trocha sportu, trocha kultury

V sobotu jsme byli s Vojtou bruslit v jednom menším městě za Prahou. Vojtovi se tedy vůbec nechtělo, prohlásil, že on už přeci bruslil (před týdnem) a zatvářil se, že tím pádem bychom mu s podobnými nápady měli dát pokoj alespoň do příští zimy. Fakt je, že mně to bruslení před týdnem v Hradci znechutilo také dost- stadion narvaný k prasknutí, ani jeden kužel, kterého by se ty malé bruslící dětičky mohly chytnout…no a k tomu výcvikové metody starého Medvěda, které jsou možná účinné, ale asi jen na poněkud otrlejší povahy, než je náš Vojta. Někoho možná motivuje, když se během půl hodiny desetkrát dozví, že „na tom skáče jak koza“ a řekne si- jen počkej, však já ti ještě ukážu, budu bruslit tak, že ti vytřu zrak!, ale na Vojtu tohle neplatí. Ten sleze otráveně z ledu a usoudí, že to bruslení teda asi nebude nic pro něj. Tentokrát to ale bylo jiné. Jsem moc ráda, že jsem dala na doporučení pána, co nám prodával brusle a do té školičky za Prahu jsme se dojeli podívat. Bylo to jak nebe a dudy. Na ledě bylo jen pár dětí (a to to prý v sobotu bývá „narváno“) instruktorů bylo dost na to, aby se svým svěřencům stihli věnovat.

Vojta nejprve bruslil s tím držátkem (bůhví jak se to jmenuje) ale pak už ťapal i bez toho. Od jednoho konce k druhému a zpátky.

My s Medvědem jsme se koukali každý z jedné strany a Medvěd říkal, že slyšel jak paní trenérka říká Vojtovi, že by měl na těch bruslích chodit jako medvídek, Vojta vážně pokýval hlavou, otočil se a ťapal na druhou stranu brblaje brum, brum brum, brum. Jako medvidek:) Já na své straně zase slyšela, jak se blíží a cestou si fandí- do toho, do toho! Každopádně se u toho spokojeně usmíval a když pak trenérky na led rozsypaly balónky, aby je dětičky mohly pronásledovat a sesbírat, Vojtovi úplně zazářily oči

a bylo rozhodnuto, že než porodím, tak se tam 3x týdně zkusíme do té školičky dopravit. Fakt je, že autem to byla pohoda, tak jsem zvědavá, jak to v týdnu zvládnem autobusem.

Odpoledne jsme sjeli do Ikey, protože jsme potřebovali koupit ještě jednu skříň do dětského pokoje a bůhví proč jsme si mysleli, že když skončilo vánoční nakupovací šílenství, nebude tam narváno k prasknutí. Omyl, bylo to tam úplně stejně šílené jako před vánoci. Fuj, doufám, že už tam dlouho nepojedu. Vojta mě ovšem dojal, protože si tak nějak v hlavě poskládal, že když kupujeme pro miminko skříň, tak mu bude asi také chybět nějaká postýlka a vypadlo z něj: A spát může, maminko, se mnou v mojí postýlce, já ho tam pustim. Tak mi to přišlo takové dojemné a tak jsem se ptala- a Valerku bys tam taky pustil? A Vojta bez rozmýšlení odpověděl- ne, Valerku ne, ale ona to miminko bude mlátit a kousat a tak může spát u mně. Evidentně má Vojtěch o jejich budoucím sourozeneckém soužití ve třech naprosto konkrétní představu.

Dneska končila v Mánesu výstava Play na kterou jsme chtěli jít už v listopadu… a nebýt toho, že ji prodloužili, tak jsme to nestihli. Klasika. Bylo tam hrozně moc lidí, hlavně dětí a každé tam do něčeho bušilo, nebo vypouštělo obláčky kouře, nebo… Brácha říkal, že by bylo super jít na takovouto výstavu zhulenej, ale upřímně, myslím, že to není ani třeba. Když jsme tam odtud po pár hodinách odcházeli, připadala jsem si stejně, jako kdybych si něco šlehla.

Na webovkách Mánesu mě docela zaujala fotka ze začátku listopadu, kdy to tam bylo ještě všechno pěkně uspořádáno…působí to jako fotka z nějaké naprosto odlišné výstavy, než na které jsme dnes byli my.

