Přečteno- Jak se milovat s černochem a neunavit se

Když Dany Laferrière napsal před více než 20 lety svou první knihu, dal jí název, který rozhodně vzbudí zvědavost- Jak se milovat s černochem a neunavit se. (Ještě přiléhavěji zní holandský překlad- Jak se milovat s negrem a nezčernat.) Pokud se však rozhodnete si knihu přečíst, zjistíte, že název je jen slabým odvárkem toho, co Vás čeká uvnitř.

Děj této knížky- jak už název napovídá- se točí kolem negrů (slovo „negr“ je zde používáno často a záměrně) a kolem sexu. Jedná se o příběh dvou černých spolubydlících, Starouše a Buby, žijících v Montrealu v 80. letech.

Buba je muslim, který zdánlivě nic nedělá, ale ve skutečnosti očišťuje svět. Mezi dvěma odstavci Koránu si dopřává spánkovou kůru, která někdy trvá třeba tři dny- spánek totiž zbavuje tělesných nečistot, duševních chorob i morálních perverzí a Buba se hodlá prospat k místu po boku Alláhově. Ale i v době, kdy zrovna nespí, tráví většinu času na svém Divanu, se kterým pěstuje zvláštní soužití- čte na něm Freuda, poslouchá jazz, popíjí na něm šanghajský čaj a rovněž na něm jí, medituje a šuká.
V úterý a ve čtvrtek přijímá vždy třičtvrtěhodinovou návštěvu Miz Sebevraždy, které radí jakým způsobem se co nejlépe připravit o život. Miz Sebevražda je myšlenkou na smrt úplně posedlá a nic jiného ji nezajímá. Občas ji doprovází Miz Mystic, která se právě vrátila z Tibetu a neustále bloudí duchem někde v dálavách s rozpitým pohledem a zbytečným tělem. Dohromady tyto dvě šíří kolem sebe znepokojivé mysticko- depresivní ovzduší, ale Bubu jen tak něco nevyvede z míry.

Starouš se presentuje jako svědomitý profesionální balič a jeho zájem je velice úzce specializovaný- dostat do postele co nejvíce bílých holek a napsat o tom knihu. Kromě toho se ještě věnuje vymýšlení „filosofických“ teorií o sexu. Některé z nich tu pro příklad uvedu:

- nenávist je v sexuálním aktu účinnější než láska
„Obrovský negr z Harlemu úžasně prcá zezadu dceru majitele všech barabizen na Sto dvacáté páté ( v jeho čtvrti), jebe ji za všechny opravy, co její fotřík nikdy neudělal, vojíždí ji za příšernou zimu posledního roku, co vzala s sebou jeho mladšího brášku tuberáka. Mladá běloška si to taky pěkně užívá. Poprvé jí někdo projevuje tak kvalitní nenávist.“

- svět je vlastně taková „mrdací ruleta“, bílé holky si vybírají partnery podle toho, jestli je v módě rudoch, černoch, či žluťák. Teď zrovna sice černoši nejsou v kurzu, protože na trhu stouply akcie žluťáků, ale Starouš je stejně přesvědčen, že žlutí chlapíčci, příruční jako necesér se šminkama, nemůžou dát nikdy bělošce to, co černoch.
„Černoch byl poslední sexuální bomba schopná vyhodit planetu do vzduchu…Jestli si chcete udělat představu o atomovém konfliktu, šoupněte do postele negra s běloškou.“

- to, co způsobuje, že sex mezi běloškou a černochem je tak skvělý, je spojení historicky daného bílého špatného svědomí a černošské pomsty. Starouš se bílým holkám ve své posteli mstí často a rád…
„…a pak jsem ji překotil. Západ už Africe nic nedluží.“

- opravdový sexuální vztah musí být nerovný.
„Běloška musí dávat rozkoš bělochovi a černoch bělošce. Proto ten mýtus o negrovi jako velkém kolíkovi. Dobře píchá, jo. Ale ne s černoškou. Je na ní, aby dávala rozkoš černochovi.“

Objekty Staroušova zájmu jsou dívky na úrovni, studentky, které potkal na Univerzitě, například Miz Literatura- nejčastější návštěva Staroušovy postele- dívka z důležité rodiny, ctnostná, vzdělaná, která přesně zná alžbětinskou poezii a dokonce je členkou mcgillovského feministického literárního kroužku, což ji ovšem nebrání v tom, aby chodila uklízet a zkrášlovat jedno špinavé černošské doupě.
Nebo Angličanka Miz Sophisticated Lady, jejíž zuřivá sexualita ostře kontrastuje s jejím škrobeným chováním a která stojí za zmínku zejména proto, že v kapitole o ní je silná sexuální scéna, která stojí za vypíchnutí z celé knihy.

Bohužel nutno dodat, že tou samou kapitolou, která se nachází v polovině knihy, se zřejmě vyčerpal buď autor sám, či téma, protože děj ztrácí na tempu a druhá polovina je zřetelně slabší, než ta první. Happyend, ve kterém Starouš svůj román dopíše, je už pak spíše úlevným momentem ve smyslu- uf, už jsem na konci.

Ale bylo by nefér Laferrièrovu knihu posuzovat příliš kriticky- za prvé se jedná o knihu prvně vydanou v roce 1985 a pokud kniha s podobným námětem dokáže zaujmout i po 26 letech, je to znakem určité kvality. Za druhé má Dany Laferrière sympatický rukopis- píše otevřeně, dravě, srozumitelně, ale ne příliš jednoduše, používá řadu vynalézavých přirovnání. Kniha má i určité intelektuální podhoubí, najdeme v ní citace z Koránu, Bible, ale i odkazy na spoustu známých literátů, básníků a jazzmanů, různé filosofické rozhovory o kráse, jazzu, Freudovi, buddhismu a hlavně Staroušovi teorie o sexu.
A za třetí je to tenounká knížečka (147 stránek) kterou budete mít přečtenou za večer a pokud od ní nebudete čekat příliš, výborně se u ní pobavíte.

2 Comments

  1. Nz napsal:

    Ta myšlenka, že se Afrika musí pomstít západu zkrzevá počet ojetých žen, je stále živá:DDD Zrovna nedávno jsem to slyšela od jednoho Kamerunce, kterej tuhle knihu rozhodně nečetl:)

  2. Sandra napsal:

    No tak on je to docela sympatický způsob pomsty a co tak vidím okolo sebe, tak spousta bílých holek je více než ochotná tímto způsobem vinu svých předků odčinit:)