Přečteno- Vyvolení

„Poslouchej mě, Reuvene. Talmud říká, že člověk by měl pro sebe udělat dvě věci. První je najít si učitele. Pamatuješ si tu druhou?“
„Vybrat si přítele,“ řekl jsem.
„Ano. Víš, co je to přítel, Reuvene? Jeden řecký filosof řekl, že dva lidé, kteří jsou si opravdovými přáteli, jsou jako dvě těla s jednou duší.“
Přikývl jsem.
„Reuvene, jestli můžeš, udělej si z Dannyho Saunderse svého přítele.“

Vyvolení jsou prvním románem Chaima Potoka, amerického židovského spisovatele. Potok se, stejně tak jako jeden z hrdinů jeho románu, Danny, narodil v ortodoxním prostředí, ale postupně tíhnul k méně dogmatickému přístupu k víře. Patrně proto dokázal věrně vystihnout postavu chlapce, který se snaží dostat z duchovního ghetta, které kolem něj vybudoval jeho otec svým fanatickým lpěním na ortodoxní tradici.
Krom toho, že nás knížka zavede do poněkud (alespoň pro mne) tajemného světa ortodoxních Židů, je také zajímavé sledovat válku a následný boj o založení židovského státu z pohledu amerických Židů, kteří válečné období prožili v závětří a celá hrůza Hitlerova řádění na ně dolehla až dodatečně.

Reuven Malter a Danny Saunders jsou nejlepší přátelé. Přestože jsou oba Židé, tak pocházejí z tak rozdílného prostředí, že by se pravděpodobně nikdy nesetkali, nebýt jednoho baseballového zápasu. Ve světě zuří válka, Spojenci se zrovna vylodili v Normandii a mladí američtí kluci pojmou i baseballový zápas jako jistou formu války. Při vyostřené hře trefí Danny Reuvena míčkem do oka takovým způsobem, že Reuven skončí v nemocnici se sklem z brýlí zapíchnutým v oku. Tato událost oba chlapce sblíží a stane se z nich nerozlučná dvojka.

Danny je chasid, ortodoxní Žid nosící kaftan, vousy a pejzy, takže jeho zjev je nepřehlédnutelný. Krom výstředního zjevu mu tradice zasahují do života i v mnoha jiných směrech- otec s ním nemluví, pokud zrovna společně nestudují Talmud, protože ho vychovává mlčením, už od dětství je zaslíbený dívce, kterou si v dospělosti vezme a stane se rabínem, protože otcovo postavení je dědičné. Raději by se stal psychologem, jenže ne že by měl na výběr. O to podivnější mu přijde, že jeho přítel Reuven by se chtěl stát rabínem, ikdyž by mohl dělat klidně cokoliv jiného a nikdo by mu to neměl za zlé. Reuven chodí do ješivy, kde mají poměrně dost anglických předmětů a otcem je vychováván spíše k vědeckému přístupu k víře a vzdělání, kdy se nad věcmi přemýšlí, ne aby se braly přesně a doslovně tak jak je psáno, jen proto, že je tak psáno. Danny chodí za zády svého otce číst do knihovny a Reuvenův otec mu doporučuje knihy…jenže je jasné, že to dřív nebo později praskne a reba Saunderse to rozhodně nepotěší.

