raubíř

Vojta má dneska škraloup! hlásila mi paní učitelka.
Copak? ptala jsem se
S Pepou na sebe v koupelně vystrkovali nahaté zadky.
Vojto, vy jste na sebe s Pepou vystrkovali nahaté zadky? ptala jsem se delikventa.
Jo, takhle, zaradoval se Vojtěch, že se může pochlubit, stáhnul si kaťata, vystrčil prdelku, plácnul se přes ní a otočil se na pomyslného Pepu stojícího za ním a zařval- Ty jsi bobek!

Tak to byla ta vtipnější historka. Tu méně vtipnou mi povyprávěla včera paní učitelka z jiné třídy. Stěžovala si na Vojtu, že prý zlobí a že předchozí den dokonce hodil po své paní učitelce botu. A že se za dobu své pedagogické praxe s něčím takovým ještě nesetkala.Tvářila se přísně, tak jsem se také tvářila vážně, usilovně jsem se na Vojtu mračila a domlouvala mu, ale nevím, co čekala, že udělám víc, když se to dozvím až den poté, navíc od učitelky, která není ani ta Vojtova, ani ta poškozená. Dávat mu za to na zadek mi přijde trochu s křížkem po funuse, takovéhle věci by se měly řešit hned. Pak ta učitelka pokračovala a říkala Vojtovi- venku čeká spousta dětí, které by rády chodily do školky a nezbylo na ně místo a ty tu takhle zlobíš. Nevím no, neznám ji, možná to měla být nějaká obdoba citového vydírání typu- sněz tu brokolici, v Africe děti umírají hlady- ale docela mě dmýchlo, že se ve mně někdo snaží vyvolat pocit, že moje zlobivé dítě ve školce zabírá místo těm (bezesporu) ukázněnějším a vychovanějším dětem, na které se nedostalo.

Fakt je, že Vojta zlobí. Nevím, jestli je to nějaké x-té období vzdoru, nebo reakce na sourozence (ikdyž to asi ne, protože to začalo ještě před tím, než se Uhunka narodila) ale už by ho to mohlo pustit. Když ho třeba sleduji, jak má Uhunku v náručí a zpívá jí svoji vlastní ukolébavku- Hezky spinkej, zavři očka, ať tě štípou blechy a ať ti září srdíčko!- dokáže být tak něžný… a pak hodí po učitelce botu. Stejně tak mívá většinou docela rozumné názory, tolik souvislostí už chápe… a pak si nacpe mýdlo do pusy, sedí ve vaně a bulí, z pusy mu jdou mýdlové bubliny (scénka jak z pejska a kočičky) rukama od mýdla si protírá slzící oči, což spouští další veletoky slz, protože v očích to mýdlo štípe rovněž…. a pak se pejsek napil, až všechnu vodu vypil, i štípat to přestalo a já říkám- co blbneš, Vojto, přeci si nemůžeš mydlit pusu mýdlem…a Vojta říká- já vím, mami, já přeci všechno vím (což bude patrně parafráze Sókrata, ten zase věděl, že nic neví.)

Každopádně doufám, že se tato paní učitelka nepotká za pár let ve třídě s naší Valerínou, protože ať už s Vojtou tříská cokoliv, tak proti Krokodýlici je to slabej odvárek, a takových situací, se kterými se za celou dobu své bohaté pedagogické praxe kantorka nesetkala, by asi zažila povícero.

Ještě jsem psala, že mám poporodní depresi, ale pak mi Valerka vypla počítač, článek se mi smazal a už nemám sílu to psát znovu. Možná dobře že tak, člověk by neměl pořád jenom skuhrat:-)

8 Comments

  1. Ivuška napsal:

    Já nevím, sama jsem byla s dětma na školce v přírodě, takže to mám i z druhý strany a co hrůzostrašnejch historek jsem slyšela! To by naplnilo několik letitých praxí a myslím, že Vojta nebude ani první ani poslední, co zlobí… a vyhrožovat mu, že je ve školce vlastně za odměnu je dost nefér… Valerínu na ně!
    Nebuď smutná, medvědice, teď už by mohlo bejt líp, protože Uhunka poroste a za takový tři roky se jich zbavíš všech třech. A učitelky v mateřský škole si budou moct stěžovat do alelujá, ale ty aspoň na to budeš mít sílu ;)

