Půlnoční

Na Štědrý večer se všichni hosté vrátili natolik včas, abych to tu mohla zamknout a podívat se k Salvátorovi na půlnoční.


Patřím mezi těch 45% národa, co zavítá na mši jen právě tento jediný den v roce. Nevypovídá to o mém vztahu k Bohu, vypovídá to o tom, že nemám ráda, když mi do mého rozjímání někdo řeční, už vůbec nemluvim o tom, že mi předříkává v cože všechno nemám věřit a očekává, že já to po něm budu tupě opakovat. Také mi vadí ty složité, uměle přidané procedury- vstaň, sedni, klekni, vstaň (na druhou stranu to minimalizuje počet lidí, kterým se tam podaří usnout:-)

Boha je možné potkat v prázdném kostele, v tichu, které je posvátné… Kostel je obrovský a člověk maličký a tak tam snáze cítí, že existuje něco, co ho přesahuje… v plném kostele může potkat třeba Máničku, nebo Zdeničku, ale Boha těžko. (Tohle je můj názor, chápu, že s ním leckdo nemusí souhlasit!)

Ale to jsem odbočila, zpátky k té půlnoční mši…

1) Halík stál u vchodu a každého příchozího osobně pozdravil, přivítala podal mu ruku. Přišlo mi to velice milé, takové kamarádské.

2) Od Vltavy pekelně táhlo na záda, byla tam strašná kosa

3) Mše byla zahájena tím, že se vítali Češi v češtině, Němci v němčině, Španělé ve španělštině, Italové v italštině…všichni ostatní turisté se museli spokojit s angličtinou- díkybohu, protože jinak jsme tam byli do tří.

4) Proložili to Rybovou mší vánoční, což byl smutný příběh, protože jen jediný ze sólistů uměl zpívat, ostatní se zřejmě narodili pro nějakou jinou činnost, než je zpěv, varhaník byl více než osobitý a houslista měl pekelně rozladěný nástroj.

„Ó, vy krásná nebesa“, mě málem rozplakalo, protože už jsem to slyšela v různých podáních, ale takovéhoto hrůzného zážitku jsem klidně mohla být ušetřena.

5) Četlo se nejprve česky, potom anglicky. Bála jsem se, že budou číst ještě německy, španělsky a italsky, ale na to už nedošlo. Nepochopila jsem smysl celé té akce- tedy kromě toho, že se předvedlo turistům, že i u nás někdo umí číst anglicky- kázání se stejně nepřekládalo, takže si z toho moc neodnesli a pokud bývali chtěli rozumět, tak existují mše v cizích jazycích…

6) Byla mi zima

7) Obě ženské na kůru vyly jak potrefené husy

8) Kázání mi žádný nový a cenný moment k zamyšlení nepřineslo…možná, že půlnoční mše není zrovna ta správná zlatonosná řeka, kde se dají nějaké cenné myšlenky vyrýžovat…

9) Během kázání jsem si trochu schrupla ( to se zrovna nevstávalo, ani neklekalo:), takže možná mi nějaká cenná myšlenka unikla

10) Když Rybovka dospěla ke konci, tak jsme si s tatínkem zazpívali Závěr a jak jsem tak zpívala, tak jsem koukala nahoru, nad hlavy všech těch lidí a říkala jsem si, že i v plném kostele možná může být Bůh… jen se člověk musí zasnažit, aby se mu podařilo zapomenout na přítomnost všech těch bratrů a sester a ministrantů a farářů a mistrů pěvců atd. atd.

Takže tak- jestli jsem se někoho dotkla, tak sorry.

Comments are closed.