přečteno- Volání na ďábla

Americký dobrodruh Flynn O´Flynn se v roce 1914 pohybuje po březích východní Afriky. Bezpečně usazen na portugalské straně řeky Rufiji, proniká na druhou stranu, do německého území, kde loví slony a následně kšeftuje se slonovinou. Tím dohání k šílenství komisaře Fleischera, který má tuto část německého území na povel. Flynn je typ člověka, který by za peníze prodal svou babičku a když potřebuje sehnat Angličana, aby jeho loď naplněná německou slonovinou mohla plout pod britskou vlajkou (kterou, jak předpokládá, nechají Němci raději projet, než aby riskovali mezinárodní konflikt) tak si ho neváhá obstarat tak, že si jednoho vyhlédne, okrade ho o všechny peníze a pak za něj velkoryse (z jeho vlastních peněz) zatáhne účet v hotelu. A tak se seznámí se Sebastianem, který se mu cítí zavázán a řídí se tak podle Flynnových šílených a nebezpečných plánů. Také na to oba málem několikrát dojedou- bárka plná kradené slonoviny, naštvaní Němci za zády, německý křižník před nimi a řeka plná krokodýlů…

……………………………………………………

Krokodýl zastavil při okraji blátivého břehu. Z vody mu vyčnívala jen hlava a jeho tupé oči, každé posazené na suku pokrytém rohovitými šupinami, Flynna bez mrknutí upřeně sledovaly.
Flynn se zoufale rozhlížel kolem sebe. Ležel na ostrůvku s desítkou mangrovových stromů uprostřed. Jejich kmeny dosahovaly tloušťky dvou mužských hrudníků a první větve začínaly ve výšce tří metrů. Měly hladkou slizkou kůru místy pokrytou koloniemi měkkýšů a ani zdravý člověk by nedokázal na žádný z nich vylézt. Pro Flynna s bezvládnou nohou jejich větve zůstávaly dvojnásobně nedostupné.
Téměř šílený strachem hledal něco, čím by se mohl bránit. Cokoliv, bez ohledu na velikost. Jenže kolem neviděl nic, žádnou naplavenou větev, žádný kámen. Vůbec nic, jen mazlavou plochu černého bahna.
Ohlédl se zpátky. Krokodýl se nehýbal a Flynnova slabá jiskřička naděje, že možná vůbec nevyleze z vody, zhasla dřív, než se narodila. Věděl jistě, že ta hnusná potvora jednou přijde. Poleze zbaběle pomalu, ale časem získá odvahu. Cítí jeho krev, ví, že je zraněný a bezmocný. Určitě přijde.
S námahou se opřel zády o kořeny mangrove a jeho hrůza opadla na úroveň trvalého strachu pulzujícího v rytmu bolesti. Při šíleném úprku napříč břehem ránu po kulce ucpala zátka tuhého bahna a krvácení ustalo docela. „Na tom teď už pendrek záleží,“ posteskl si Flynn. Na ničem už nezáleželo, kromě tvora ve vodě, který čekal na chvíli, kdy jeho opatrnost podlehne apetýtu a zvítězí přirozená povaha. Může to trvat pět minut, nebo půl dne, ale nevyhnutelně k tomu dojde.
Kolem krokodýlí tlamy se objevily drobné vlnky- první známky pohybu. Dlouhá šupinatá hlava se po centimetrech sunula k okraji vody a Flynn strnul.
Objevila se záda pokrytá hrubými šupinami a pak i ocas s parádním dvojitým hřebenem. Krokodýl s lesklým hřbetem, širokým jako hřbet percheronského hřebce, se na křivých nohách opatrně plazil mělčinou. Z vody se vynořila tuna studených pancéřovaných svalů. Bořil se hluboko do měkkého bahna a jeho břicho v něm vytlačovalo hladkou brázdu. Výsměšně se šklebil, žluté nepravidelné zuby opřené o dolní pysk, a upřeně Flynna pozoroval.
Blížil se neuvěřitelně pomalu a jeho ostražitý pohyb Flynna doslova uhranul. Apatycky ležel opřený o kořeny stromu a nebyl schopný jediného pohybu.
V půli břehu plaz zastavil a přikrčil se. A Flynn ho ucítil. Teplý vzduch k němu donesl těžký odér pižma a leklých ryb.
Konečně se probral z letargie a zařval: „Táhni pryč!“ Nestvůra ani nemrkla a bez hnutí čekala dál. „Táhni pryč!“ Flynn nabral hrst bahna a hodil. Krokodýl se na krátkých nohách ještě víc přikrčil a jeho ocas, prohnutý v mírném oblouku vzhůru, znehybněl.
Flynn začal vzlykat a nabral další hrst bláta. Dlouhé rozšklebené čelisti se pootevřely a znovu zavřely, Flynn zaslechl cvaknutí zubů a plaz vyrazil.

