přečteno- Zlatokopové

Dost bylo Monyové, teď se pro změnu podíváme na trochu jiný žánr. Zlatokopové Wilbura Smithe jsou napínavým románem z hornického prostředí Jihoafrické republiky. Mladý a ambiciózní Rod Ironsides se vlastní pílí vypracoval z nuly na důlního manažera. To je ovšem na dlouhou dobu jeho kariérní strop, což není úplně uspokojivý fakt, vzhledem k tomu, že plat mu stačí tak maximálně na pokrytí stávajících finančních závazků. Pak ale stačí jeden zával a rázem je místo generálního ředitele Sonder Ditch volné. Rodney je příliš mladý na to, aby na tu funkci mohl pomýšlet, ale pak mu zavolá důlní magnát- doktor Manfred Steyner a přislíbí mu, že se za něj přimluví. Na oplátku mu Rod musí slíbit, že až funkci generálního získá, bude se bezpodmínečně řídit jeho příkazy. Rodney chápe, že takováto nabídka se neodmítá…potíž ovšem je ta, že to, co doktor Steyner na oplátku žádá není jen tak nějaká službička. Chce, aby Rod nechal prorazit Big Dipper přezdívaný v hornickém slangu lochneska. Jedná se o jakousi přírodní anomálii, stěnu tvrdé nebezpečně křivolaké skály, za kterou už žádná důlní společnost netěží a zkušeným horníkům intuice napovídá, že za lochneskou je nečeká nic dobrého.

Napínavý příběh z prostředí, kde zlato, peníze a moc mají větší hodnotu než lidský život…pokud to tedy není zrovna váš vlastní život.

