slavení a skuhrání

Včera slavil Vojtíšek se svými kamarády narozeniny…a jak jsme se toho báli, tak to bylo nakonec úplně v pohodě. Jednak dorazily jen 3 z 5 pozvaných dětí a druhak má Vojta šťastnou ruku při výběru kamarádů a vybírá si samé hodné, slušně vychované, šikovné a chytré děti (tuhle schopnost má po mně:)

Nakrájeli jsme dort

a pak si Vojta rozbalil dárky, dostal autíčko z Lega , Člověče nezlob se! a pastelky a omalovánky, takže jsme se rozdělili tak nějak samovolně na dvě skupiny. Holky hrály člobrdo a kluci si postavili autíčko z Lega. Pak si ještě chvíli všichni malovali a hráli s vláčkama a party byla u konce.

Pak si ty hodné děti rozebrali rodiče a nám tu zůstaly ty zlobivé. (A pro ty dva si někdo přijde kdy? ptal se mě Medvěd, když se zároveň s klapnutím dveří za posledním hostem ozval z obýváku strašlivý dvojhlasný jekot.) Pokud vycházím z toho, že děti jsou upřímné a neumí lhát, tak se tu všem líbilo a všichni by rádi přišli zas…tak mám radost i za Vojtu a doufám, že má radost i Vojta. Nějak se to z jeho chování poslední dobou těžko pozná, protože buďto má nějaké x-té období vzdoru, nebo se nám z něj daří vychovávat pěkného spratka. (Padají z něj takové věty jako- ty jsi ale hloupá maminka, ty jsi ale zlej tatínek!- nebo se mi vybavuje, jak byl minulý týden nemocný a měl narozky, tak Medvěd koupil v cukrárně asi 5 druhů zákusků, abychom to mohli společně oslavit přesně ten den, a Vojta- jé dorty! Ukaž, podívám se-hm, ten mi nechutná, ten taky ne, ten taky ne, ten taky ne a tenhle taky nejim. Fuj, nechci. A my s Medvědem jen zírali s otevřenou pusou a oběma se nám dost klepala ruka.) Rozhodla jsem se, že investuji do knihy Respektovat a být respektován, slyšela jsem na ni spoustu chvály. Já bych ho, drahouška, mileráda respektovala… tak doufám, že bude platit i ta druhá polovina nadpisu a bude také respektovat on mně.

A také jsem se definitivně rozhodla, že si dnes zakoupím nový, pořádný, foťák. S tím, co jsem dostala od Medvěda k výročí se mi prostě špatně fotí, vůbec jsme se neskamarádili. Jakmile člověk fotí něco, co se nehýbe, třeba dort, tak to ještě jde, ale běda když by chtěl vyfotit něco, co nepostojí…třeba 5 dětí najednou. Takže většina fotek ze včerejška je opět zralá na vyhoz a už mě to štve, od té doby, co nám před půlrokem ukradli náš starý foťák, tak máme asi tak 15 povedených snímků, ty ostatní stojí za prd. Chci mít hezké vzpomínky a ne takové kšunty!

Comments are closed.