………………………………….

Sotva přežijí jednu dobrodružnou výpravu, Flynn hned vymýšlí další. Zatímco se mu v hlavě líhne plán, jak Sebastiana pošle na německé území v přestrojení za výběrčího daní, ten vybere od náčelníků domorodých kmenů daně a skutečnému výběrčímu pak zůstanou jen oči pro pláč, tak Sebastian se věnuje Flynnově dceři Rose s takovou intenzitou, že se musí urychleně chystat svatba. Na svět přijde maličká Maria a Sebastianova výprava za zlatem z daní patřící Němcům je úspěšná. Komisař Fleischer může puknout vzteky…akorát Flynn, Sebastian i všichni jeho přátelé příliš spoléhají na to, že Fleischer nepřekročí řeku, že jsou na portugalském území v bezpečí. Což souhlasí, Fleischer má skutečně svázané ruce…ale jen do chvíle, než se mu dostane do ruky zpráva, že jeho země vstoupila do války. Pak už mu nezabrání nic v tom, aby popustil uzdu své fantazii a se sadismem sobě vlastním se pomstil…

…………………………………..

V posledním táboře Sebastian neměl klid. Chtěl už být u Rosy a Marie a věděl, že to do večera může stihnout.
„Poslyš, Flynne, půjdeme.“ Vychrstl zbytek kávy na zem, odhodil přikrývku a zakřičel na Mohameda a nosiče scholené u ohně.
„Safari! Jdeme!“
O devět hodin později, když už na kraj padal soumrak, zdolal poslední stoupání a zastavil se.
Celý den ho nedočkavost nutila do delšího kroku a Flynn se zástupem nosičů za ním daleko zaostali.
Stál sám a nechápavě hleděl na zčernalé ruiny Lalapanzy, z nichž ještě tu a tam stoupaly proužky dýmu.
„Roso!“ vykřikl chraptivým hlasem a bezhlavě se rozběhl.
„Roso!“ opakoval, když přebíhal udupaný a spálený trávník.
„Roso!Roso! Roso!“ vracely mu pahorky ozvěnou její jméno.
„Roso!“ zahlédl cosi v křoví na konci trávy a zamířil tam. Stará Nanny ležela na zemi mrtvá a na květované látce její noční košile se černala zaschlá krev.
„Roso!“ Běžel zpátky k troskám bungalovu. Na verandě mu kolem lýtek zavířil mrak teplého popela.
„Roso!“ V obklíčení černých zdí bez střechy zněl jeho hlas dutě a prázdně. Klopýtal přes ohořelé trámy na podlaze hlavního pokoje a dusil se pachem spáleniny. Jeho příští volání bylo sotva srozumitelné.
„Roso!“
Našel ji ve vyhořelé kuchyni a myslel si, že je mrtvá. Zhroucená ležela v potrhané a propálené noční košili u popraskané začernalé stěny. Prameny zmuchlaných vlasů, které jí zakrývaly tvář, jí zašedly popraškem bílého popela.
„Miláčku můj! Ach miláčku.“ Poklekl k ní a plaše se dotkl jejího ramena. Pod prsty ucítil teplou živou kůži a srdce mu poskočilo nadějí. Nemohl ani mluvit. Odhrnul jí změť vlasů z obličeje.
Pod černými šmouhami dřevěného uhlí a špíny uviděl bledou kůži barvy šedého mramoru a pevně zavřená víčka lemovala rudá krusta.
Konečky prstů se dotkl jejích rtů a Rosa otevřela víčka. Ale její nevidoucí oči hleděly kamsi daleko za něj. Nevydržel se na ni dívat a přitiskl si její hlavu k rameni.
Vůbec nereagovala a bezvládně se o něj opřela. Sebastian zabořil obličej do jejích vlasů páchnoucích kouřem.
„Jsi zraněná?“ zašeptal sotva slyšitelně. Nečekal, že odpoví, a taky neodpověděla a dál mu netečně ležela v náručí.
„Roso, řekni něco. Kde je Maria?“
Při vyslovení jména dcery poprvé naznačila, že žije. Začala se chvět.
„Kde je?“ opakoval otázku naléhavěji.
Pomalu, nekonečně pomalu otočila hlavu a pohlédla na podlahu místnosti. Sledoval směr jejího pohledu. u protilehlé zdi uviděl místo zbavené trosek a popela. Rosa je odstranila vlastníma rukama, dokud byly ještě horké. Prsty plné puchýřů měla místy spálené do živého masa a ruce po lokty černé. Uprostřed umeteného kruhu ležel uzlíček černé seškvařené hmoty.
„Maria?“ zašeptal Sebastian a Rosa se znovu zachvěla.
„Ach bože,“ vydechl. Zvedl Rosu a potácivým krokem ji vynesl ven na svěží večerní vzduch. Jenže pachu kouře a spálené kůže se nezbavil, a tak se slepě rozběhl k lesu.

