střípky rodičovských radovánek

Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil, řekla by teta Kateřina a podléhat předčasné euforii není zdravé. Jak jsme si s Medvědem včera medili, že Vojtovi to ježdění na kole opravdu jde, tak dnes se to jevilo v poněkud jiném světle. Bylo pěkně a tak se Medvěd urval dřív z práce, aby si zase mohli jet na chvíli zajezdit. „A přijde se zas někdo podívat?“ zeptalo se otráveně dítě. Bez tleskajícího obecenstva to prý není ono. Jenže takový je holt život, že člověk musí šlapat do pedálů, ikdyž mu u toho zrovna nikdo netleská. Šlo mu to, balanc drží bezvadně…ale výstižnější by asi bylo napsat- šlo by mu to…kdyby ovšem šlapal, což nedělal. Dokud s ním táta běhal, tak šlapal, jakmile ho pustil, šlápl ještě dvakrát, třikrát ze setrvačnosti do pedálů, zabrzdil a začal žvanit. A řečnil a řečnil. Ehuch!

Doufám, že se to nějak zlomí. Přihlásila jsem nás na září na sraz cyklopřívěsů a vzhledem k tomu, že Medvěd potáhne vozík, tak na mně asi zbyde Vojtěch na tyči…a jestli to má znamenat, že za sebou po šumavských kopcích potáhnu 20 líných nespolupracujících kilo, tak to abych začla hned po porodu trénovat.

A protože je dnes ten první jarní den, tak nějakou srdcovku. Zrození hvězd. Písnička, kterou Roman napsal pro svou ženu Věru. Můj tatínek, který bůhvíproč nemá Horkého rád, by neopomněl připomenout, že celá ta věta by měla znít- píseň, kterou napsal Roman pro svou ženu Věru, se kterou se vzápětí rozvedl. Ale c´est la vie.

Před chvílí mě tu přišel navštívit trpaslík v zeleném pyžamku a spustil- mami, mami, Ojta potůal. Jdu do pokojíčku a vidím jak si mé starší, stojící, nicméně stále spící dítě ulevuje na zeď vedle dveří, asi 10 centimetrů nad elektrickou zásuvku. Tu už to pak jen lehce obteklo. Raději ani nechci vědět, co by se dělo, kdyby se Vojtěch trefil rovnou do té zásuvky, jestli by to vyhodilo pojistky, nebo by ho to zabilo…

Škála rodičovských radostí je holt přepestrá, člověka by ve snu nenapadlo, co všechno bude moci zažít…

2 Comments

  1. Manželka napsal:

    Nestalo by se nic. Kakao se přeed pár dny skutečně počural do (ležící) zásuvky – ani ty pojistky to nevyhodilo. Uffffffff!

  2. Sandra napsal:

    No možná je to nějak chráněno…každopádně bude lepší to nezkoušet. Beztak bychom museli všechny zásuvky zase tak během půl roku zalepit, tak to holt uděláme dřív. Potíž je, že my jsme nemožní, co se přechovávání klíčků týče. Máme zalepené všechny zásuvky a když potřebuji vyluxovat, tak marně bloudím po bytě a hledám alespoň jeden klíček. Marně, všechny jsou na tom místě, kam se ztrácejí všechny sudé ponožky. A to ta zálepka do zásuvky se dá alespoň vyndat i něčím jiným, než klíčkem, ale máme na zámek i všechna okna a když chci vyvětrat, hledám též…