přečteno- Kladivo ráje

Juddy Madoxxová, mladá a ambiciózní agentka FBI nemá zrovna svůj šťastný den. Očekává zasloužené povýšení, ale místo toho jí nový šéf přidělí naprosto béčkový případ. Jakási skupina vyhrožuje zemětřesením, pokud nedojde k zastavení výstavby nových elektráren v celé Kalifornii. Copak to jde vyvolat zemětřesení?

Nicméně počáteční zhnusení se změní v zvědavost poté, co zjistí, že přeci jen existuje možnost, jak zemětřesení vyvolat uměle-  pokud by někdo vyslal za pomoci stroje na geologický průzkum sérii vibrací přesně v tom místě tektonického zlomu, kde se nahromadil největší tlak.

Judy čeká nelehký úkol- přesvědčit své nadřízené, že je hrozba skutečná a následně skupinu teroristů vypátrat a zneškodnit. Boj s teroristy je ovšem o to těžší, že se nejedná o žádnou partu zločinců, nýbrž o nenápadnou mírumilovnou komunitu lidí, kteří žijí roky oddělení od civilizace a kteří si jen brání svůj domov, svoje místo na život a jsou přesvědčeni o tom, že jsou naprosto v právu. Střet, ke kterému dojde, tedy nebude žádný souboj mezi dobrem a zlem. Každý z hlavních hrdinů má svou pravdu…a následky pro toho, kdo prohraje, budou fatální.

Další z knih Kena Folletta, která stojí za přečtení.

…………………………..

Když ulehne ke spánku, vždycky v duchu vidí tu krajinu:

Vršky jsou porostlé borovým lesem hustým jako chlupy na medvědím hřbetě. Nebe je v průzračném horském vzduchu tak modré, že když člověk vzhlédne, zabolí ho oči. Daleko od silnice najdete skryté údolí se strmými svahy a s ledovou říčkou dole ve strži. Tady, na místě ukrytém nepovolaným očím, vymýtili slunný jižní svah a teď na něm v úpravných řadách roste vinná réva. Když si vzpomene na tu krásu, má pocit, že mu pukne srdce.
Po vinici pomalu chodí muži, ženy a děti; pečují o keříky. Jsou to jeho přátelé, jeho milenky, jeho rodina. Jedna z žen se zasměje. Je vysoká, má dlouhé tmavé vlasy a on pro ni má obzvláštní slabost. Žena zakloní hlavu, otevře ústa, jasný vysoký hlas se rozlehne údolím jako ptačí zpěv. Někteří muži si při práci tiše opakují mantry, modlí se k božstvům údolí a révy za dobrou úrodu. Dole u jejich nohou zbylo pár masivních pařezů, aby si často připomněli, jak děsivá práce to byla- tehdy před pětadvaceti lety, když tohle místo vybudovali. Půda je kamenitá, ale to je dobře, kameny drží teplo od slunce a zahřívají kořeny keříků vinné révy; chrání je před smrtící námrazou.
Za vinicí je chumel dřevěných stavení; jsou nízká, ale dobře postavená a odolávají rozmarům počasí. Z kuchyně a jídelny stoupá kouř. Na mýtině žena učí chlapce, jak se vyrábějí sudy.
Je to svaté místo. Protože je chrání utajení a modlitby, uchovalo si čistotu a jeho obyvatelé jsou svobodní- zato svět tam venku je prolezlý zkažeností a pokrytectvím, chtivostí a špínou.