…………………………………

Chodba se rozvětvila, ale důlní manažer bez sebemenšího zaváhání zamířil vpravo. V hlavě se mu totiž odvíjela přesná trojrozměrná mapa všech tunelů Sonder Ditch Gold Mining Company, dosahujících celkové délky přes dvě stě osmdesát kilometrů. Putování končilo, dorazili na “téčko”. Stěny se zúžily, strop opět poklesl. Vpravo se šlo k sekci čtyřicet dva, doleva k třiačtyřicítce. Viditelnost se ještě víc zhoršila, s bídou dohlédl na tři metry. Prach doslova visel ve vzduchu, prakticky se ani nehnul.
“Tady je ventilace v prdeli,” suše houkl přes rameno popis situace. “Van den Berghu!”
“Ano, pane,” za ním se objevil velitel záchranářů.
“Tady chci mít vyvětráno! Dejte se do toho- klidně použijte plátěné lutny, jestli bude třeba!”
“Samozřejmě.”
“Dál je utné natlakovat hadice, aby se prach mohl smočit a padl na počvu.”
“jasně.”
Důlní manažer se otočil. tady jim už pod nohama ujížděla drť, čímž se postup zpomalil. Po chvíli dorazili k linii železných důlních vozíků, naplněných zlatonosnou rudou, opuštěných uprostřed chodby.
“Ať tahle překážka okamžitě zmizí!” přikázal šéf, zatímco chvátal dál.
Po padesáti krocích se najednou zastavil. Navzdory parnu mu přejel mráz po zádech. Nikdy si nezvykl na tenhle zvuk, který vydávali zavalení, zmrzačení horníci, i kdy ho tak často slýchával.
ve vědomě bezcitném hornickém slangu se jim říká kvíčala. V tomto případě naříkal muž s nohama uvězněnýma a drcenýma pod stovkami tun skály- možná měl zlomenou i páteř. Prach ho dusil a mysl, neovladatelná smrtelnou hrůzou z nastálé situace, v níž byl uvězněný jako v pasti, ústy volala zoufale o pomoc svého Boha, manželku, děti nebo matku.
Důlní manažer opět vykročil vpřed a skučení se stávalo hlasitější, srdcervoucí. Stěží něco takového může pocházet od člověka, uvažoval Rod, jelikož vzlykání a blábolení utichalo a měnilo se ve vytí, při kterém tuhla krev v žilách.
náhla se před nimi objevila skupinka horníků, prakticky jen šeré obrysy v okolní prachové cloně. Jejich důlní lampy vrhaly kužele žlutého světla, poněkud groteskní, silně deformované.
“Kdo je tam?” zavolal šéf a oni hned rozpoznali jeho hlas.
“Chválabohu, že jste dorazil, pane Ironsidesi!”
“Kdo jste?”
“Barnard.” Štajgr směny třiačtyřicáté sekce.
“Jaké jsou škody?”
“Celé nadloží na dobývce spadlo!!!”
“Kolik lidí tam obvykle pracuje?”
“Čtyřicet dva.”
“kolik z nich tam ještě je?”
“Zatím máme venku šestnáct nezraněných, dvanáct mírně škrávnutých, tři případy jsou pro nosítka a dvěma se už nedá pomoct…”
Kvíčala spustil znovu, tentokrát byl však nářek podstatně slabší.
“Co tamten?”
“Dvacet tun skály mu drtí pánev- vrazil jsem do něj dvě dávky morfia, ale to nezastaví…”
“Je možné proniknout na dobývku?”
“Jo, zůstala tam škvíra, kudy se dá proplazit.”
Barnard posvítil na hromadu polámaných ploten namodralého kvarcitu, připomínajících zhroucenou zeď u zahrady. A skutečně se tam černal otvor dostatečně velký pro vzrostlého foxteriéra. V díře se míhalo světlo a zevnitř přicházel i škrábavý zvuk horečnaté pracovní činnosti. Horníci se snažili proniknout sypkou horninou ke svým zavaleným kolegům, dalo se zaslechnout i občasné zamumlání.
“Kolik jich tam dře, Barnarde?”
“Já,” štajgr zaváhal, “Já myslím, e deset nebo dvanáct..”
Ironsides ho chytil pod krkem za kombinézu a trhl s ním tak, až nezodpovědného podřízeného téměř zdvihl do vzduchu.
“tak ty myslíš?” V žlutém světle důlní lampy tvář běsnícího Roda silně pobledla. “Tys tam ty chlapy pustil, aniž bys zaznamenal jejich čísla? Tys poslal pod sesuv dvanáct mých kluků při pokusu zachránit devět?” Vztekle viníka nadzvedl a přitiskl k boční stěně chodby, kde ho přidržel.
“ty zkurvenče, copak nevíš, že většina z těch devíti chlapů je už stejně na cucky? Copak nechápeš, že dobývka je smrtelná past, a ty tam pošleš dalších dvanáct, aby je země pohltila, a přitom si ani nezaznamenáš jejich čísla? Do prdele, jak se vůbec dozvíme, o koho jsme zase přišli, pokud se skála ještě pohne?” nakonec štajgra pustil a odstoupil. “Ať okamžitě vylezou, vyprázdněte tu skulinu!”
“Ale pane Ironsidesi- je tam pan generální…Právě prováděl inspekci na dobývce…”
Tohle Roda na chvíli zarazilo, pak jen zavrčel. “Nezajímá! Ani kdyby tam byl sám prezident- vykliďte tu škvíru a začneme znovu! Tentokrát pořádně!!!”

………………………….

