Přečteno- Oko jehly

Faber je německý špion (krycí jméno Die Nadel- Jehla…odtud název) operující v Británii. Britské službě se na začátku války podařilo pochytat téměř všechny německé špiony. Část jich pověsila a část přetáhla na svou stranu. Zbylo jen těch nejlepších pár a mezi nimi je Faber špička. V roce 44 Němci tuší, že se chystá invaze do Francie a je třeba zjistit, kde se spojenci chystají vylodit. Průzkumná letadla přiváží důkazy o velkém soustředění armády, letišť, kasáren a válečných flotil ve Washi, což by ukazovalo na plánovanou invazi přes Pas de Calais. Hitler má spíše pocit, že by si na Churchillově místě vybral k vylodění Normandii, ale pouhým pocitem své generály nepřesvědčí, když všechny důkazy hovoří proti němu. Proto vysílá toho nejlepšího muže, kterého má- Fabera- aby zjistil, jak se to s tou armádou v jihovýchodní Anglii vlastně má. Faber je profík, pracuje precizně a každého, kdo by jeho misi mohl ohrozit, neváhá chladnokrevně zlikvidovat. Ve Washi zjistí fascinující informaci- žádná armáda tam není, lodě a letadla jsou vyrobené z gumy a dřeva, kasárny jsou rovněž jen kulisy, všechno je jen jeden obrovský podvod, který má nepřátele soustředit v Pas de Calais, aby se v den D mohli spojenci v poklidu vylodit v Normandii. Faber si je vědom důležitosti svého zjištění a ví, že takovouto těžko uvěřitelnou zprávu nemůže vysílat vysílačkou. Musí doručit fotografie a to rovnou führerovi osobně. Na tom, zda se mu o podaří či ne, může záviset další průběh války. I Britové jsou si vědomi toho, že jestli se jim Fabera nepodaří chytit, než opustí jejich území i s inkriminovanými fotografiemi, byl celý ten trik, na němž se podílelo tisíce lidí, naprosto zbytečný a invaze do Francie se bude muset odložit. A tak je Faberovi policie v patách…

…………………………………..

