Pohádka na dobrou noc II

Bylo nebylo, v jednom království byl král a ten král měl dceru. Na tom by ještě nebylo nic divného- králové v pohádkách přeci mívají dcery- dcery krásné, milé, chytré a talentované- a přesně taková byla i princezna Nána Nadána.

Krom toho byla právě tak trochu na vdávání a to byla právě ta potíž. K vdávání by to totiž chtělo nějakého nápadníka…

„Nápadníka,“ brumlal si pan král pod vousy…“no, když už Nápadníka, tak Nápadnýka. Přeci bych nedal svou jedinou dceru Nánu Nadánu nějakému Nenápadnýkovi.“
A tak začlo soutěžní klání všech Nápadnýků ze širého okolí- a že se jich sešlo!!!. Přijeli bohatí rytíři v naleštěném značkovém brnění, přijeli výstředně oblečení básníci, co po večerech ronili slzy do vína a velice veřejně hořekovali nad svou nenaplněnou láskou, přijel i ministr ze sousední země, který se nikterak netajil tím, že si za státní peníze pořídil do svého hradního příkopu tři medvědy.

Problém byl v tom, že všichni Nápadnýci se ukázali být sice hrozně okouzlující, ale pro praktický život naprosto nepoužitelní.
A tak se Nána Nadána, po prvních hořkých pokusech o sblížení s nějakým z Nápadnýků, šíleně zamilovala do chlapce, co na tržišti prodával mrkev. Okouzloval ji právě tím, že byl naprostý Nenápadnýk. Tatíček král se na to sice moc netvářil, ale nakonec na to kývnul (taky už mu asi začali lézt na nervy všichni ti hrozně nápadní nápadníci) a za pár týdnů se slavila veselka.
Zde všechny pohádky obvykle končí, ale ta moje je i s přídavkem.
Z mrkvového chlapce se stal vzorný manžel a otec… po čase se však začal trápit. „Nechci být Nenápadnýk,“ říkal si. „Chtěl bych umět skládat krásné básně u kterých by se ženám rosily oči…nebo třeba malovat stromy, kterým se honí v korunách vítr…nebo bych mohl přeměnit kámen ve zlato, sestrojit létací kolo, …nebo cokoliv jiného- jen ne být ten chlapec od mrkve“

A jak se tak trápil, tak mrkvový chlapec chřadnula chřadnul… a když už to s ním bylo vážné, utekl od dvora s malou kuchtičkou, co neuměla ani číst a psát. Nechal celý slavný palác, jeho bohatství a přepych, i Nánu Nadánu pro ženu, se kterou se cítil být Nápadnýkem.

3 Comments

  1. jana napsal:

    V psychologii na gymplu jsme to myslím probírali, něco jako že si člověk (žena?) vybírá nebo má vybrat protějšek z vyšší třídy, než je ona sama. Nebo jak to bylo… už přesně nevím. Prostě že se v reálu málokdy stane, že by si princezna vzala chlapce od mrkve :) .

  2. Sandra napsal:

    Je to pohádka, Jani, nesmíš to brát tak vážně…v pohádkách se dějí divné věci:)

  3. jana napsal:

    Já myslela, že to bylo třeba inspirované něčím ze života :)