Ten řidičák vrať

Ten řidičák vrať!, to je názer prvotiny Zuzany S.(Selementové), redaktorky týdeníku Story. Pojednává o strastích čerstvé majitelky řidičského průkazu.


Knihu jsem dočetla do dvou třetin, pak jsem usoudila, že dál by to byla jen ztráta času… ale přesto, abych nekřivdila, byla místy i vtipná. Bohužel autorka (a to má prý vystudovanou žurnalistiku!!) používá cizí výrazy, u kterých zcela evidentně buď neví, co znamenají, nebo pro změnu neví, jak přesně znějí, takže např. místo Da capo al fine, tam můžete nalézt Al capo del fine, apod.

„Vůz stál před domovními dveřmi. Nasedla jsem jako moderní, dynamická mladá žena s lhostejným výrazem ve tváři („umím prostě všechno“), která si vlastně ani není vědoma toho, jak se na ni upírají obdivné pohledy z oken. O minutu později jsem zase vystoupila, tentokrát jako velmi schlíplá mladá žena, která upřímně doufá, že se na ni neupírají vůbec žádné pohledy z oken, ani odnikud jinud. Taková drobná maličkost mi překazila skvělé entrée. Standa se samozřejmostí sobě vlastní zaparkoval čumákem k chodníku a já jsem byla prostě vedle. Rozjet se na jedničku, můj zatím vrcholný kousek, na tenhle oříšek prostě nestačil.“

„A tak jsem následujícího jitra už mohla hrdě doopravdy vyjet. Že jsem to přežila, je prostě fakt, který je možné zařadit vedle tak nepravděpodobných úkazů, jako jsou kroupy velikosti fotbalového míče, odepsaný pacient, jenž se probral z kómatu po 17 letech, nebo poprsí Pamely Andersonové. Na cestě k půl kilometru vzdálené samoobsluze totiž nebylo možné pominout křižovatku.

Už nikdy nic se nevyrovná svatému pocitu nadšení, že to jede a já to řídím. Už nikdy nic se nevyrovná pohledu z deseticentimetrové vzdálenosti do obličeje tří mužů v jiném autě, které jsem míjela bez ztráty rychlosti- mezi naše karoserie by se sotva vešel list papíru. Kdo by v tak historickém okamžiku první jízdy v životě myslel na tak přízemní starosti, jako je přednost v jízdě?“

Comments are closed.