………………………………

„Uděláme to dneska večer,“ řekl Kněz. „Oznámíme guvernérovi, že za čtyři týdny ode dneška bude zemětřesení.“
Hvězda zapochybovala. „Ještě ani určitě nevíme, jestli je to možné. Snad bychom spíš mohli nejdřív zkusit všechny jiné možnosti a teprve pak vydat ultimátum.“
„To ne, sakra!“ vyrazil Kněz. Ten návrh ho znepokojil. Věděl, že skupinu musí někdo vést. Potřeboval si je podřídit. Musejí se dostat do úzkých, do nebezpečí, musejí pocítit, že není cesty zpátky. Jinak si hned zítra začnou vymýšlet důvody, proč by se měli bát a proč by z toho měli vycouvat.
Vyhazov už dostali. Dopis přišel dneska a všichni jsou rozčilení a zoufalí. Hvězda vypadala zachmuřeně a odhodlaně;  Melánie se vztekala; Dubina byl ochoten vyhlásit světu válku; Paul Beale se vracel ke své staré přirozenosti pouličního grázla. Písnička skoro nemluvila, ale ona byla bezmocným dítětem skupiny a bude následovat ostatní. Jen Aneth je proti, ale její odpor bude slabý, protože ona je slabá osobnost. Dokáže rychle vznášet námitky, ale ještě rychleji zase vycouvá
Kněz sám věděl zcela jistě, že jestli přestane tohle místo existovat, skončí i jeho život.
„Ale při zemětřesení by mohli umřít lidi,“ ozvala se Aneth.
„Povím ti, jak to uděláme,“ uklidňoval ji Kněz. „nejspíš provedeme menší, neškodný otřes, zřejmě někde v poušti, čistě abychom předvedli, že to dokážeme. A když pak pohrozíme druhým zemětřesením, guvernér začne vyjednávat.“
Aneth se zase začala věnovat dítěti.
„já souhlasím s Knězem,“ řekl Dubina. „Uděláme to dneska večer.“
Hvězda se vzdala. „Jak tu hrozbu doručíme?“
„Měl by to být anonymní telefonát, nebo dopis, řekl bych. Každopádně musí být nevysledovatelný.“
Ozvala se Melánie: „Mohli bychom to poslat na nějaké internetové stránky. Když použijeme můj laptop a mobil, nikdo nás určitě nenajde.“
Kněz viděl počítač poprvé v životě, když k nim přišla Melánie. Tázavě střelil pohledem po Paulu Bealeovi, který se v těhle věcech vyznal. Paul přikývl: „Prima nápad.“
„Tak dobrá,“ schválil to Kněz. „Přines to.“
Melánie odešla.
„Jak ten vzkaz podepíšeme?“ napadlo Hvězdu. „Potřebujeme jméno.“
„Něco, co by vyjadřovalo, že jsme mírumilovná skupina, kterou jen dohnali ke krajním prostředkům,“ navrhla Písnička.
„Už vím,“ řekl Kněz. „Budeme si říkat Kladivo ráje.“

……………………………….

„Matt má pro tebe novou práci,“ ozval se Kincaid.
Peters měl v podpaží složku a tu teď podal Judy. „Guvernér dostal teroristickou výhrůžku od skupiny, která si říká Kladivo ráje.“
Judy otevřela desky, ale stěží dokázala vnímat, co se tam píše. Třásla se vztekem a připadala si dokonale zbytečná. Aby to skryla, přinutila se mluvit o novém případu. „Co požadují?“
„Zastavení stavby nových elektráren v celé Kalifornii.“
„jaderných?“
„Všech. Dali nám čtyři týdny na rozmyšlenou. Tvrdí, že jsou radikální složkou hnutí Zelená Kalifornie.“
Judy se snažila soustředit se. zelená Kalifornie je legální ekologická nátlaková skupina a sídlí v San Francisku. Těžko věřit, že ti by se pustili do něčeho podobného. Ale každá taková organizace může přitahovat i cvoky. „A čím vyhrožují?“
„zemětřesením.“
Zvedla hlavu. „Děláte si ze mě legraci?“
Matt zavrtěl plešatou hlavou.
Byla tak naštvaná a nervózní, že se ani nesnažila to, co říká, nějak mírnit. „To je blbost,“ řekla přímo. „Nikdo nemůže vyvolat zemětřesení. To by nám rovnou mohli vyhrožovat sněhovou kalamitou.“
Pokrčil rameny. „Prověř to.“
judy věděla, že vysoko postavení politici dostávají výhrůžky den co den. FBI se vzkazy od šílenců zabývala jen tehdy, když na nich bylo něco nezvyklého. „jak tu hrozbu doručili?“
„Objevila se na jedněch internetových stránkách prvního května. Všechno to máš v deskách.“
Podívala se mu přímo do očí. „Musí na tom být něco, co jsi mi neřekl. Tahle hrozba je přece naprosto nedůvěryhodná.“ Podívala se na hodinky. „Dneska je pětadvacátého. Kašlali jsme na tu výhrůžku tři a půl týdne. Proč nám dělá starosti teď, čtyři dny před termínem?“
„na internetu si to přečetl John Truth. Asi jen tak surfoval, co já vím. Možná zoufale potřeboval čerstvou senzaci. Každopádně o tom mluvil v pátek večer ve svém pořadu a spousta lidí mu pak volala.“
„Jasně.“ John Truth byl kontroverzní rozhlasový moderátor. jeho pořad se vysílal ze San Franciska, ale přenášeli ho po celé Kalifornii. Judy začala být ještě naštvanější. „Takže John Truth přinutil guvernéra, aby s tím teroristickým vzkazem něco dělal. Guvernér to vyřešil tak, že zavolal FBI a požádal, ať to vyřešíme. Takže teď musíme pátrat po věci, které dohromady nikdo nevěří.“
„Tak nějak.“
Judy se důkladně nadechla. A pak promluvila ke Kincaidovi, ne k Petersovi, protože věděla, že tohle je jeho práce. „Tahle pobočka se pokoušela dostat bratry Foongovy za mříže dvacet let. Já jsem to dneska dokázala.“ Mluvila pořád hlasitěji. „A vy mi teď chcete dát takovej šmejd?“

Comments are closed.