Veltej tut

Vojtěch už spoustu věcí umí a spoustu věcí chce dělat samostatně s vysvětlením, že už je „veltej tut a že už to umí“. Takže si drahoušek velkej kluk sedne na kolo, odemkne si, otevře dveře, přivolá výtah a sjede s ním dolů do přízemí, zatímco já doma ještě pobíhám v kalhotkách. Dole jsou naštěstí dvoje těžké dveře, které sám neotevře, ale pokaždé trnu, že mu nějaký dobrák soused otevře a on se vypraví na nějakou výzkumnou misi a já ho budu nahánět po sídlišti. Ta varianta není bohužel úplně nereálná.

Včera jsme například čekali na Výstavišti na tramvajovém ostrůvku plném lidí a přijela tramvaj, která odbočovala jinam, než jsme potřebovali. Část davu se odtrhla a začala nastupovat do tramvaje a mezi nimi i Vojta, který měl jedinou starost, a to jak si urvat nějaké místo k sezení. Volala jsem na něj a nic. Nastoupil, spokojeně si dřepnul na zadek a těžký nezájem, že matka s kočárkem stojí venku na silnici. Naštěstí tam pro něj jedna maminka skočila, protože já bych to nestihla. To by mě fakt zajímalo, co by pak frajer dělal,až by se s ním ta tramvaj rozjela, jestli by začal brečet, nebo by mi s úsměvem zamával. Jestli by vystoupil na příští zastávce, nebo by dojel na konečnou…nevím. Taky moc nevím co bych pak dělala já. Medvěd říkal, že by hned volal policii, já bych asi zkusila nejdřív doběhnout na další zastávku, jestli tam nebude… ale nemusím nutně vyzkoušet všechno, takže se nebudu zlobit, když to nebudu muset empiricky ověřovat.

Není to ani dva týdny, co v Blansku zahynula 23 letá maminka, když zachraňovala svého čtyřletého syna, který jí vběhl pod vlak. Jeho z kolejiště vystrčila, sama tam nechala život. Matýsek. Tak velkej tut…a přitom udělal takovou hloupost. Také tak trochu spoléhám, že když Vojta jede na kole, že před silnicí zastaví, že poslechne na zavolání (upřímně řečeno, trochu se na to spolehnout musim, jinak bych musela mít Valerku neustále v kočárku a vedle něco běžet, abych mu stačila) a on také většinou zastaví a poslechne, ale 100% spolehnout se na to nedá a stačí jedna chyba…

3 Comments

  1. mura napsal:

    dite mi s tramvaji nastesti neujelo, i kdyz jsme meli jednou namale. na nasi zastavce v piheli u vltavy dopoledne zpravidla skoro nikdo nenastupuje. kvuli tomu jsem si taky tenkrat poridila nechutne drahej kocar, kterej jsem si ovsem dokazala do autobusu nalozit sama. jednou jsme takhle stali na zastavce opet sami, 2 maly chodici deti, kocar s miminem a ja. prijizdi autobus, disciplinovane davam znameni, ze budeme nastupovat, ridic me VIDI, nalozim jednu holku, druhou holku, vratim se pro kocar, autobusak zavrel dvere a s milejma detma se rozjel a me s kocarem nechal na chodniku. no, po par metrech zastavil a milostive zas ty dvere otevrel, cestujici uvnitr ho urvali :)

    ale prihod s veltym tutem mam pomerne dost. odchazime si takhle rano do predskolniho zarizeni, pred barakem prepocitam psy a zjistuju, ze mi jeden chybi, patrne jsem ho zavrela doma. tak obehnu barak, odemknu, vypustim psa, vratim se zpatky pred barak (akce asi na 90 vterin) a veltej tut je v prachu. ceka na ulici, si rikam. na ulici nikdo. tak na rohu. na rohu nikdo. tak na druhym rohu. na druhym rohu nikdo. znejistela jsem, ze teda zustal na ty zahrade, tak jsem se vratila. nenasla. pak jsem prohledala les za zahradou, dosla az na zastavku autobusu (cestou se prechazi 1x mensi silnice, 1x vetsi silnice a pres nejvetsi silnici vede nastesti nadchod), furt nic. tak jsem uz docela hotova vyrazila na policii, a cestou, ze se jeste zastavim v ty skolce. no a co myslis? byl tam. ten spratek si dosel na zastavku, nastoupil do spravnyho autobusu, vystoupil na spravny stanici, prosel sidlistem, ve skolce se prevlekl a prezul a naklusal do tridy.

  2. napsal:

    No, naštěstí mi dítě nikdy neujelo, ale minulej měsíc než jsem posbírala děti, se dveře tramvaje zavřely, a jelikož to byla konečná, motor utichl. Byli jsme ve druhým vagonu úplně sami. Trvalo dvacet minut, než jsem se dobouchala a dořvala pomoci a dostali jsme se ven:D už jsem byla odhodlaná volat na dopravní podniky, že jsem byla zapomenuta. Starší mě pomalu ale jistě připravuje na šok přesvědčováním, že může jít nakoupit sama, že ví, kde to je, že sama pojede za dědou(na Vysočinu), že ví, kde bydlí… zamykáme dveře a já jen trnu, kdy někdo zamknout zapomene a policajti budou nahánět dítko po Praze.

  3. Sandra napsal:

    tak díky, milé spolumatky, za historky, je milé vidět, že to postihlo ještě někoho jiného:-)