Přečteno- Dvanáctá proměna

Jaké mohou být formy incestu?  Otec s dcerou, matka se synem, sestra s bratrem,…ale i řada dalších. A snad všechny se vešly do knihy Dvanáctá proměna autorky Pauline Gedgeové. Děj je zasazen do období, kdy ve starověkém Egyptě vládli postupně Amenhotep III., jeho syn Amenhotep IV., známý jako Achnaton a Tutanchaton, známý jako Tutanchamon. Do období, kdy se vyměnil Bůh, sídelní město i zaběhlé zvyky…ale zrada, krvesmilstvo, intriky a sem tam nějaká ta vraždička našly na faraonově dvoře vždycky své místo. Kniha je napínavá od začátku až do konce…a když už myslíte, že vás nepřekvapí nic, tak se vždycky ještě něco najde:-)

…………………………………………

Do lampy vlétla můra. Teje slyšela její zápas, její křídla bezmocně bušící do alabastru, ale světlo, které ji přivábilo, ji nakonec i zahubilo. Vyšel měsíc, chladně stříbřitý kotouč, jehož bledá záře zalila terasu. Teje se dívala, jak se jí pokládá na klín jako nehmotný bezbarvý rubáš. Mysli! křičela na sebe v duchu. Mysli. Aje, co jsme to udělali? Toto je dítě, za jehož přežití jsem tak urputně bojovala, pro jehož právo na život jsem riskovala faraonův hněv, tento fanatik, tento muž, který se stal nejmocnější osobou v zemi. Dá se takové šílenství ovládnout, spoutat? A něco v koutku duše jí zašeptalo: Co když Hapuův syn předpovídal právě toto, ale faraon, který nepřikládal náboženským záležitostem žádnou váhu, jeho věštbu nepochopil? Hapuův syn chtěl mé dítě zničit. Byl to Amonův věštec. Proto tvrdil, že až chlapec vyroste, zabije svého otce? Myslel tím jeho otce Amona? Co mám teď dělat?
Pokusila se promluvit, ale z úst jí nevyšel ani hlásek. Chvilku počkala a zkusila to znovu, snažíc se o chlácholivý tón. „Amenhotepe,“ řekla, „když si královský princ vezme za manželku svou sestru, je to vhodné a správné, protože sémě boha nesmí být všechno promarněno s ženami prostého původu. Ze stejného důvodu je přijatelné, ožení-li se faraon se svou dcerou. Takováto spojení byla pokládána za nezbytná v minulosti, kdy královské ženy svou krví stvrzovaly nástupnické právo manželů. Ale teď je nástupnictví záležitostí věštců a Amon uděluje božkost v souladu s jejich prohlášeními. manželství mezi sourozenci nebo mezi otcem a dcerou se nyní uzavírá jen z dynastických důvodů nebo když je třeba pročistit královskou krev.“ Její hlas nabyl na pronikavosti a na síle. „Podle zákonů Maat existují jen dvě spojení, která přinášejí prokletí a trest, a jsou proto zakázána. Tím prvním je styk mezi dvěma muži a tím druhým styk mezi synem a matkou. To, co mi navrhuješ, by otřáslo zákony Maat v Egyptě a vyvolalo odpor všech obyvatel, od dvořanů a kněží až po sedláky na polích.“
„Re je všemocný,“ odpověděl jí, „a zastiňuje nejen Amona, ale také Maat. Maat musí být obnovena ve své původní prostotě. Reova rodina je malá a jeho moc musí být chráněna a sdílena všemi jejími členy, musí být posílena tak, aby ji žádný člověk, ani chamtivý bůh nedokázal zlomit. Jako Reovo vtělení dodržuji jeho zákony, jež jsou nadřazeny zákonům Maat, které byly tak jako tak pokřiveny. Tvůj manžel spával s chlapcem a tví dvořané porušují zákony Maat dnes a denně. Ale ti, co mne poslechnou, vyvolení poslové slunce, nemohou chybovat a rodina boha může Maat jen pozvednout.“ Nedočkavě posunul korunu k ní. „Ty už jsi vyvolená. Potřebuji tě.“
„A když odmítnu?“
„Neodmítneš. Jak bys mohla?“

………………………………..

