Ta holčička s rozštěpem

sestřička: „Vy jste paní Nováková?“
doktorka: “ Ne, to je ten roz….to je takové hloupé, že, říkat Vám maminka od rozštěpu…?!?“
nebo
sestřička přes celou chodbu: „To je pro Medvědovou, to je ten rozštěp…“
takt některých vybraných jedinců, kteří pracují ve zdravotnictví je skutečně neuvěřitelný. Kdybych měla dítě, které by se narodilo bez nohy, tak by zřejmě volali- „jo, Medvědová, to je ta beznohá!
Před dvěmi týdny se nám narodila dcera Vája. A není to žádný „rozštěp“, je to krásná holčička.
„A Vy jste nebyla na žádném ultrazvuku?“
Byla, jenže to nebylo vidět…a já rozhodně nelituji. Co bych si pomohla, kdybych to věděla předem? Stejně bych s tím nic nenadělala, maximálně bych se stresovala, protože bych si to neuměla představit a vyhledávala na netu hrůzné historky o tom, jak s rozštěpy souvisí další a další problémy a koukala na fotky dětí, které mají znetvořený celý obličej… a pokud by se to zjistilo dostatečně včas, tak bych navíc musela čelit nátlaku široké rodiny, že než přivést na svět mrzáka, bylo by lepší si „to“ nechat vzít a zkusit to znovu.
A tak bych se zbytečně připravila o radost…

Co dodat? Snad jen, že obrovský dík patří panu doktoru Borskému, plastickému chirurgovi, který Váju dva dny po narození odoperoval tak, že jsme šli po 10 dnech domů s dítětem, které vypadalo, jako že se škráblo pod nosem, a kterému nebylo zatěžko za námi přijet přes celou Prahu na kontrolu v neděli po poledni…

Comments are closed.