………………………………………

Danny odešel.
Ticho, které vystřídalo naše vzrušené hlasy, bylo skoro nepříjemné. Reb Saunders seděl mlčky a pravou rukou si hladil vous. Na chodbě před pracovnou jsem slyšel Dannyho polobotky s okovanými špičkami. Reb Saunders se pohnul a podíval se na mě.
„Máš dobrou hlavu,“ řekl potichu. Fráze, kterou použil, znamená v jidiš doslova „železnou hlavu“. Kývl hlavou, chvíli se zdálo, že naslouchá tichu v pracovně, a potom složil ruce na prsou. Nahlas vzdychl a oči mu najednou posmutněly. „Teď uvidíme jakou máš duši,“ řekl potichu. „Můj syn se co nevidět vrátí, Reuvene. Máme málo času. Přál bych si, abys mě poslouchal. Vím, že můj Daniel tráví každý den v městské knihovně. Ne, neříkej nic. Poslouchej. Vím, že jsi překvapen, že o tom vím. Není důležité, jak jsem to zjistil. Čtvrť není tak veliká, aby to přede mnou mohl tajit navěky. Když můj syn nechodí týden co týden ze školy odpoledne domů, chci vědět, kde je. Nu, teď to vím. Vím také, že v knihovně bývá někdy s tebou a někdy s tvým otcem. Chtěl bych, abys mi pověděl, co čte. Mohl bych se zeptat svého syna, ale nemohu s ním mluvit. Vím, že to nechápeš. Ale je to tak. Svého syna se zeptat nemohu. Jednoho dne ti možná prozradím důvod. Znám ho a vím, že mu již nemohu říkat, co smí číst a co nesmí. Žádám tě, abys mi pověděl, co čte.“
Seděl jsem jako zkoprnělý a dlouho jsem cítil nekonečný zmatek. To, co můj otec předvídal, se právě dělo. On ale nepředpokládal, že se to stane mně. Měl za to, že reb Saunders bude chtít mluvit s ním, ne se mnou. Můj otec a já jsme jednali rebu Saundersovi za zády; reb Saunders mě teď žádal, abych jednal za Dannyho zády. Nevěděl jsem, co mu mám říci.
Reb Saunders na mě pohlédl a znovu vzdychl. „Reuvene,“ řekl téměř neslyšně, „chtěl bych, abys mě vyslechl. Nikdo nežije věčně. Můj otec vedl svůj lid přede mnou, můj praděd před ním a můj pra- praděd před ním. Náš lid vedeme již šestou generaci. Já nebudu žít navěky. Jednoho dne nastoupí na mé místo Daniel- “ Hlas se mu zlomil a odmlčel se. Položil si prst na oko. Potom pokračoval, tentokrát trochu hrubším hlasem. „Můj syn je můj nejvzácnější majetek. Nemám na světě nic, co by se rovnalo mému synovi. Musím vědět, co čte. A nemohu se na to zeptat jeho.“ Odmlčel se a hleděl na otevřený Talmud na stole.
[...]
Zhluboka jsem se nadechnul a začal jsem pomalu mluvit. Každé slovo jsem vážil. Pověděl jsem rebu Saundersovi všechno; jak se Danny poznal s mým otcem v knihovně, proč mu můj otec doporučoval knihy, co četl, jak mu můj otec pomáhal- až na to, že se učil německy a chystal se na Freuda a že už přečetl několik knih o chasidismu.
Když jsem domluvil, reb Saunders tam jen tak seděl a díval se na mě. Bylo vidět, že se ovládá s velikou námahou. Přikryl si oči a nos pravou rukou, naklonil se dopředu s loktem opřeným o Talmud, a horní polovinou těla se kýval dopředu a dozadu. Viděl jsem, jak se mu pod rukou pohybují rty, a slyšel jsem slova: „Psychologie. Pane světa, psychologie. A Darwin.“ Zněla jako tlumený, šeptavý nářek. Sundal ruku z obličeje a nechal ji klesnout na Talmud. „Co mohu dělat?“ zeptal se sám sebe potichu. „S mým vlastním synem již nemohu mluvit. Pán světa mi dal geniálního syna, fenoména. A já s ním nemohu mluvit.“ Podíval se na mě a zatvářil se, jako by si znovu uvědomil moji přítomnost. „To je bolesti při výchově dětí,“ řekl potichu. „Tolik starostí. Ty a tvůj otec, Reuvene, budete mít na mého syna dobrý vliv, že ano?“ Pomalu jsem přikývl. Promluvit jsem se bál.
„Neuděláte z mého syna góje?“
Zavrtěl jsem hlavou a cítil jsem se ochromený tím, co jsem právě slyšel. Jeho hlas byla bolest, zoufalá prosba. Viděl jsem, jak zvedá oči ke stropu.
„Pane světa,“ hlas mu zněl trochu zpěvavě. „Dal jsi mi geniálního syna a já ti za něho milionkrát děkoval. Musel jsi ho ale stvořit tolik geniálního?“

…………………………………….

Danny je fascinován Freudem. Naučí se německy, aby ho mohl číst v originále, ale není to tak lehké, jak si prve přestavoval. Protože je to však ambiciózní mladý muž, časem přijde na způsob jak se odbornou literaturou v cizím jazyce prokousat.

