Přečteno- Maškary v Benátkách

Podle dávné smlouvy uzavřené s ďáblem se smí doktor Faust vrátit jednou za sto let na pár dní na zem, aby zjistil, co všechno se za tu dobu změnilo, kam dospěl pokrok a jsou-li lidé šťastnější, než bývali. Mefistovou ambicí při těchto krátkých pozemských návštěvách, je tomuto chorobně zvídavému doktorovi dokázat, že i když lidé snad vědí o něco víc než kdysi, tak nejsou ani krapánek šťastnější. Ba naopak, že pokaždé, když se vrátí po sto letech zpátky za Zem, shledá ji podobnější peklu, než při  návštěvě předešlé a že nadejde den, kdy se Faust bude vracet do pekla rád, protože mu tam bude útulněji.
Tentokrát vezme ďábel svého svěřence do Benátek na supersnobskou slavnost v Palazzo Umbertino, kde se shromáždí na pár dní mnoho z těch, co ve světě něco znamenají. Tento spolek státníků, hereček, finančníků, spisovatelů, sportovců a různých magnátů pak vydává pekelník za reprezentativní vzorek společnosti, na kterém Faustovi dokazuje, jak je lidstvo s morálkou na štíru a jak to tu jde s námi vůbec celkově z kopce.
A tak Faust má možnost s úžasem pozorovat jednak neonová světla osvětlující ulice, která nahradila jak lojové svíčky a smolné pochodně, kterými se svítilo v jeho dobách, tak plynové lucerny a petrolejové lampy, které poznal při poslední návštěvě, a druhak jednání lidí, pro které se slova jako láska, čest, morálka, věrnost, staly jen prázdnými pojmy.
…………………………………….

Ale ať už se choval jakkoli, Faust nezapomínal ani na chvíli na to, proč si tolik přál vždy jednou za sto let se vrátit na tuto zemi a proč tehdy při podpisu smlouvy s Mefistem trval tak pevně právě na této podmínce.
Chtěl vědět, co se ve světě změnilo od jedné návštěvy do druhé, oč lidi věděli po stu letech víc a – a to snad hlavně- byli-li o to šťastnější.
Mohl už teď říci, že to, co o vývoji za poslední století poznal až dosud, stálo za tu cestu. na žádné z předešlých návštěv nemohl zaznamenat tolik převratných změn jako tentokráte.
Dálka zmizela ze světa. Železní ptáci přenášeli lidi za několik hodin na místa, kam ještě v době předešlé návštěvy museli cestovat po týdny a měsíce, a za den za dva do končin, kam se dřív kromě hrstky dobrodruhů a světoběžníků vůbec nikdo neodvážil ani vypravit.
Pojednou lidé mohli vidět a slyšet, co se v téže chvíli dělo kdekoliv ve světě. Přistávali na měsíci a kroužili v prostoru a ti, kteří zůstali na zemi, je mohli vidět, jak se procházejí po sopečné kůře měsíční krajiny, a dokonce se s nimi při tom dorozumívat.
Stejně jako dálku, překonali lidé i těžší lopotu. Vymysleli stroje a roboty zdolávající teď za ně mnohou dřinu, s níž se dříve museli dlouho pachtit v potu tváře. Vymysleli cesty, jak využít darů přírody i jak se bránit proti jejím nástrahám. Do jisté míry zdolali i čas, neboť vymysleli leccos, co jim umožnilo žít déle a udělat za stejnou dobu daleko víc, než stačili v mnoha oborech ti, kteří žili sto let před nimi.
A ještě a ještě. Kam se jen podíval, všude byl překvapen něčím novým, co dosud neznal. Oč bylo lehčí žít se všemi těmi vymoženostmi, jichž denně přibývalo, než se žilo za jeho dnů! Hlava se točila z rychlosti, s jakou těch vynálezů, které lidem pomáhaly překonávat těžkosti na nejrůznějších polích, stále přirůstalo, jak jich bylo denně víc a víc.
Jenže byly současně také vynálezy- a i těch denně přibývalo- které hrozily zničit, zahubit, vyhladit lidstvo a všechno dobré, co lidské mozky vymyslely, vybádaly, vyhloubaly, a pro tyto zkázonosné vynálezy byl lidský život těžší a pochybnější nejen než v době, kdy on sám ještě žil na této planetě, nýbrž i ve srovnání se stavem za jeho předchozí návštěvy o sto let dřív.
Od té doby dokázali rozštěpit atom, jak mu podrobně vyložil Mefisto- a to jim umožnilo vyrobit atomové bomby, jakých jen hrstka stačila na to, dát zmizet z povrchu země celým světadílům, se vším, co lidé, kteří tam žili, za všechna pokolení vytvořili, i s nimi samými.

…………………………………………

Nicméně, i když si myslím, že to byl od čerta pěkný podraz, protože na setkání společenské smetánky se nikdo nikdy nesetká s reprezentativním vzorkem populace, jak se snažil Faustovi namluvit (ostatně celá ta slavnost, která vyvrcholí maškarním bálem, kde si zúčastnění přes svou obvyklou masku, kterou nosí, navlíknou masku jinou, je výborně popsaná, myslím, že pan Fischl kvalitně zúrodnil svá léta praxe v diplomatických službách:), tak Mefistovi ten jeho plán tak docela nevyjde. Ono i v této trochu zdegenerované VIP společnosti se najde pár lidí, kteří umí žít šťastně, kteří vědí, co je to láska a nad kterými peklo nevládne…

Comments are closed.