  2. Sandra napsal:

    Já si ale nejsem jistá, jestli ta výhrůžka, že je Vojta ve školce za odměnu, nebyla určená spíš mně…ale třeba ne, třeba to měl být způsob, jak Vojtěcha donutit, aby se nad svým jednáním zamyslel (což tedy moc nezabralo, stejně tak jako mně nikdy argument, že děti v Africe hladoví, nepřiměl k tomu, abych do sebe ládovala blafy)
    Že Uhunka poroste mě moc neuklidňuje…teď je to takové sladké, spící miminko…to byli všichni. Nemůžu se tedy uklidňovat tím, že časem bude líp, nebude. Sourozenci z ní, počítám, přestanou bejt poprděný v okamžiku, kdy se jí zvýší akční rádius natolik, že jim začne brát věci, bourat stavebnice, apod. A sousedi příchod našeho nového člena domácnosti také pořádně pocítí teprve v okamžiku, kdy Uhunka začne lézt a počet dusajících končetin se zvýší rovnou o 4.

  3. bude líp. Ne že by děti míň zlobily, ale zvykneš si a otupíš. Tohle je jen tréning na protoulané noci, číra, tetování a nápadníky a nápadnice se strašidelným vzezřením i pověstí. :) )

    Doporučuju čaj z třezalky, nebo radu odborníka, ať se v tom neplácáš sama… :)

  4. Martina napsal:

    To skuhrání aspoň na chvíli pomůže, že si člověk uleví… počkej až bude Vojta ve škole, kam se hrabe školka – jdu psát s juniorem úkol a doufám, že ho u toho neutluču… jo a v tý školce NIC mimořádnýho neprovádí, kam se hrabe na skvadru co byla v naší školce, a úči by si to měly rovnat samy, od toho tam jsou. A kdoví po kom ta bota letěla, učitelka možná jen stála v dráze ;) Z principu nemám ráda žalující učitelky ;)

  5. Sandra napsal:

    Nig, tvá vyhlídka do budoucnosti je opravdu optimismem hýřící:-)
    Martino, já ti nevím, ale žiju v představě, že by moje dítě nemuselo házet botou po nikom, takže je celkem jedno po kom ta bota původně letěla. Ale pravdu máš v tom, že by to ty učitelky měly řešit přímo na místě, jak ho já můžu trestat za něco, co jsem neviděla?

  6. Ivuška napsal:

    No joo, jsem ještě optimista :) )) Moje děti budou samozřejmě sedět způsobně s ručičkama za zády a tiše plánovat nějakou záškodnickou akcičku na pančelku :)

  7. Martina napsal:

    Stačí jeden šikovný provokatér, který na prťouse párkrát zašeptá jestli tu botu nehodíš, seš srab… že tu botu nehodíš.. polej ho vodou… tak ho polej… rozházej ty ručníky.. zmlátíme ho.. zavřeme ho na záchodě a budem držet dveře..atd., dítě doma stokrát odkývá, že se nedá, v reálu je to pak úplně jinak, protože nechce vypadat jako srab a koná. Horko těžko jsme vysvětlovali, že ten, kdo se nepere, vlastně vyhrál, tři sígři ve školce pravidelně vyvolávali rvačky v umývárně, kdo se neúčastnil, byl srab, kluků tam bylo 23, vládlo tomu děťátko z asociální rodiny, doma neustále bité, ve školce si to kluk vynahrazoval. Jedna učitelka po třech měsících skončila, že na to nemá, nová mladá to nezvládala a ředitelka byla s nervama v pytli a asi na práškách. Když školka skončila, sígr se naštěstí odstěhoval a celý povedený kolektiv přešel do první třídy. A nevěřily učitelky, ale klobouk dolů, po půl roce dost tvrdého drilu si je ta úča srovnala. Ukazování zadku v umývárně je neškodná sranda, pokud se tomu obě děcka chcechtaj a neubližujou si.

  8. Sandra napsal:

    Tak já si jsem celkem jistá, že Vojta není iniciátorem těchto radovánek…ale jakmile někdo začne, s chutí se přidá. Teď zrovna se začal kamarádit s Pepou, což je největší gauner ze třídy. A jak dneska učitelka říkala Medvědovi, když se jí ptal jestli Vojta včera nezlobil- jo, včera nezlobil, ale to tady taky nebyl tenhle- kejvla hlavou směrem k Pepínovi. Takže tak. Říkali jsme Vojtovi, jestli by si nemohl hrát s někým hodnějším, než je Pepa, na což nám odpověděl- Řekl jsem Pepovi, že dám sušenku, když slíbí, že už zlobit nebude… a on to slíbil..
    Jo a ohledně té boty nám ta údajně poškozená paní učitelka řekla, že Vojta sice házel botou, ale ne po ní. Ono taky tu hranici toho, co je ještě snesitelné chování a co už není, má asi každý jedinec někde jinde.