Jinak jsem tam viděla docela dost dětí, které byly od pohledu ještě větší psychouši, než ti naši dárečkové a jejich rodiče byli evidentně naprosto v klidu a nenechali se ničím vyvést z rovnováhy. Budu muset na sobě v tomto směru ještě zapracovat…:)

V pátek jsme byli s Medvědem na Zahraj to znovu, Same a můžu to vřele doporučit. Měli jsme slíbeno, že se zasmějeme a opravdu jsme se mnohokrát zasmáli. Týden předtím jsme byli na Manželském vraždění- to napsal shodou náhod Eric- Emanuel Schmitt, od kterého jsem já v poslední době četla trilogii O neviditelném a Medvěd Evangelium podle Piláta a byli jsme oba nadšeni a tak jsme byli zvědaví, co se vyklube z tohoto. A také to bylo fajn, člověk se kolikrát zasmál, ikdyž téma samo o sobě příliš humorné nebylo. A na to má právě Schmitt talent, že dokáže psát i o smutných věcech tak, že z toho člověku smutno není.

Také jsme byli na posledním velikém ultrazvuku a dozvěděli jsme se, že má mimino všechno tam, kde to má mít, že má neuvěřitelně dlouhé nohy, takže dlouhé bude po tatínkovi a že má 1800 gramů, takže robustní bude zřejmě po mamince. A už se na něj všichni moc těšíme.

13 Comments

  1. jana napsal:

    Jé, to je hezkej článek :) . Na Play jsme byly s Marií taky, bylo tam hrozně narváno… ani jsem si to moc neužila. Ale je to fajn, škoda, že takových výstav není víc… Jsem fakt zvědavá, co se vám narodí! :)

  2. Nz napsal:

    Já už si říkala, jestli už nerodíš, když jsi pár dní nepsala:) Furt zapomínám, kdy máš termín.

    Nebyli jste v paláci Kinských na výstavě Pod hladinou Vltavy? Chystám se tam, ale nevím, jestli se tam člověk dostane s kočárem.

  3. spoon napsal:

    Brusleni i Play je super! Ty neridis?

  4. Sandra napsal:

    Jani, no vidíš to, já myslela, že je tam narváno proto, že to všichni- stejně jako my- nechali na poslední chvíli.

    Nig, zatím jsem celá, čekám na hezké počasí:)Pod hladinou Vltavy jsem zatím nebyla, ale chystám se. Kočárek jsem neřešila, předpokládám, že když to tam nebude průjezdné, tak tam půjde někam deponovat a holt půjde Krokodýlka po svých. Tvoje děti by to také po svých ušly, ne?

    Spoon, neřídim. Řidičák mám, ale jezdit se bojim…a to i s mnohem mnohem zkušenějšími řidiči, než jsem já. Ale mně to nevadí, já su skautka a vlakem jezdím ráda. Taky nepovažuji za podřadné využívat služeb MHD, takže mi auto chybí jen v létě na chatě, kde je nejbližší minicivilizace 3km po silnici pěšky…ale to je dost chabá motivace k tomu, na daném stavu něco měnit.

  5. jana napsal:

    tak to jsme na tom s řízením úplně stejně :/. Akorát že mně to na vesnici chybí mnohem víc…
    Minicivilizace je dobrej výraz, hehe :)

  6. Nz napsal:

    Hm, já právě nevím, jak je to tam veliký, časově náročný a celkově zařízený( počet rozbitných exponátů v dosahu mrněte, schodů, z kterých může dítě hodit šipku, etc). Mi stačí cesta do krámu nebo do školky bez kočáru a jsem mám toho tak akorát. Takže v muzeu bych měla radši mimino přivázaný:D aby svět pod hladinou Vltavy poznávalo jen zrakem a já z toho taky něco měla.

    Nepůjdem spolu? Vezmem Manželku( od března bude Pražačka) a dostanem s deseti dětma slevu pro MŠ.

  7. Sandra napsal:

    Můžem, ale moc bych to neodkládala:) mám čas pondělky, středy a pátky. Já jedu rozhodně s kočárkem, kdyžtak ho nechám zaparkovaný někde u pokladny…o tom, že bych jela s Valerínou pěšky až tam jsem vůbec ani nepřemýšlela. Po cestě by bezpečně jedna z nás přišla o život…

  8. Nz napsal:

    Ale potřebujem to dítě, co máš v břiše!!! Od deseti dětí je to školní skupina- po padesáti korunách za dítě, doprovod zdarma-to by bylo za pětikilo, jinak by to vyšlo na 785:DDDDDD

  9. Sandra napsal:

    Tak v tom případě nejdřív tak v červenci, dřív se do centra s novorozenětem nepoženu…

  10. Sandra napsal:

    Akorát nevím, jestli doprovod zdarma znamená 3 dospělí zdarma- spíš bych řekla, že to bude 10x dětičky po padesátikoruně, jeden dospělý zdarma a další dva za plnou částku…

  11. zuza napsal:

    a vždycky tam bylo tak narváno, že jsem šla raděj místo toho na pívo :)

  12. zuza napsal:

    sem tam byla 3x

  13. Sandra napsal:

    Teď si teda nejsem jistá jestli máš na mysli stadion v Mělníku, výstavu Play a nebo Pod hladinou Vltavy:)