Tučný muž se v křesle naklonil dopředu.
“Co je to?”
Před vámi je mapa podzemí, sestavená dle nejnovějších výsledků z vyhloubených sondážních jam od pěti zlato těžících společností, které se zabývají i průzkumem terénu na východ od Big Dipper. Dosažené údaje se shromáždily a k jejich interpretaci se přizval jeden z nejlepších mozků na poli geologie a hydrologie. Proto před vámi leží pečlivě propracovaná studie o přesném výskytu geologických formací, rozprostírajících se na druhé straně naší podivné bariéry.”
Host se v klubovce nervózně zavrtěl.
“To je monstrum!!!”
“Ano, skutečné monstrum! Tahle hrůzná podzemní nádrž leží hned za Big Dipper- ne, tohle není správné označení pro podobnou spoustu mokrého živlu. Nazvěme ho raději podzemním mořem o rozloze, řekněme Erijského jezera. Voda se drží v jakési obří mycí houbě z pórovitého dolomitu…”
“Panebože!” vyjekl tlusťoch a poprvé přišel o pečlivě zachovávanou odtažitou pózu.
Lektor spustil brožuru na stůl.
“Jak zajisté víte, podle důlního zákona musí společnosti těžící zlato zanechat třicet šest metrů silnou bariéru pevné skály podél svých hranic, Toť vše, co odděluje jednu kutací firmu od druhé- jen ta kamenná stěna! Chápete?”
“Samozřejmě, vždyť je to velmi jednoduché!”
“Jednoduché? Ano, je to jednoduché! Tenhle doktor Steyner, nad nímž vy máte kontrolu, bude instruovat nového generálního ředitele Sonder Ditch Gold Mining Company, aby prorazil překop skrz Big Dipper. Ražený tunel nabodne obrovský podzemní zásobník a voda se provalí ven. Pak zaplaví celý Sonder Ditch- jakmile bude důl zalitý, tlak vodního sloupce o výšce téměř dvou kilometrů se opře o skálu na nižších patrech silou rozhodně větší než dvě stě osmdesát kilogramů na centimetr čtvereční. To bude dostatečným důvodem k rozpadu bezpečnostní kamenné zóny, čímž se zatopí i těžní jámy dolů Thornfontein, Blaauberg, Deep Gold Levels a Tweefontein.
Kompletně celá zlatá pole u Kitchenervillu se permanentně a zcela jistě navždy vyškrtnou z produkce drahého kovu. Důsledky pro ekonomiku Jihoafrické republiky budou katastrofální…”
Ohromený host se viditelně zděsil.
“Proč právě tohle chcete udělat?” vyhrkl a otřásl se hrůznou představou.
“Můj zde přítomný kolega,” učenec ukázal na muže, která dosud seděl tiše v koutě, “vám veškerou problematiku lehce vysvětlí.”
“Ale co naši horníci!” zaprotestoval tučný muž. “Tam přece budou pracovat naši lidé právě ve chvíli, až to praskne, celé tisíce…”
Lektor se mírně usmál, pozvedl obočí. “Kdybych vám oznámil, že šest tisíc kafrů se utopí, odmítl byste pokračovat v dohodnutém postupu a nechal byste propadnout šek na milion amerických dolarů, který vám má vláda nabídla?”
Tlusťoch sklopil zrak, zatvářil se rozpačitě a sotva slyšitelně zamumlal: “Ne…”

………………………………….

