Vojta potřebuje pas, aneb setkání s úředníky II

V půlce září se chystáme na dovolenou do Chorvatska a do Itálie, tak už to vyřizování Vojtíškova pasu nebylo kam odsunout.
Dorazili jsme na magistrát, nechali Vojtu vyfotit (je docela náročné přimět malé mimino, aby se dívalo zrovna na paní fotografku, jak předpis káže, když je v místnosti všechno zajímavější než paní fotografka:)
a zatímco jsem s Vojtou čekala na výsledek naší snahy, Medvěd šel nahoru vymáčknout číslo. Vrátil se za chvíli, zpruzen, že osvědčení o tom, že je Vojta občanem ČR se vydává na krajském úřadu a proto musíme na krajský úřad. (Bůhví, proč takový údaj nemůže být v rodném listu!)
Dojeli jsme na krajský úřad, tam nám paní osvědčení vytiskla, nechala mi ho podepsat, ale pak nám ho odmítla vydat, dokud si nás pořádně neprověří. „Vaši rodiče jsou hlášeni v tomto kraji?“ „Medvědovi ano, moji ne.“ „Tak se podíváme na Medvědovi …jéje, Vaši rodiče jsou bohužel příliš mladí, narodili se v roce 57 a já se potřebuji dostat před rok 53, tak se podíváme na Vaše prarodiče…a ti, koukám, už v tomto kraji hlášení nejsou…no tak to já Vám to osvědčení dát nemůžu, to já nedřív budu muset napsat na ty příslušné úřady, kam spadají Vaši prarodiče.“
„A to je, sakra, podle kterýho paragrafu?“ osopil se na ni Medvěd neuctivě. „Proč nestačí naše občanské průkazy, kde stojí, že my oba jsme občané ČR?“ „No to nestačí, to nám chodí na kontroly z magistrátu, víte, to nejde takhle jednoduše…“ Tak jsme paní opustili a já vlekla soptícího Medvěda k autu. Taky jsem to pak slízla za všechny možné i nemožné úředníky, co jich po světě razítkuje- „už nikdy se mě nesnaž na úřadě umlčet, když chci vědět podle kterého zákona se ty osoby řídí- já mám právo se na to zeptat a ony mi musí odpovědět… kolikrát pak zjistíš, že to nikde v zákoně není a že tě jen zbytečně buzerujou…“
„No ono je sice nakrásně možný, že máš pravdu, ale ta ženská sedí na tom osvědčení a my ten pas potřebujeme vyřídit rychle- a ona do toho Liberce může poslat ten dotaz mailem, nebo faxem a můžeme to mít zítra, nebo to pošle poštou a budeme to mít za dva týdny, tak mi nepřijde moudré se na ni durdit…“
…a tak jsme se kvůli úředníkům ještě pohádali.
„Hele, a co bude, až zjistí, že moji prarodiče mají polské a tvoji německé občanství? To jako Vojtovi to osvědčení nedají?“
„Já nevim“ přiznal Medvěd schlíple. Nějak jsme tomu nerozuměli…a tak jsme čekali. Té paní na kraji se musí přiznat, že přestože na ni byl Medvěd protivnej, tak se zasnažila a druhý den mi volala, že to tam máme k vyzvednutí. A že se pro to má stavit Medvěd osobně, že mu vytiskla kus z toho zákona, podle kterého se řídí, aby viděl, že si to nevymýšlí. Medvěd naklusal a dorazil domů i s osvědčením. Koukni na to, strčil mi do rukou ty papíry, co nám měly vysvětlit tu záhadu s rokem 53 a dokazováním -jak za války x generací pozpátku -kdo jsou naši předkové. Tak jsem si to prostudovala a dodnes je mi záhadou podle čeho se ta dobrá duše řídí, protože v tom zákoně je hned zezačátku uvedeno, že dítě se stává občanem ČR jsou- li jeho rodiče občané ČR. Dále to mluví o různých výjimkách, jako jsou cizinci, bezdomovci, občané ČR žijící trvale v cizině, atd….ale o roku 53 tam není ani zmínka.
No jo, no, tak má Vojta zažádáno o pas- vyšlo nás to na 300Kč (i s fotografem), pas mu platí ROK. Já si při té příležitosti také zažádala o nový pas, protože nové jméno = nový pas. Mě to vyšlo na 600Kč (bez fotografa), takže ta naše dovolená začíná být pěkně drahá.
A to ještě doufám, že odjedem, protože mě opět sklátila ta samá choroba, jako před týdnem. Tentokrát mě přijela ošetřovat maminka a ta tvrdí, že žádná střevní chřipka nepřijde v té samé podobě dva týdny po sobě, že to virová onemocnění nemají ve zvyku…a tipuje to na žlučník. Převezli mě dneska do Prahy (už se mi udělalo líp, minulé tři dny jsem myslela, že bídně pojdu) a odpoledne jdeme k nějakému jinému doktorovi, než k tomu, co mi před 14 dny řekl, že mi předepsal léky, u kterých neví jestli se slučují s kojením a jestli ne, tak že mi nemá jak pomoct, když odmítám jeho optimální léčbu. Tak doufám, že se máti spletla- představa, že už si nemám řízeček s bramborovým salátem, křupavou kůžičku z grilovaného kuřete, dortíček, dva, tři…chjo!

Comments are closed.