Sáňkování

Dneska jsme vzali Mojtu poprvé sáňkovat, aby si tu sněhovou nadílku patřičně užil. Nejprve na sáňkách vratce vrávoral, ale než jsme dojeli na konec ulice, už zjistil, že aby udržel balanc, musí se lehce předklonit. I tak jsem trnula vždycky když kolem jelo auto a nabízela mu svou ruku, ale nebyl o ni zájem – máma ne! mi bylo odpovědí.
Když jsme dojeli na kopec, Medvěd si přisednul k potomkovi na sáňky a startovali. „Hlavně nezahučte do té řeky“, varovala jsem je ještě oba, než se odrazili.“Pojď, Mojto, pojedeme dělat cáky cáky“ slyšela jsem ještě Medvěda…a pak už jsem jen viděla naštvaného trpaslíka, jak stojí na břeku ledové vodní plochy, podupává nožičkou a vykřikuje „cáky cáky“.
A bylo po sáňkování, protože Medvěd po vykoupání v ledové tříšti toužil o poznání méně, než náš synátor.

Poučení, které z toho plyne je, že nesmíme slibovat kraviny ani ze srandy- vždyť kdo by se nechtěl na konci listopadu koupat v Orlici, když mu to táta s mámou slíbili, že jo.

Comments are closed.