Psaní ze šuplíku- Pohádka na dobrou noc

Bylo jednou jedno království a v tom království žilo spousta šťastných a spokojených lidí. Zdaleka ne všichni však byli stejně šťastní a stejně spokojení a proto v tom království vzniklo několik rozdílných společenských vrstev. Ti šťastní se stýkali s těmi šťastnými, šťastnější se šťastnějšími a nejšťastnější s nejšťastnějšími- ti nejšťastnější koukali na ty druhé s opovržením. Říkali si- my jsme ti nejšťastnější, my si tu můžeme dělat co chceme… a skutečně mohli. Král- nejšťastnější z nejšťastnějších- aby si je naklonil, přiznal jim četné výhody.

Nebylo zvykem, aby si pán z nejšťastnějších vybral za ženu dívku méně šťastnou a proto maminka pana Pantoflíčka zalomila rukama, když jí oznámil, že si bude brát slečnu, která sice půvabem předčí mnohé šťastnější, ale společensky se jim zdánlivě nevyrovná.

Nehloupni, Pantoflíčku, říkala mu maminka, neber si ji, nebudeš už nejšťastnější- přijdeš o mnohé výhody, nebudeš už si moci dělat co budeš chtít, na všechno budeš muset žádat povolení, přijdeš o všechny své šťastnější kamarády…budeš nešťastný.

Jenže Pantoflíček nic nedbal maminčiných rad, napsal žádost panu králi- musel požádat o povolení k sňatku s nešťastnou dívkou a zdůvodnit mu své rozhodnutí sestoupit dobrovolně o několik společenských tříd níže. „Miluji ji, pane králi“, napsal, „bez ní bych už nikdy nemohl být šťasten!“

Povolení dostal a za pár dní se konala svatba. Většinu svých šťastnějších kamarádů pak Pantoflíček už nikdy neviděl, protože když oni šli na pivo, on s nimi nemohl, když oni jeli na víkend pryč, on nemohl, když oni šli za holkama, on nemohl…

A tak se z pana Pantoflíčka stal z lásky PodPantoflíček.

Comments are closed.