Velice pomalu přešel pokoj, černý jako uhel, při každém kroku vyciťoval vzduch před sebou, až se dostal k posteli. V levé ruce měl baterku, dýku v rukávě uvolněnou a pravou ruku měl volnou. Rozsvítil baterku a škrtícím sevřenm chytil spícího muže za hrdlo.
Agentovy oči se okamžitě rozevřely, ale nedokázel ze sebe vydat žádný zvuk. Faber se obkročmo posadil na postel a sedl si na něj. Pak zašeptal: „První kniha královská, kapitola třináct,“ a povolil sevření. Agent zíral do světla baterky a pokoušel se zahlédnout Faberův obličej. Třel si krk na místě, kde ho stiskla Faberova ruka.
„Nehýbat se!“ Faber svítil agentovi do očí a pravou rukou vytáhl dýku.
„Nenecháte mě vstát?“
„Raději vás vidím v posteli, kde nemůžete napáchat další škody.“
„Škody? Další škody?“
„Pozorovali vás na Leicester Square, zavedl jste mne sem a tenhle dům je sledován. To vám mám důvěřovat?“
„Bože, to je mi líto.“
„Proč vás poslali?“
„Zpráva musela být předána osobně. Příkaz přišel až zezhora. Z nejvyšších míst-“ Agent se odmlčel.
„Ano? Jaký příkaz?“
„Já…musím si být jistý, že jste to vy.“
„jak se o tom můžete ujistit?“
„Musím vidět váš obličej.“
Faber zaváhal, pak krátce posvítil na svůj obličej.
„Spokojený?“
„Die Nadel.“
„A vy jste kdo?“
„Major Friedrich Kaldor, pane.“
„To bych vám měl říkat pane.“
„Ach ne, pane. Dvakrát jste byl v nepřítomnosti povýšen. Teď jste podplukovník.“
„To nemají v Hamburku něco lepšího na práci?“
„nepotěšilo vás to?“
„Potěšilo by mne, kdybych se mohl vrátit a dát majoru von Braunovi službu u latriny.“
„Mohu vstát, pane?“
„Samozřejmě, že ne. Co když je major Kaldor zavřený ve vězení ve Wandsworthu a vy jste náhradník, který čeká, aby mohl dát signál svým přátelům, kteří čekají v domě naprosti?… Tak jaké jsou příkazy z těch nejvyšších míst?“
„No, pane, jsme přesvědčeni, že letos dojdek invazi ve Francii.“
„Skvělé, skvělé. Pokračujte.“
„Jsme přesvědčeni, že generál Patton shromažďuje první skupinu vojsk Spojených států v části Anglie, která se nazývá East England. Pokud je ta armáda invazní armádou, pak z toho vyplývá, že zaútočí přes Pas de Calais.“
„To zní rozumně. Ale já jsem neviděl žádné náznaky existence téhle Pattonovy armády.“
„V nejvyšších kruzích v Berlíně o tom panují nějaké pochybnosti. Fuhrerův astrolog-“
„Cože?“
„Ano, pane, má astrologa, který mu říká, aby hájil Normandii.“
„Bože. To je to tam tak zlé?“
„Má také spoustu normálních rádců. osobně se domnívám, že astrologa používá jako výmluvy, když si myslí, že se generálové mýlí, ale nemůže prokázat nesprávnost jejich argumentů.“
Faber si povzdechl. Bál se podobných zpráv. „Pokračujte.“
„Vaším úkolem je ocenit sílu FUSAGu: počet jednotek, dělostřelectva, vzdušné podpory-“
„Vím, jak se určuje velikost armády.“
„Samozřejmě.“ odmlčel se. Dostal jsem instrukce, že mám zdůraznit důležitost tohoto poslání.“
A to jste udělal. Povězte mi, to je to v Berlíně tak zlé?“
Agent zaváhal. „Ne, pane. Morálka je na vysoké úrovni, výroba munice se každý měsíc zvyšuje, lidé plivají na bombardéry RAF-“
„To stačí, propagandistické kecy si mohu poslechnout v rádiu.“
Mladší muž zmlkl.
Faber se zeptal: „máte mi jetě něco vyřídit? Myslím oficiálně?“
„Ano. Po dobu trvání vašeho úkolu máte speciální únikovou cestu.“
„To to tedy opravdu považují za důležité,“ řekl Faber.
„Místo vašeho setkání s ponorkou je v Severním moři, deset mil východně od města, které se jmenuje Aberdeen. Prostě je zavoláte svoji normální frekvencí a oni se vynoří. Cesta se otevře hned, jakmile já nebo vy oznámíme Hamburku, že jste ode mne převzal příkazy. Ponorka tam bude každý pátek a každé pondělí v šest hodin večer a bude čekat do šesti ráno.“
„Aberdeen je velké město. Máte přesný odkaz na mapu?“
„Ano.“ Agent odrecitoval čísla a Faber se je naučil nazpaměť.
„To je všechno, majore?“
„Ano, pane.“
„Co hodláte provést s těmi muži z MI5 v protějším domě?“
Agent pokrčil rameny. „Budu jim muset vyklouznout.“
Faber si pomyslel: To není dobré. „Jaké máte příkazy k tomu, co máte dělat poté, co se se mnou setkáte? Máte nějaké útočiště?“
„Ne. Mám odejít do města, které se jmenuje Weymouth a ukrást loď na které se mám vrátit do Francie.“
To je stejné jako nemít vůbec žádný plán. Takže Canaris věděl, jak to skončí. Velice správně.
„A co kdyby vás chytili Britové a mučili vás?“ zeptal se.
„Mám jed.“
„A použijete ho?“
„Pravděpodobně ano.“
Faber se na něj podíval. „Asi ano.“ Položil levou ruku agentovi na hruď a přenesl na ni celou svou váhu, jako kdyby se chystal vstát z postele. Tím přesně vycítil, kde končí hrudní koš a kde začíná měkké břicho. Přitiskl hrot dýky těsně pod žebra a bodl vzhůru k srdci.
Agentovy oči se na okamžik rozšířily. Do hrdla mu vešel zvuk, ale ven už se nedostal. Jeho tělo se křečovitě stáhlo. Faber zasunul dýku o palec hlouběji. Oči se zavřely a tělo ochablo.
„Viděl jsi můj obličej,“ řekl Faber.

………………………..

Lucy je krásná mladá žena, která žije se svým mužem a synem na malém ostrůvku poblíž Aberdeenu. Její život není příliš uspokojivý, vzala si z lásky krásného chlapa, který právě ukončil výcvik pilota RAF a den po svatbě měl nastoupit k letectvu. V den svatby však při autonehodě přišel o obě nohy a tím všechno krásné skončilo dříve, než to stihlo začít. David, frustrován z toho, že je mrzák, který navíc na svá zranění nemůže být ani náležitě pyšný, protože k nim nepřišel v boji, se ke své ženě chová chladně a nechce s ní spát (syn je výsledek radovánek před svatbou a zprávu o jeho očekávaném narození David nepřijme zrovna s nadšením.) Přestože je na vozíku, tak práce zastane za dva, speciálně upraveným automobilem jezdí denně pomáhat starému Tomovi- jedinému dalšímu obyvateli ostrova- s ovcemi. Citově vyprahlá Lucy zvažuje, zda od manžela odejít, když tu na ostrov bouře vyplaví polomrtvého muže. Zatímco se o něj Lucy stará a muž se opět dostává do kondice, najdou v sobě zalíbení. Faberovi se ovšem nějaký cit může krutě nevyplatit. Dosud jeho úspěch spočíval v bezcitnosti a chladnokrevnosti, ale bude schopen Lucy bez váhání zabít, bude-li třeba?

Comments are closed.