To se povede málokomu…

Dnes se mi stala opět taková kuriózní příhoda. Jela jsem do Brna- poprvé v úterý, jindy jezdím ve středu- abych zjistila na jaké že to vlastně chodim všechno přeměty, ze kterých budu psát příští týden ty zápočty.


Zejména mi ležely v hlavě Dějiny Ruska a Ukrajiny, kde ani neznám nikoho, kdo by mi mohl popř. poradit co si k tomu zápočtu nastudovat, či tak. Mělo to být dnes od tří v učebně A46. Dost jsem nestíhala a tak jsem jela až autobusem, co přijel ve tři ke Grandu. Je trochu hloupé přijít poprvé na poslední přednášku a ještě k tomu pozdě, tak jsem z toho byla lehce na nervy. Něco málo po čtvrt jsem se doškrábala do čtvrtého patra a našla učebnu A46. Zaťukala jsem a vešla dovnitř. Všechny oči se upřely na mne a zůstaly na mně pověšené po celou tu dobu, co já se snažila se prodrat, co možná nejrychleji, nejtišeji a nejnápadněji, k jedinému volnému místu- bohužel, jak podle Murphyho zákonů, přesně uprostřed učebny.

Dosedla jsem, vyndala jsem si notýsek a snažila se tvářit jako ten nejpilnější student- jakože „Už můžete, už si píšu.“

Trvalo jen chvíli, než jsem zjistila, že tenhle předmět nepřipomíná dějiny Ruska a Ukrajiny, byť v té nejbizardnější formě. Zeptala jsem se tedy sousedky, cože to je vlastně zač. Ta když viděla můj vyjevený obličej poté, co mi sdělila, že se jedná o fonetiku chorvatštiny, tak propukla v halasný řehot. S ní ještě pár okolo sedících lidí, co nás slyšelo, takže se začal přednášející trochu neradostně rozhlížet kolem. (Jen tak pro přestavu, nechodim na ekonomku, u nás se vyučuje v malilinkatých místnostech a bývá nás tam povětšinou rozhodně míń, než dvacet, takže se takovýto rušitel docela projeví) Rozhodně už jsem neměla sílu přelézat všechny ty lidi zpátky ven a vysvětlovat, že jsem si asi spletla učebnu a že se tedy omlouvám. To se stává většině lidem v září, v prosinci.

Tak jsem si foneticky přepsala chorvatský text, u kterého jsem neměla ani potuchy o čem byl- samé volim, volim, volim,…

No, koho volí ten pán jsem se nedozvěděla- zato jsem se dozvěděla, že volim je od slovesa voleti- milovat, mít rád. A tak jsem zase o něco chytřejší. Taky se mi podařilo rozesmát spoustu lidí…jen pořád nevim o čem bude příští týden ten test z dějin Ruska a Ukrajiny…

Comments are closed.