……………………………………..

Když jsem druhý den odpoledne přišel do knihovny, našel jsem Dannyho u jeho stolu. Měl před sebou otevřené tři knihy. Vesele se usmál a pokynul mi, abych se posadil. Řekl mi, že přišel na způsob, jak studovat Freuda, a zatím že se osvědčil. Ukázal na tři knihy. Jedna z nich byl svazek ranných Freudových přednášek, řekl. Některé z nich napsal Freud dohromady s vídeňským lékařem Josefem Bauerem a ostatní napsal sám. Další kniha byl Casselův Německo- anglický slovník. Třetí byl slovník psychologických termínů vydaný jakýmsi Warrenem. Freudova kniha byla otevřená na přednášce zvané „Ein Fall Von Hypnotischer Heilung.“ „Fall“ znamená „případ“ řekl. Zbytek názvu bych prý mohl odhadnout z jidiš.
„Úplně jsem zapomněl, jaké to bylo studovat Talmud,“ povídal nadšeně. „Talmud je pro mě teď tak jednoduchý. Nevzpomněl jsem si, čím jsem musel projít, když jsem s ním jako malý kluk začal. Copak se dá Talmud studovat bez komentářů? Zkus si představit Talmud bez Rašiho. Jak daleko by ses dostal?“
Souhlasil jsem, že bych se moc daleko nedostal.
Šel na to úplně špatně, řekl mi a oči mu zářily vzrušením. Chtěl Freuda číst. To byla chyba. Freud se musí studovat, ne číst. Musí se studovat jako stránka Talmudu. A musí se studovat s komentářem.
Danny ale o žádném komentáři k Freudovi nevěděl a tak se musel spokojit s druhým nejlepším řešením. Potřeboval něco, co by vysvětlilo Freudovu odbornou terminologii, co by objasnilo nejrůznější významové odstíny německých slov- a potom našel tenhle psychologický slovník. Četl teď Freuda větu po větě. Nepřešel k další větě, dokud nepochopil předchozí. Když narazil na neznámé německé slovo, našel si jeho anglický ekvivalent v Cassellovi. Pokud byl překlad z Cassella nejasný a nehodil se svým významem do věty, našel si anglický ekvivalent v psychologickém slovníku. Psychologický slovník byl jeho komentář. Už mu například vysvětlil technický rozdíl mezi „strachem“ a „zděšením.“ Vysvětlil mu také výraz “ katexe.“ Fungovalo to. To odpoledne už prostudoval dvě a půl stránky.
Stál Freud za všechnu tu námahu? zajímalo mě.

……………………………….

Ve druhé části knihy chlapci odcházejí na Univerzitu. Oba studují na rabína a krom toho má každý z nich svůj vlastní druhý obor. Danny si vybral vysněnou psychologii, ale jaké je jeho zklamání, když zjistí, že učitelé na Freuda a freudisty nahlíží s despektem a celé studium je věnováno experimentální psychologii. Vzorečky, grafy a nahánění krys po bludišti má k Dannyho snu poměrně daleko.

Danny a Reuven však žijí v pohnuté době a tak, kromě jejich soukromých starostí s nimi můžeme prožívat smrt prezidenta Roosevelta, konec druhé světové války…a pak se pomalu začínají vynořovat zvěsti o milionech zavražděných evropských Židů…

………………………………..