…………………………………..

Ve slabé polovině knihy Flynna, Sebastiana a Rosu nad hrobem malé Marie opouštíme a přesouváme se na německý křižník Blücher. Ten zrovna potopil dvě anglické lodě, ale sám má v trupu obrovskou díru. Na moři to opravit nepůjde, všechny okolní ostrovy- Zanzibar, Seychely, Mauritius, jsou nepřátelská území bez kotviště a vjezd do Dar es Salaamu, jediného proněmeckého přístavu v okruhu šesti tisíc mil hlídají anglické lodě…pak ale kapitána von Kleina napadne, že by se mohli i s křižníkem schovat na řece Rufiji.
Zaparkuje ho v deltě a pošle pro Hermana Fleischera, který má toto údolí pod palcem, aby ho pověřil úkolem sehnat vše potřebné pro opravu lodi. Což znamená například přenést několik tun ocelových plátů z rozebraného parníku ze 100 kilometrů vzdáleného Dar es- Salaamu. Taková akce samozřejmě nemůže proběhnout nenápadně a tak se o tom dozví i bandité vedeni nám známou trojkou Flynn- Sebastian- Rosa a ti se tak ocitnou před svojí životní šancí. Z vojenského hlediska je třeba, aby se křižník Blü
tcher už na moře navrátil. Z hlediska osobního je třeba odstranit Hermana Fleischera a pomstít tak malou Marii.

……………………………………

Román napínavý až do konce. V roce 76 byl podle této knižní předlohy natočen stejnojmenný film, ale dle komentářů na ČSFD soudě, se to příliš nepovedlo. Každopádně kniha je parádní.

3 Comments

  1. Vlasta napsal:

    Tak zrovna tahle knížka od Smitha mě úplně nenadchla. Doporučuju Posel slunce, popřípadě sády Courtneyů a Balantynů. Z jednotlivých knížek je ještě velice vyvedený Triumf slunce.

  2. Sandra napsal:

    Na mě teď čeká Nářek vlků, tak se těším- četlas?

  3. Vlasta napsal:

    já mám přečený všechny:) nářek vlků není špatný, ale dle mého se řadí až do druhé poloviny, pokud mám řadit od nejlepšího do nejhoršího. Je snad jenom jedna knížka, která mi přišla vyloženě zbytečná, jenže teď zrovna nevim jak se jmenovala:) ale je to jediná tenká knížka od Smithe:)