stále ještě v obvyklém složení

Jakpak prožíváš těch posledních pár dní, než V. uvidíte ve skutečnosti? psal mi Medvědův 85letý děda, kterému Ježíšek přinesl počítač, on se nechal před měsícem připojit na internet a od té doby nám posílá maily- je to frajer.

No jakpak… manžel mě něžně oslovuje velrybo, což je v mnohém ohledu k tomu krásnému zvířeti nespravedlivé. V porodnici už skoro bydlím, obden- víkendy nevyjímaje- mě chtějí vidět na monitor, plus jednou týdně poradna, jeden ultrazvuk…

Rodíš? ptají se mně po telefonu všichni, kterým mám nutkavou potřebu zavolat. Obdobně, když někomu pošlu SMS, tak se pak dozvím, že si ten dotyčný myslel, že UŽ, když mu píšu…tak raději nikomu nevolám, ani nepíšu.

Ale jinak jsem ráda, že si prtě počkalo až do termínu, že jsem stihla všechno, co jsem stihnout chtěla, přečetla jsem řadu knížek, přebrala jsem 30tisíc fotek, které se mi za poslední dva roky podařilo vyfotit a rozlepila je do alb…musela jsem tedy rezignovat na představu, že budu vést alba 3x, jedno společné a pak každému dítku jedno vlastní, i tak je toho šíleně moc a trvalo mi asi měsíc, než jsem se tím vším prohrabala. Ono se to tak nějak v běžném provozu nezdá, ale z těch fotek je jasně vidět, že jsme toho v posledních dvou letech zažili mraky. I jiné věci mě u toho třídění fotek napadaly- jsem například hrozně ráda, že jsem byla v loňském roce s dětmi za babičkou a že si je babička mohla užít, že je trochu poznala. Ta téměř čtyřhodinová cesta vlakem byla sice trochu zápřahem na nervy, ale kdybych tam nejela tenkrát, dnes už by bylo pozdě. Na tom je dobře vidět to, že člověk nikdy nemá nic odkládat…

Také jsme byli s Medvědem párkrát na rande. Například na Radůze, která byla naprosto výborná, jako vždycky. Na přídavek si přinesla dudy a říkala...teď možná někteří z vás začínají litovat, že vůbec tleskali. To já takhle jela za kamarády do Domažlic do sklípku, oni tam měli víno….měli ho tam hodně…a já si koupila dudy. No doma mi takhle rozhodně netleskali... a zahrála na dudy. Frajerka.

A také jsme byli na večeři v nóbl mexické restauraci, kde jsem byla asi historicky prvním hostem, který si z jejich nabídky mexických specialit vybral plněné bramborové knedlíky se zelím. A pak jsme courali večerním městem a měla jsem tak možnost shlédnout velikonoční trhy na Staroměstském náměstí. Stánky sice byly zavřené, takže netuším, co za typicky české velikonoční speciality se bude nabízet, ale ke štěstí mi docela stačila ta výzdoba… Fuj! Hnus! Kam oko dohlédne, všude samý kýč. Na místě vánočního stromku stojí obrovská bříza nazdobená všelijakými pentlemi a obrovskými kuřaty (zpětně jsem se dočetla, že vyrobit něco tak ohavného byl dokonce záměr, že to bylo náročné a že jsou na výsledek své práce organizátoři trhů patřičně hrdi.)

No jo, no, velikonoce, velikonoce přicházejí, zpívejme přátelé. Děti dostaly ve školce za úkol přinést tři vyfouknutá bílá vejce a tak jsem dva týdny obcházela všechny možné i nemožné obchody na které jsem natrefila a dospěla k závěru, že slepice už bílá vejce patrně nesnáší. Pak mi dva kusy slíbila maminka Vojtovy spolužačky, která má příbuzné na vesnici, kde ještě občas bílá vejce k zahlédnutí bývají, a ti jim jich schovávají dokonce celých pět kusů. Nakonec se potvrdilo, že nejlépe geneticky uzpůsobený k lovu je muž. Medvědovi se podařilo ulovit dokonce celé plato bílých vajec a tak vyfukujeme a vyfukujeme, vajíčka už nám lezou i ušima, ale v pondělí se bude moct Vojtíšek podělit i s kamarády, kteří nemají tatínka s takovými vyvinutým loveckými schopnostmi:)

Takže domácí úkol na minulý týden splněn a můžeme se směle vrhnout na shánění černé čelenky a černého chenille drátku…

No a jinak…dětičky. Aby Valerka přestala oplakávat to kolo, které jí ukradl bleble, zakoupila jsem jí tříkolku. Bohužel jí dovezli zrovna v den, kdy Vojtěch simuloval zánět středního ucha a nešel do školky a tak jsem rovnou měla chuť tu „kolku“ vyhodit z okna. Na fotce je zrovna jeden harmonický moment, ale jinak to bylo pořád: půjč mi to! Ne, to je moje! Mamííííí, ona mi to nechce půjčit!…. Ehuch!

Valerka tu tříkolku miluje, ale nejezdí na ní. Do kopce bych chápala, že ji neušlape, ale ani z kopce to není žádná sláva. Trochu mě to zklamalo…ale tak není všem dnům konec, ona se ta tříkolka neztratí, za pár měsíců může být všechno jinak.

Oba trpaslíci také dostali (předčasně k svátku) kolečkové brusle. Valerka tedy trochu neplánovaně, té jsem spíš chtěla koupit náušnice…jenže když mi tam pak v obchodě se sportovními potřebami brečela, že chce také brusle jako Vojta, tak jsem neměla to srdce jí po tisíce prvé v letošním roce zopakovat mantru: ty jsi ještě moc malá, musíš počkat. No je na to malá…zatím na tom tak nějak povlává. Vojtovi to naopak docela jde, možná ty naše cesty do Mělníka nebyly tak úplně zbytečné:-)

Fotky ze včerejší školičky bruslení:

a Valerka s Medvědem:

Také nám tam vlezla veverka do batohu a sežrala nám svačinu. Nakonec si tam vlezla ještě jednou, že by prý přeci jen raději ten řízeček, ale to už jsem jí hnala…přeci jen, jak jde o jídlo, tak i láska k bližímu má své meze:)

A tak vám přeji pěkný zbytek víkendu, velryba odplouvá do porodnice:)

8 Comments

  1. Ivuska napsal:

    Kdyby něco, jsem ochotná pohlídat i zvěřinec (ten starší) :) ) Kdyby medvěd měl pocit, že brzo skočí z okna, tak aby neskákal předčasně ;)

  2. Sandra napsal:

    dík, takových nabídek není nikdy dost:)

  3. Smoky napsal:

    Pardon, že se ptám, ale kde se pořádá školička bruslení? to by mě celkem zajímalo….Díky předem za odpověď.

  4. Sandra napsal:

    Tahle byla na Letné, je to ale jen jednou za čas, další bude až v květnu- http://www.pujcovna-brusli.cz/instruktor-inline-brusleni.php
    Ale možná je i někde něco jiného, já hledala jen ve Stromovce a na Letné…

  5. Smoky napsal:

    Dík moc za zprávu :)

  6. Sejra napsal:

    Rodíš?
    :-) ))))

  7. Sandra napsal:

    Kušuj, Sýre:)

  8. Sejra napsal:

    Jistě, jistě, už sem zticha:-)