Král se baví

Slavné dílo Viktora Huga, které bylo po svém prvním uvedení v Paříži v roce 1832 cenzurou zakázáno pro kažení dobrých mravů. Pro divadlo Na Vinohradech Hugův text přebásnil Tomáš Vondrovic.

Hra se stala námětem pro Verdiho operu Rigoletto, takže děj není nijak nečekaný- Francouzský panovník František I ( Jan Šťastný) je velmi mladý a velmi pochybných mravů.


Do postele si bere ženy, u kterých pramálo dbá na to, za koho jsou vdané. Tak se také vyspí s Dianou, dcerou pana De Saint- Vallier (Petr Kostka) a ten, pln hořkosti, přijde za králem..“Já nepaběrkuji, víte, nechte si Dianu, když po nocích s ní spíte, ano, nechte si mé dítě,… Františkův dvorní šašek, hrbáč Triboulet (Václav Postránecký) se jeho žalu vysměje a pan De Saint- Vallier ho za to prokleje.

I Triboulet má ale dceru, Blanche (Jana Bernášková) o niž však nikdo neví, protože ji před světem ukrývá. U dvora si myslí, že to za svoji metresou Triboulet každý večer pádí…a protože hrbáč šlápl na kuří oko panu De Cossé (Jiří Čapka) tím, že mu připomněl, že král spává s jeho ženou (kdybyste přišel o hlavu, mohli by si ji vystavit, byla by z Vás krásná trofej…šestnácterák…), tak mu jednoho dne pan De Cossé se svými kumpány Blanche unese a strčí ji královi do postele.

Blanche je skoro ještě dítě, proto věří králi, že ji miluje…jednou ho však sleduje do krčmy, kam přišel František svést krásnou Maguelonne (Marie Málková), netuše, že je to sestra nájemného vraha Saltabadila. (Svatopluk Skopal) Saltabadilovi Triboulet zaplatil za to, že krále oddělá. Maguelonne se ale krásný mladý král líbí a proto prosí bratra o jeho život. Ani Saltabadilovi na králově smrti nijak zvlášť nezáleží, proto se dohodnou, že zabijí prvního, kdo do krčmy přijde a Tribouletovi dají pak v pytli úplně cizí mrtvolu. Blanche tohleto všechno slyší za dveřmi, a přestože ji král podvedl, přestože jí lhal, tak se rozhodne- ano, je to typické romantické dílo- že vymění jeho život za svůj, vejde do krčmy, je zabita a zašita do pytle. Triboulet tak dostane v pytli tělo své mrtvé šestnáctileté dcery…kletba pana De Saint- Vallier je vyplněna.

Moje hodnocení: příběh klasický, to se ani nedá moc hodnotit. Velmi nadprůměrný byl ale výkon Václava Postráneckého v roli Tribouleta…dokázal rozesmát i rozplakat.

Oproti tomu pan ředitel Martin Stropnický by měl dobře zvážit, jestli se chce skutečně obsazovat do rolí, kde musí zpívat (chrlič- vypravěč, co příběh sleduje z nadhledu, ze střech pařížských chrámů), když neumí pořádně otvírat pusu….

Ale jinak docela dobré…

Chrlič- místo tváře kámen

Chrlič- z duše plive plamen

Chrlič- věčný svědek shůry

Chrlič- s tělem dračí stvůry.

Chrlič- místo tváře kámen

Chrlič- skryt pod tíhou svých ramen

Chrlič- ani člověk, ani zvíře

Chrlič- vysmívá se víře

Chrlič- bastard, co se rouhá

Chrlič- zmrzačená touha

Chrlič- odsouzenec k žití

Chrlič- místo zpěvu vytí

Chrlič- z úst mu prýští stoka

Chrlič- v Bohu vidí svého soka.

Z noci už zbývaj jen cáry

V oknech ztich smích a sten

Nad Seinou páří se páry

Počaly nový den.

Comments are closed.