Nedokázal jsem to pochopit. Počet zavražděných Židů se zvyšoval z jednoho milionu na tři, na čtyři milióny, a skoro v každém článku se psalo, že poslední čísla byla stále neúplná, konečné číslo prý dosáhne šesti miliónů. Nedokázal jsem si představit šest miliónů zavražděných Židů. Ležel jsem na posteli a říkal jsem si, jaký to mělo smysl. Nedávalo to vůbec žádný smysl. Smrt šesti miliónů Židů můj rozum nedokázal přijmout.
Za několik dní mi zavolal Danny a já k němu šel na šábes odpoledne. Talmud jsme nestudovali. Jeho otec místo toho mluvil o evropských Židech, o lidech, které znal a kteří už byli zřejmě mrtví, o krutosti světa, o tech, která prožil v Rusku, kdy tam loupili a drancovali kozáci.
„Jak nám ten svět pije krev,“ řekl reb Saunders. „Jaké nám svět působí utrpení. Je to vůle Boží. Musíme přijmout Boží vůli.“ Nadlouho se odmlčel. Potom zvedl oči a řekl potichu. „Pane světa, jak můžeš dopustit něco takového?“
Ta otázka visela ve vzduchu jako bolestivý vzdech.
Ten večer mě Danny nemohl doprovodit, měl moc práce do školy a tak jsem šel domů sám. Našel jsem otce v jeho pokoji u rádia. Měl na sobě pyžamo a na hlavě černou čepičku. Hlasatel mluvil o Spojených národech. Posadil jsem se na židli a poslouchal a když zprávy skončili, otec vypnul rádio a podíval se na mě.
„Jak se daří rebu Saundersovi?“ zeptal se potichu.
Řekl jsem mu o čem reb Saunders odpoledne mluvil.
Otec pomalu přikývl. Byl bledý a vyhublý, jeho kůže měla nažloutlý nádech a na obličeji a na rukou vypadala jako pergamen.
„Reb Saunders chtěl vědět, jak mohl Bůh něco takového dopustit,“ řekl jsem potichu.
Otec na mne pohlédl temnýma očima.
“ A odpověděl mu Bůh?“ zeptal se. V jeho hlase byla znát trpkost.
Neřekl jsem nic.
„Odpověděl mu Bůh, Reuvene?“ zeptal se otec znovu se stejnou trpkostí v hlase.
„Reb Saunders řekl, že je to vůle Boží. Musíme přijmout Boží vůli, řekl.“
„Reb Saunders řekl, že to byla vůle Boží,“ opakoval potichu.
Přikývl jsem.
„Jsi s tou odpovědí spokojený, Reuvene?“
„Ne.“
Znovu zamrkal, a když promluvil, hlas měl klidný, bez trpkosti. „Já s ní také nejsem spokojený, Reuvene. Na Boha čekat nemůžeme. Pokud nějaká odpověď existuje, musíme ji dát my.“
Mlčel jsem.
„Bylo zavražděno šest miliónů našich lidí,“ pokračoval potichu. „To je nepředstavitelné. Bude to mít nějaký význam, teprve až tomu my nějaký význam dáme. Nemůžeme čekat na Boha.“ Položil se na polštáře. „Na světě teď zůstalo jen jedno židovstvo, “ řekl potichu a zahleděl se do stropu. „Je tady, v Americe. Máme obrovskou zodpovědnost. Musíme nahradit bohatství, o něž jsme přišli.“ Hlas měl chraplavý. Rozkašlal se. Potom dlouho mlčel. Zavřel oči a bylo slyšet jak říká: „Teď budeme potřebovat učitele a rabíny, kteří povedou naše lidi.“ Otevřel oči a podíval se na mě. „Židovský svět se změnil,“ řekl téměř šeptem. „Naše bohatství zničil šílenec. Když v Americe nevybudujeme nové židovstvo, jako národ zemřeme.“

…………………………..

Zatímco Reuvenův otec se angažuje ve vytvoření nového židovského státu v Palestině, protože v jeho vzniku vidí jistou odpověď na smrt svých souvěrců, reb Saunders nadskakuje jen při představě, že by Svatou zemi, Erec Jisráel, která měla vzniknout po příchodu mesiáše, neměl vybudovat Bůh, ale Ben Gurion se svými góji. I ve škole mezi studenty se množí konflikty mezi stoupenci sionistů a jejich odpůrci.

Kvůli aktivní podpoře Reuvenova otce založení světského židovského státu zakáže reb Saunders svému synovi s Reuvenem komunikovat, nebo se k němu přibližovat. Jinak že ho odhlásí z Univerzity a pošle ho studovat na nějakou ješivu na rabínskou ordinaci a na psychologii bude moci zapomenout. A tak kolem sebe Reuven a Danny chodí mlčky. Je něco, co by dokázalo reba Seunderse přimět, aby svůj zákaz odvolal? A co Danny, dokáže se vzepřít svému otci, opustit komunitu a stát se psychologem?

Comments are closed.