Sebelitující

…tak jsem čekala, že když jsem měla ty narozky, že se telefon netrhne… a on se skutečně netrhnul. Nebýt široké medvědí rodinky, štěknul po mně tak maximálně náš pes.

Každý rok vždycky někdo zapomene a neřeším to. Myslím, že kdyby se měl vyhotovit seznam lidí, kterým na mně záleží a seznam lidí, kteří mi přejí k narozkám, tak na každém tom seznamu budou figurovat úplně jiní lidé…ale letos si nevzpomněl skutečně NIKDO. Dnes jsem tedy opatrně začala zjišťovat vo co go a zjistila jsem následující: otec si myslel, že včera je dneska a tak mi popřál dnes ráno, bratr nevím, co si myslel, ale popřál mi v půl druhé ráno po, máma někde celý víkend medituje a nejspíš nemá signál, babičky se koncentrují na mou svatbu, takže narozky vypustily…doufejme tedy, že to neznamená, že jsem definitivně upadla v zapomnění:-)

Prdík oslavil moje narozky tím, že vypadl prababičce z kočáru a má odřenou hlavu …a tak jsem se zase srovnala- stačilo si uvědomit, že to, že mi nikdo nenapíše k narozkám je vlastně celkem fuk, ale kdyby se Vojtovi něco mělo stát, tak by všechny moje další narozeniny stály úplně za houby.

Comments are closed.