snídaně, kus ulomila a cpala mi ho před zobák. Uhejbal jsem jak jsem mohl, málem jsem spadnul z bidýlka. „Nekrmte ho prosím tím pečivem,“ řekla Sandra a koukal jsem, že byla fakt dost naštvaná. „Vždyť on si chce hrát,“ zamluvila Nádhera tu housku a strčila si ji zpátky do kapsy.(!) (Tahle věta se jí kupodivu povedla, možná už do nějakého logopedického kurzu přeci jen chodila.) Nechtěl jsem si hrát, chtěl jsem se dívat na televizi a úplně nejvíc ze všeho jsem chtěl, aby ta fuchtle přestala rušit mé kruhy. „Zmiz, ty nádhero!“ chtěl jsem říct a místo toho jsem řekl: „Kajdo!“ Sakra! Sakra! Budu muset víc trénovat.

Včera Sandra brečela. S holkama je to vůbec těžký, brečej hned kvůli každý kravině. Přemejšlel jsem co s tím. Sedl jsem si jí na rameno a řekl jsem „Ahoj“. Podívala se na mě. Pro začátek dobrý, jenže co dál?…hlavně se nezaplýst do nějakých složitých souvětí. „Čau Sandro!“ řekl jsem potom a ona mi řekla „Nazdar Kajdo!“, řek jsem „Nazdar“ a tím uvítací ceremoniál skončil. Dál jsem nevěděl co říct, měl jsem na jazyku něco v tom smyslu, že to, proč brečí určitě nestojí za to, aby kvůli tomu brečela…ale nějak se mi zapletl zobák, tak mi asi nebylo rozumět. Každopádně to nezabralo, protože Sandra brečela dál. Zkoušeli jste někdy sedět na rameni někomu, kdo brečí? Dost sebou škube, není to nic moc. Pak jsem dostal ten geniální nápad, že ji kousnu do ucha. To zafungovalo. „Au, Karle!“ zařvala a v tu ránu přestala brečet. Svět je ovšem nevděčnej, tak místo poděkování jsem byl zavřenej do klece. „Já jsem Kájínek, zločinec!“ zopakovala mi několikrát. Asi by byla ráda, kdybych se to naučil- jenže já zaboha nemůžu přijít na to, v jaké situaci by mi to mohlo být co k čemu, takže se tu kravinu učit nehodlám. Pak se hluboce zamyslela a několikrát mi zopakovala „Sandro, mám tě rád!“ Začíná to s ní bejt fakt špatný, asi by si měla najít chlapa!

Chvilku po Nádheře přišla další paní. „What a beautiful bird…but these birds are not very smart, are they?“ „What the hell are you talking about?“ chtěl jsem říct, ale místo toho jsem zase řekl „Kajdo“ Do prdele! Paní jsem každopádně oslovil. „Oh, he speaks!!! „And does he speak English?“ „No, he speaks only Czech,“ řekla Sandra a znělo to skoro omluvně, což jsem tak úplně dobře nechápal. „And DO YOU speak Czech?“ zeptal bych se já- ale raději jsem mlčel.

Pak jsem měl dobrou chvilku, protože Sandra nedávala pozor, takže jsem měl čas si ukradnout a rozbalit karamelu. Když tohle všechno stihnu včas, tak mám vždycky vyhráno, protože pak už mi ji Sandra nechá. Dojímá jí totiž jak jsem šikovnej, že si ji dokážu rozbalit, obal zahodit a karamelu sníst…jako bych byl blbej, nebo co. Co bych asi tak dělal s obalem od bonbónu?

V televizi dávali nějakou kravinu, bylo to o letadlu, ve kterém se udělala díra, takže nejdřív všichni omdleli, a zůstala tam jen jedna malá holka, která byla v pohodě jen proto, že si zrovna hrála s kyslíkovou maskou. Pak si tu masku ovšem sundala a celou dobu tam pobíhala bez ní…no, já teda nevim… nakonec s tím letadlem samozřejmě v pořádku přistála a ještě předtím tam všechny zachránila.

Moc mě to nebavilo- zabavoval jsem se tím, že jsem Sandře ožužlával prst. „To on si tím brousí zuby?“ zeptala se slečna, co stála opodál? To mě zaujalo. Sandru zřejmě taky, protože přestala zírat na telku a začala zírat na slečnu. „Ptáci nemaj zuby.“ „Nemaj? Aha…hm, tak to nemusí chodit k zubaři,“ vydedukovala z toho slečna s postřehem Sherlocka Holmese. „Ne, zato maj zobák, tak by mohli chodit k zobákaři,“ řekla na to Sandra.

„Ty vole“ chtěl jsem říct, když slečna odešla a řek jsem „Ty voe“. „To je dneska den,“ chtěl jsem říct ještě, ale Sandra mě předběhla. „To je dneska den, co?“

Jojo, těžkej papouščí život.

……………………………………………………………………………………………….

A tak se přesouváme do další pětiletky. Kéž by byla neméně tak pěkná, jako ta první.

……………………………………………………………………………………………….

A když už trocha té nostalgie, tak jako písnička na víkend vychází jedině Kamelot. Romana Horkého jsem si kdysi dávno (DÁVNO!) chtěla vzít…no nakonec to nějak nevyšlo, ale Kamelot je stále moje srdcová záležitost. Slib- krásně udělaný klip s neobvyklým hostem.

6 Comments

  1. Ariana napsal:

    Sandro, povídka je fajn. Písnička mě dostala, o nějaké skupině Kamelot jsem neměla ani tušení. Takže jsi mi zpříjemnila večer a obohatila repertoár krásných písniček. Díky

  2. Sandra napsal:

    Rádo se stalo:) Ze starších písniček od Kamelotu ještě můžu doporučit Zrození hvězd a Čas rozchodů…no, je jich víc, na všechny si teď nevzpomenu.

  3. Nz napsal:

    Romana jsem dlouhá léta milovala jááá.

  4. Sandra napsal:

    Tak to teda ne, Roman je můj!!!:-)

  5. nominek napsal:

    Super napsané, to se ani nedivím, že to papouščí povídání přilákalo medvěda… :-)

  6. Sandra napsal:

    dík:)