O patnáct minut později seděl novopečený generální ředitel před doktorem Manfredem Steynerem. Ve tváři si držel neutrální výraz, žaludek měl ale sevřený. Pokud se nakonec přinutil promluvit, měl dojem, že vyvinutým úsilím mu snad popraskají rty.
“Vy opravdu chcete, abych prorazil Big Dipper?” zaskřehotal.
“Dokonce víc než tohle, pane Ironsidesi. Potřebuji mít hotový překop do tří měsíců, navíc musí být celá operace zahalena neprodyšnou rouškou tajemství!” pronesl Manfred upjatě. Navzdory skutečnosti, že byla neděle, měl doktor na sobě formální úbor: bílou košili doplňoval tmavý oblek. “zahájíte na jedničce v šestašedesátém patře, lochnesku protnete a na žílu narazíte v místě sondážního vrtu S. D. číslo tři v hloubce dvou tisíc a třinácti metrů, asi tak sto kroků za propočítaným maximálním ohybem zvlnění u Big Dipper.”
“Kdepak, to nejde,” kroutil hlavou Rod. “Skrz nemůžete jít! Nikdo tohle nemůže riskovat! Jen Bůh sám ví, co je na druhé straně. my pouze tušíme, že je to tam velice špatné…Čeká nás tam jenom hnusně prohnilé podloží!!!”
“Jak to víte?” tázal se doktor záludně.
“Každý na nalezištích u Kitchenervillu tuhle situaci zná.”
“Jakpak to?”
“Z maličkostí se dá leccos odvodit” nadhodil Ironsides a těžko hledal dostatečně výstižná slova. “Člověk během let získá intuici, existují také jakési náznaky a pokud jste expert v tomhle oboru, máte i šestý smysl, který vás včas varuje, kdyby…”
“Nesmysl!” bryskně ho přerušil Manfred. “Už přece nežijeme v době, kdy vládli kmenoví kouzelníci!”
“O žádnou magii nejde, jen o nabyté zkušenosti!” odsekl Rod rozzlobeně. “Copak jste neprostudoval výsledky vrtání právě z druhé strany lochnesky?”
“Samozřejmě, že ano,” přitakal doktor. “S.D. trojka však prozradila hodnoty několika tisíců pwt…”
“Ovšem další sondy zase prozradily nerentabilnost, slepou kolej či zdroj vody o síle proudu,jako když močí hřebec!”
manfred zbrunátněl. “Vyprošuji si, abyste v mém domě používal názvosloví vhodné do náleven a barů!!!”
Tím doktor Roda vyvedl z rovnováhy a než mohl odpovědět, Steyner pokračoval.
“Chtěl byste názory těchto odborníků…” Manfred vyslovil tři jména,” přebít vaší vlastní nedefinovatelnou intuicí?”
“Tihle jsou nejlepší z nejlepších v našem odvětví,” připustil Rod neochotně.
“Tak si pak tohle prostudujte!!!” zpupně vyštěkl Steyner a hodil na stůl dotyčnou složku. Poté vstal, aby si opět došel opláchnout ruce v utajeném umývadle.
ironsides se opravdu do dokumentů ponořil, obsah ho okamžitě zaujal. Po deseti minutách, aniž by se od četby odtrhl, vyhrabal z kapsy krabičku cigaret.
“Prosím, tady mi nekuřte!” ostře ho napomenul pán domu.
Za tři čtvrtě hodiny nový generální složku uzavřel.
Během té doby Manfred Steyner nehnutě seděl, připomínal zase plaza. Pouze třpyt v očích prozrazoval známky života.
“Zatraceně, jak jste se k těm numerům i hlášením dostal?” podivoval se Rod.
“O tohle se naštěstí starat nemusíte!” Manfred sáhl po dokumentech, což byl jeho první pohyb po pětačtyřiceti minutách.
“takhle to tedy vypadá…” bral bývalý důlní manažer ošemetnou situaci na vědomí. “Voda je ve vápenci blízko povrchu a my se prostě poddolujeme!” Náhle vstal ze židle, pak začal přecházet sem a tam před doktorovým pracovním stolem.
“Jste tedy konečně přesvědčený?” chtěl vědět doktor, ale Rod neodpověděl.
“Já jsem vás dostal nahoru, čímž jste přeskočil i y starší a léty zkušenější horníky…” naznačoval úlisně pán domu. “Pokud ale budete trvat na svém, spadnete zase rychle dolů jen s tím rozdílem, že nahlásím světu fakta o vaší neschopnosti v nové funkci- potom Rodneyi Ironsidesi, jste v hornictví skončil! Nikdo jiný by si pak na vás už přece znovu nevsadil, nikdy!!!”
Měl pravdu. Tohle Rod dobře věděl.
“Ovšem pokud dodržíte mé instrukce, protnete danou anomálii a napojíte se na vysoce rentabilní zlatonosnou žílu, pak část slávy spočine i na vás…”
Zase měl pravdu. Rod přestal přecházet, zůstal stát trochu nahrbený, zavalený bolestnou vlnou nerozhodnosti. Copak může věřit téhle zprávě i přes veškeré své vlastní vnitřní nezanedbatelné pocity? Když uvažoval o prostoru za lochneskou, vždy mu naskakovala husí kůže. Téměř hmatatelně vnímal ten odporný, až smrtonosný puch! Klidně se však mohl mýlit, navíc hlášení oponentů silně otřáslo jeho intuicí. Uvedená jména ve zprávě patřila skutečně těm nejvyšším špičkám v oboru a vyřčené hrozby by tenhle vědec určitě bez mrknutí oka splnil.
“Vaše instrukce dostanu písemně?” zareagoval po delší pauze Ironsides.
“Jaký efekt by to mělo?” nadhodil čistě akademicky odpůrce. “Ve vaší funkci generálního ředitele veškerá rozhodnutí o tom, zda pracovat, či nikoliv v jistých úsecích v podzemí, záleží po technické stránce jedině na vás! Při velmi nepravděpodobném výskytu potíží za Big Dipper, které ovšem předpokládáte jen vy, by se rozhodně nějaký můj zápis nepostaral o vaši ochranu…Stejně jako v případě zavraždění mé manželky vámi byste se též neobhájil ani mnou psanými instrukcemi k provedení tohoto kriminálního činu!!!”
A znovu měl pravdu. Rod pochopil, že se ocitl v pasti. Může sice odmítnout, ale tím si navždy zničí kariéru! Nebo vyhoví, ale veškeré následky, ať už budou jakkoliv zlé, si přičte pouze on sám.

Comments are closed.