Zážitky z nemocnice

Dnes jsem byla na kontrolním vyšetření v jedné z velkých pražských nemocnic…a přestože jsem tam byla de facto protekčně (doktor je kámoš mojí kámošky) byla to cesta předpeklím…
Hned u vchodu okénko a v něm sestra Veledůležitá- zakládá mi kartu a pomalu vyťukává moje jméno do PSACÍHO STROJE. „A kde máte doporučení?“ „Víte, já doporučení nemám, já jsem s panem doktorem dohodnutá na druhou hodinu…“ „No ale bez doporučení…“ odhodlaná mě v žádném případě nevpustit dále.
Přichází doktor, mávne na mne, sestře řekne něco ve smyslu „To je v pořádku, Bětko“ a já mohu projít skrz prosklené dveře do dalšího levelu, nechajíc za sebou zmatenou sestru Veledůležitou, kterou očividně trápí co s mým chybějícím doporučením…
Za skleněnými dveřmi hodinu čekám- pak najednou slyším své jméno a procházím dalšími dveřmi- tam opět sedím a čekám, až se odhrne závěs a pan doktor mi kyne, že mám jít dovnitř. Za závěsem je chodba, ve které se nachází gynekologické lehátko s ultrazvukem. U lehátka sedí doktor, sestra a po chodbě se promenádují doktoři, sestry, již odbavené pacientky, ale i ty stále čekající. Vzhledem k intimitě gynekologického vyšetření bych uvítala, kdyby tam bylo tak o pět lidí méně. Čekám svlečená na chodbě, zabalená do kusu nemocničního hadru a sleduji, jak slečna přede mnou roztahuje nohy. Je to ponižující, snažím se na ní nekoukat. Za mnou stojí slečna, co má přijít na řadu po mne.
Přicházím na řadu, lehám si, potupně svlečená a rozcapená- „jste těhotná, sedmý týden, tady můžete vidět činnost srdce..další prosím“
Ani jsem se nenadála a už jsem venku. Sestřička přede dveřmi si ode mně bere ty papíry, co mi pan doktor dal- nechává mi jen první Vojtíškovu fotečku- „a kde máte, slečno, doporučení?“ptá se, ale to už mizim ve dveřích.
„Doporučení“ je zřejmě nějaké magické slůvko…
No, účel to splnilo, další doktor mi potvrdil, že jsem těhotná, takže už si můžu být jistá, že si ten můj gynekolog, co nepozná živé dítě od mrtvého něco před minulou kontrolou nešlehl…
Takže jsme to ohlásili i prarodičúm…to bylo radosti na Starém Bělidle:-)
Never more, krákorá havran. Už nikdy státní nemocnice, už nikdy se svlíkat před cizími protivnými lidmi a už nikdy se sebou nechat zacházet jak s kusem hovězího…
doufám ovšem, že nám drath nezruší ty soukromé kliniky- to už by pak k takovýmto monstrózním zařízením, kde vládne duch minulého režimu totiž nebyla žádná alternativa…

Comments are closed.