Soukromí

Jsem člověk, co v mezilidských vztazích preferuje otevřenost…ovšem jsou momenty, kdy mi ta otevřenost nepřijde příliš na místě. Například otevřenost na toaletě v době vykonávání nejintimnějších potřeb. Nejdřív mě tím léta zlobil bratr, kterému bylo marno vysvětlovat něco jako „zavři se tam, kdo je na tebe zvědavej“, teď to samé pozoruji u Medvěda (ten si alespoň dá říct:)

Já jsem asi zase opačný extrém- i doma se zamykám jak na záchodě, tak v koupelně. Je to sice jen formální záležitost, protože ten zámek lze pohodlně odemknout i z druhé strany (což taky Medvěd dělá), ale jedná se o gesto- teď jsem tady já a nikdo mi sem nelezte. Nesnášim, když se mi tam na tom úzkém prostoru někdo motá a fluše mi přes rameno do umyvadla pastu, apod.

Ale o čem jsem to vlastně chtěla psát…jo, už vim. Mám prostě ráda svoje soukromí- a co se narodilo Medvídě, tak mám pocit, že všichni naši rodinní příslušníci mají pocit, že- jakožto nástroje na uspokojování Vojtíškových potřeb- mít vlastně žádné soukromí nemusíme.

Příklad- kojení. Už jsem si zvykla kojit v přítomnosti snad všech členů rodiny. Jinak to nešlo. Všichni stáli o to, vidět jak se Vojtíšek krmí. A ze začátku, jak jsem měla opuchlá prsátka a potíže s kojením, tak mi na prsátka šahalo víc ženských, než za celá ta léta mého aktivního sexuálního života mužů….

no co, zřejmě jde jen o to, aby člověk překonal pocit, že ženská prsa jsou pohlavní znak, který je spojen se sexem a sváděním a začal o nich přemýšlet jako o nástroji, který produkuje mléko a stud je rázem tatam. Zvířátka se také nestydí.

Další příklad- je ráno, ležíme s Medvědem nazí v posteli, rozespalí. Medvěd po mně šáhne, ale co to? Já ležim vedle něho, takže kdo nám to stojí u postele u přebalovacího pultu? Tchýně!- to jako moje máma. Sakra, musim do práce, honí se Medvědovi hlavou, zatímco kouká kam si včera odkopnul trenýrky. Třeba to bude rychle vyřízeno, doufá. „Tak Vojtíšku, kdepak máme to plínku, co?“ šveholí moje máma… Hm, tak to je nadlouho. Trenky jsou naštěstí v dosahu, takže se Medvěd v rychlosti obléká a kluše do koupelny. Tchýni po ránu viděti, erekci brzy nemíti:-)

Další příklad- Medvěd odjíždí na dva dny pracovně do Brna, tak mi sem povolává na noc svoji mámu, abych tu nebyla sama. V jednu v noci začíná prcek řvát jak na lesy. Vstanu a začínám ho přebalovat. Vtom se rozletí dveře a na scénu přichází Medvědova máma. „Ona je tady mamka nahatá, viď“ říká Medvíděti, když ho bere do náruče. „Doprdele! říkám si, to se mi snad jenom zdá, a začínám přemýšlet co přes sebe rychle přehodit.

(Tu noc pak přišla ještě třikrát, jenže to už jsem si vzala poučení z krizového vývoje a měla na sobě aspoň kalhotky a tričko.)

Holt před vstupem do ložnice už není nutno klepat, protože ložnice přestala být místem, kde se nachází naše nemanželské lože, ale je to místnost, kam se chodí Vojtíšek přebalovat.

… a tak my si tady žijeme!:-)

Comments are closed.