přečteno- Terezka Martinová

Útlá knížka Marie Holkové (1908-2002), kterou mi naši zapůjčili s tím, že si tím mám kompenzovat tu nedávno přečtenou sérii Simony Monyové, vypráví o dětství a dospívání Terezie Martinové- sv. Terezie z Lisieux. Terezka má 4 starší sestry, laskavou maminku a moudrého tatínka. Moc ráda koná dobré skutky a když náhodou zazlobí, tak ji trápí, že by jí Ježíšek mohl přestat mít rád. I všechny ostatní děti jsou hodné a za všechno hrozně vděčné. Až k neuvěření. Podobný pocit jsem zažívala už jako malá při čtení Malého Bobše, který se radoval na půlkou pomeranče, nebo párku, už nevím jistě, budu si to muset přečíst znovu- nebo se tak za 2 roky zeptám Vojty.
Idylické dětství sourozenců Martinových naruší maminčina smrt, ale starší sestry po mamince převezmou její roli a Terezku vyučují a vedou k víře…

………………………….

Terezka vydrží na slunci nejdéle. Ráda se brouzdá vysokou trávou, zastavuje se, uchvácena krásou modré chrpy, vždyť ani nebe není tak pěkně modré, myslí si užasle, to má asi Pán Bůh květinky rád, že jim vymýšlí tak pěkné barvy. Pak se rozjásá nad vlčím mákem, propánečka, ten je skoro hezčí nežli ta modrá květinka, tati, honem, jak se jmenuje? Rudý kalíšek hoří na pokraji obilí, červená kokardička na zlatoklasé hlavě pole, jeje, teď ví Terezka, že její bledě modrá ozdoba ve vlasech je velmi chudičká proti tomu, jak se vystrojilo pole. A Bůh jí připadá jako dobrá maminka, která zdobí své děti. Honem si o tom povídá s Celinou, ale Celina se jí směje. „Kdepak Bůh a maminka, ty popleto, vždyť se modlíme otče náš a ne Matko naše.“
Terezce to nevadí. Proč by si nemohla Boha představovat jako maminku? Když je všemohoucí, tak může docela dobře být maminkou květinek, polí, luk a všeho. Najednou Terezka od Celiny odběhne- ať si mi nevěří, nebudu se s ní přít. Kousne se raději do jazyku a mlčí, zato si sáhne do sáčku a posune korálek, protože v hádce ustoupila. Maminka říká, kdo uteče, někdy vyhraje.

………………………………….

Leonka si uvědomuje, že je už opravdu velká. Odběhne do kouta, kde má své hračky. Sbohem, panenko se skleněnýma očima, sbohem, košíčku barevných klůcků, už z vás nebudu šít své Rozetě královské šaty, už ji nebudu oblékat do pestrých sukní, protože, milá Rozetko, jsem už dospělá dívka, je mi dnes dvanáct roků, víš? A chci někomu udělat radost.
„Děti!Celino!Terezko!“
„Ano Leonko! Co chceš? My si teď hrajeme na kupce.“
„Pojďte si vybrat něco z mého košíčku. Mám tu pěkné hadříky na šaty pro pannu. Můžete si každá vzít co chcete, protože já si už s pannou nebudu hrát.“
Děti ochotně přiběhnou. Celina vybírá velmi opatrně, aby se neošidila. Chce si vybrat něco opravdu pěkného. Každý hadřík rozprostře, uhladí, znovu složí a uvažuje. Terezka se prozatím jen dívá, protože chce dát celině přednost.
„Smím si vzít tohle?“ Celina drží v ruce krásně lesklou stužku, pošitou perličkami. olemuje panně pelerinku, to bude nádhera! Je to nejkrásnější kousek ze všech těch pestrých věciček v košíku.
„Jen si vezmi,“ svoluje Leonka ochotně. „A co ty, Terezko?“
Terezka se dívá, dívá… Jeden ústřižek látky hezčí než druhý, až oči přecházejí. jakže, v tom si má vybírat? Copak může něco z toho odsoudit jako méně krásné a jinému dát přednost? To přec není možná! Malá je na rozcestí své vůle. Co teď? Nejlépe rozetnout zašmodrchaný uzel nejistoty jedním úderem.
„Já si  to vybírám všechno!“
A protože u ní následují po slovech činy, pěkně rázně si shrne hadříky i s milou Rozetou do klína a nese vše do svého koutu k ostatním hračkám. Chudák Rozeta nestačí mrkat skleněnýma očima, jak je překvapena rázností své nové paní. Jen hlavu pootočí, zdali ji snad bývalá majitelka nebude bránit proti tomuto únosu. Ale kdepak, Leonka jen vesele křičí:
„Tohle musím vyprávět mamince, jak si umí naše Terezka vybírat.“
Maminka se také nezlobí. Vždyť ví, že se Terezka dodatečně s Celinou rozdělí- jako vždy. Maminka se jen trochu zamyslí. její velké oči se zasní. Pak pohladí kučery své nejmladší, je jí při tom, jako by namáčela prsty ve zlatě, a řekne zpola k sobě, zpola k Terezce: „Kéž bys jednou v životě měla odvahu vzít bez váhání vše, co ti Bůh nabídne!“

Comments are closed.