Záchranná akce

Dneska ráno jsem měla takový docela nevšední zážitek. Připravovala jsem hostům v hotelu snídani, když jsem zaslechla jekot. Zpočátku mě to nechávalo klidnou, protože člověk si časem zvykne na všechno:-)…po chvíli jsem se ale zaposlouchala pozorněji a vyhodnotila jsem, že tento jekot nezní jako výsledek sexuálních radovánek. Šla jsem se nahoru podívat a v prvním patře ječela za dveřmi ženská. Zaklepala jsem a jekot zesílil. Zkusila jsem vzít za kliku, ale bylo zamčeno. Paní už tou dobou připomínala sirénu. Z vedlejších pokojů se sem začli stahovat zvědavci, aby se podívali kdo jim to tak zpestřil sobotní ráno.


Do okamžiku, kdy se paní nadechovala ke své další arii, se mi podařilo napasovat otázku co že se vlastně děje. Dozvěděla jsem se, že ta paní nemůže ven, protože se jí zasekl klíč ve dveřích…a víc nic, protože se opět ozval hrozný jekot.

Zkusila jsem odemknout náhradním klíčem. Nic. Co teď? Představa, že ženská tu takto bude ječet další hodinu, než sem někdo přijede a něco s těma dveřma provede, mi přišla dost nepřijatelná.

Klaustrofóbie… a to docela silná, nikdo jiný by takhle vyvádět nemohl. Snažila jsem se ji uklidnit, ale čím déle jsem mluvila, tím hysteričtější řev ta paní vyluzovala. Tak jsem to vzdala.

Poprosila jsem jednoho z čumilů, aby mi pomohl a vytáhli jsme ji balkónem ven. Byla úplně vláčná a nebyla ze sebe schopná vydat ani hlásku.

…takže si přijdu takhle po ránu hrozně statečná. Dobrý skutek do modrého života už bych dneska měla, tak teď ještě nějakou radostnou událost….:-).

Krásnou sobotu přeji

Comments are closed.