Přečteno- Vězeň z Bangkoku

Warren Fellows, který byl v roce 1978- kdy mu bylo 25 let- odsouzen za podíl na organizování obchodu s drogami vypráví svůj příběh. Dvanáct let strávil v thajských věznicích Maha Chai, Lard Yao a Bang Kwang- poté byl omilostněn. Jeho zážitky jsou ale zajímavé a bezesporu by bylo prospěšné, kdyby si tuto knihu přečetli všichni ti, kteří mají v úmyslu pašovat drogy z Thajska, či jiných, podobných zemí…

Po několika dnech jsem zoufale hladový a dehydratovaný. Přestávám věřit, že přežiju. Pořád nevím, proč tu jsem. Když jsem se zeptal dozorců, vyštěkli na mě, abych byl zticha a dělal podle hvizdů to, co mám.

Jednou ráno po mytí a jídle jsem si všiml, že jakýsi thajský vězeň svou porci rýže nesnědl a skrytou v hrsti si ji odnesl s sebou do cely. Nedovedl jsem si představit co tam s ní bude dělat, ale tušil jsem, že to bude mnohem zajímavější, než dění ve vězeňské kuchyni. Podařilo se mi opatrně protlačit do zadního kouta, kde několik Thajců cosi kutilo. Jakmile jsem se dostal blíž, nezřetelně jsem uviděl, že jeden z nich odklopil uvolněné prkno v podlaze. Napnul jsem zrak do tmy. Zdálo se mi, že pod podlahou se cosi hýbe. Thajec vysypal rýži do hýbající se masy. Chvíli mi trvalo, než jsem rozeznal, co se tam děje: pod podlahou se to hemžilo největšími šváby jaké jsem kdy viděl. Thajci je krmili. Krmili je, aby je mohli sníst!

Jeden z nich se sklonil s igelitovým pytlíkem a shrnul do něho hrst švábů. Lezli jeden po druhém- málem jako my. Potom začali Thajci manipulovat s prázdnými plechovkami od mléka, které taky vytáhli zpod podlahy. Viděl jsem, že vysypali šváby do jedné z nich a rozmačkali je na kaši. Jiný Thajec odkudsi vytáhl malou lahvičku oleje a přilil ho do kaše. Jiný měl sůl.

Náhle si jeden z Thajců všiml, že je pozoruju, a trochu svého pokrmu mi nabídl. Odmítl jsem. I když jsem měl strašlivý hlad, pochyboval jsem, že bych dokázal něco takového spolknout. Thajec mě znovu pobídl a lámanou angličtinou mě poučoval, že tohle je tady jediný dostupný zdroj proteinů. Bez nich prý „zchřadnu“ a zemřu. Snažil jsem se mu vysvětlit, že v zemi, ze které pocházím, se švábi považují za nejšpinavější a nejodpornější hmyz. Thajec poznamenal, že právě to je důvod, proč tak málo cizinců mahachaiské temnice přežije.

Jedl jsem tedy šváby. I když s odporem, ale jedl.

3 Comments

  1. no, najít střed mezi thaiským a českým vězením, bylo by to odpovídající …

    MMCH, hmyz je zdrojem bílkovin budoucnosti, možná jednou budem chovat švábi pod podlahou všichni… :) )))

  2. admin napsal:

    P okud se mám jednou živit šváby, tak doufám, že je budou prodávat v supermarketu v pytlíku v rozdrceném stavu a bez popisu…pokud člověk neví, dá se pozřít ledacos. Věřím, že i krysí, psí, dokonce i lidské maso je velice chutné, ale nemíním to zkoušet. Pokud mi ovšem trochu toho krysího namele do sekané, zblajznu to a a ni o tom nevím. Takže pokud mi budou ty šváby servírovat v nějaké přijatelné podobě…ostatně když už o tom tak přemýšlím, zřejmě už jsem jich v životě několik pozřela. Fuj!:-)

  3. Bosorka napsal:

    Když musíš, tak musíš..