Ještě než se ve zlatém příšeří stihla uložit na polštáře, uslyšela volání a její bárka se zastavila. Teje zpozorněla. Nakonec k ní přes spuštěný závěs promluvil kapitán. „Veličenstvo, to je loď z Karnaku. Velekněz prosí o přijetí.“
„Ať vstoupí na palubu.“ Odmítám si s sebou odnést vinu za osud Vesetu, pomyslela si odhodlaně, zatímco se zvenku ozývalo šoupání Majových kroků. Město si prostě musí počkat na svůj čas.
Na závěs dopadl stín. „Můžeš zvednout závěs a pokleknout venku,“ zavolala. „Proč jsi za mnou nepřišel do paláce, Majo? Nejsem potěšena.“
závěs se zvedl a její pohled se setkal s knězovou bledou vyděšenou tváří. „Veličenstvo, královno, my v Karnaku jsme nevěřili, že bys nás mohla skutečně opustit. Jestliže odjedeš, kdo se nás zastane? Amon jistě spí!“
„Možná si potřebuje odpočinout,“ utrhla se Teje, ale pak se v duchu vyplísnila za svou netaktnost. „Majo,“ řekla mírně, „faraon mne potřebuje. Ty nechápeš složitost situace. To, co vidíš nyní, je prázdný chrám a zubožený Veset. Přikazuji ti, abys byl trpělivý a s láskou pečoval o Amona. To, že odjíždím, neznamená, že s sebou odvážím i svou přízeň. To je všechno.“
Sklonil hlavu a nechal závěs spadnout. Slyšela, jak přestupuje do chrámové bárky, a pak ostrý kapitánův rozkaz. Loď se opět dala do pohybu. Ale Teje ještě dlouho v duchu viděla knězovu sklíčenou tvář a hněvivé zoufalství tisíců lidí, které ponechávala za sebou jejich chmurnému osudu.

……………………………..

„Co teď budeš dělat, když je tvůj královský manžel mrtvý? zeptal se vysokým přeskakujícím hlasem a jeho oči přejely po jejím těle hodnotícím pohledem tak bezostyšným, až to bylo urážlivé.
Satamun si odhrnula kadeře z hrudi a začala si pohrávat se svým náhrdelníkem. „Co mohu dělat, Hore? Patřím k harému. Jsem vdova. Ale i kdybych mohla odejít, neudělala bych to. Přeji si sloužit ti stejně věrně, jako jsem sloužila Usiru Amenhotepovi. Byla jsem princezna, snoubenka dědice, královna. Pokud by ti má dlouhá zkušenost se životem u dvora mohla být jakkoliv užitečná, jsem připravena ti vyhovět ve všem, o co mne požádáš.“
Moudře pokýval hlavou. „Byla jsi ke mně laskavá, Satamun. Tvé rady ve  věci vládnutí mohou být užitečné, pokud na mé otázky nebude moci odpovědět matka, samozřejmě. Nech spustit závěsy, promluvíme si o tom.“
Satamun vydala krátký rozkaza jeden ze sluhů přiběhl rozvázat šňůry poutající těžké závěsy. Jakmile je obklopila teplá temnota, začala mít Satamun pocit, že oči jejího bratra nabyly ještě horečnatějšího lesku. Zamnul si měkké ruce a dlouhými prsty a pomalu si uhladil suknici. „V šeru se tvá ústa rozplývají do neurčitého věku,“ zamumll přeskakujícím hlasem. „Napadlo mne, že z tebe učiním Velkou královskou manželku. Taková krása by neměla být promrhána.
Náhle zpozornělá Satamun ucítila, jak se jeho dlaň přesouvá na její tělo, uvolňuje stuhy, jimiž měla přepásané šaty, a jemně jí přejíždí po ňadrech. Zvedl jí paruku, zpod níž se vyhrnuly její vlastní vlasy a rozprostřely se jí po ramenou. Pohled na ně jako by podnítil jeho vášeň. Sklonil se a přitiskl své odulé rty na její. V prvním okamžiku se vzepřela, odpuzována jeho ošklivostí, ale pak zavřela oči, sebrala všechnu odvahu a schopnosti, které zas a znovu využívala při styku se svým otcem, ale nakonec zjistila, že tento zážitek je mnohem příjemnější, než si původně představovala.
Když bylo po všem, jemně jí nasadil paruku a přikázal rozhrnout závěsy. Z paluby se ozýval hovor a smích služebnictva a o zlaté boky lodi šplouchala voda. Amenhotep se podíval na svou sestru. „Líbilo se mi to,“ řekl. „Víš o milování víc než Nefertiiti. Možná bys ji měla učit.“
Satamun s námahou udržela na tváři nezúčastněný výraz. Nevěděla, jestli faraon žertuje, nebo tímto způsobem vyjadřuje zášť vůči své manželce. Pak si uvědomila, že nic z toho není pravda, že prostě jen nahlas vyslovuje své myšlenky. V tomto ohledu, usoudila Satamun, když si upravila šaty a zatleskala, aby jí přinesli něco k uhašení žízně, je nebezpečný.

Comments are closed.