Záchodová drezura

Vojtovi bude brzy 22 měsíců a tak jsem naznala, že by bylo pomalu načase ho odplínovat. Potíž je v tom, že nočník je pro něj cosi jako autíčko bez koleček, taková blbá hračka, na které se sedí a jinak nuda. Nic do něj rozhodně vytvářet nehodlá. Navíc mám bohužel pocit, že mu nevadí, když je počůranej, či pokaděnej- dokonce mi kolikrát lže, říkám- „Vojto, pojď, přebalíme, máš tam bobek“- a Vojta si ukazuje na plínu a říká- „tam není bobo.“ Smrad se přitom line po celým bytě…
takže že by hodlal hlásit, kdy se mu chce na záchod moc nehrozí.
A tak jsme nočník vynechali a přešli rovnou na záchod, koupili jsme zmenšovací prkénko…jenže se ukázalo, že Vojtu sedět na záchodě hrozně baví. Kdyby to bylo na něm, proseděl by tam dny a noci. Takže máme obrácenej problém- „Vojto, chceš čůrat?“- „Jo!“ a už se nadšeně žene směrem na záchod. Tam pak samozřejmě nevyrobí nic, ale děsně si to užívá. Poručí si kus toaleťáku, utře si pindíka (to nevím kde viděl:-) hodí papír do záchodu, pak chce slézt, podívá se do mísy za papírem a proceduru opakujeme. Také už měl chutě ten toaleťák z mísy tahat…
Jsem úplně grogy. Není úplně lehký( 13,5kg), aby se na tu mísu vysazoval a sundaval z ní snadno- když jsem navíc potřebovala na záchod já, tak mě tam nechtěl pustit a úplně se hystericky svíjel- „máma ne, máma, ne, Vojta…“ Navíc se ani jednou do záchodu nevyčůral, oproti tomu se mi několikrát vyčůral na koberec… a na závěr si otevřel dveře od záchodu, zatímco jsem myla nádobí, odmotal všechen toaleťák, vyhodil ho do mísy, ruličku vzal, donesl mi ji do kuchyně, přiložil ji k ústům, udělal do ní táhlé hůůů a vyhodil ji vítězoslavně do koše.
To bude ještě boj.
JInak jsem dnes viděla na netu náhodou jeden z těch Renčových klipů, jmenuje se Blázinec a docela solidně jsem ho obrečela. (V televizi ho nedávají celý.) Tak nevím jestli je to tím, že jsem teď celá hormonůplná, nebo jestli to takhle působí na každého…každopádně je fajn, že to natočili, protože už nikdy nepovezu dítě bez sedačky. (Jeli jsme za ty dva roky asi třikrát, vždycky tak na vzdálenost max 10 minut a vezl nás někdo, kdo sedačku neměl…ale teď už si to raději vždycky dojdu pěšky.)

Comments are closed.