prvého září

Dnes je to deset let, co jsem prvého září se školní brašničkou na zádech naposledy chvátala vstříc branám ústavu, abych stihla zasednout do lavice dříve, než začne projev pana Zemana, blahé paměti ministra školství. Deset let… herdek, to ten čas letí. Nicméně prvního září se mě týká stále…

Vojtíšek postoupil do druhé školkové třídy, což nebylo tak samozřejmé, jak by se na první pohled zdálo. Dvě třetiny dětí předškolního věku totiž dostaly loni odklad a tak jsou letos dvě předškolní třidy. V těch dalších dvou třídách se- jako škatulata, škatulata, hejbejte se- roztřídily ostatní děti, včetně (těch několika málo) nováčků podle věku. Vojta je narozený v polovině roku, tak zůstal těsně ve své třídě, jednu paní učitelku má z loňska, druhá patrně usoudila, že za ty samé prachy je lepší opečovávat jedno dítě vlastní, než 28 cizích vopičáků a odešla na mateřskou. Ale nová učitelka je sympatická (což potěšilo mne) a prsatá (což potěšilo Medvěda), Vojtovi je to jedno, takže spokojenost.  Z 5 kamarádů mu zbyli 3…ale hlavně do té mladší třídy propadl zabiják Pepíno. Jestli je to dobrá zpráva a Vojta se chytne pro změnu někoho, kdo neroste pro kriminál, nebo špatná zpráva a tím největším gaunerem široko daleko teď bude on sám, to ukáže čas.

Jinak mít doma JEN DVĚ DĚTI je neuvěřitelná pohodička, kterou dokážu plně ocenit až po těch dvou měsících, co jsem je tu měla všechny tři. Jako v té židovské anekdotě, kdy si početná rodina přijde stěžovat za rabínem, že mají doma málo místa, nedostatek soukromí a hrozný chaos a rabín jim poradí, aby si na měsíc ustájili v sednici koně. Když po měsíci koně vypakují, přijdou rabínovi poděkovat jak jim dobře poradil, že od té doby, co s nimi ten kůň nebydlí, mají doma místa spoustu, klídek a pohodu.

Uhunka se učí dělat ze slin bubliny, jak už to tak miminka dělávají. Valerína ji chvíli pozorovala, pak si donesla prázdný bublifuk, přiložila nádobku Uhunce k puse a žádala jí, aby jí do ní nabublala. Zkrátka taková domácí pohodička…

…. a abych nebyla v pohodě příliš, navštívil mne zánět močáku…

7 Comments

  1. Sejra napsal:

    Ježyš, ať počítám jak počítám, to je ti teprv 15-16 let? No tos tu rodinu vzala hopem:-))))

  2. Sandra napsal:

    Vogo, Sýre, já chápu, že to občas podle mých hrubek může vypadat, že mám dokončenou jen první třídu..ale není tomu tak:)

  3. Sejra napsal:

    Já to bral podle následující methody: S brašničkou na zádech se do školy prvního září běhá tak nejvejš v první třídě, možná ve druhý, úplní šprti ještě ve třetí. V době první třídy ti mohlo být 6-7 let. Pokud vyjdu z těchto axiómů, tak si do první třídy šla před deseti lety, resp. do třetí před deseti lety, takže je ti dneska (a tady mám malou chybu) min. 14 let a max. 19 let.
    Anebo si s brašničkou běhala i do střední a na vejšku a na to už moje matematika nestačí:-))
    Na hrubky nehledím, sám jich mívám požehnaně, ale nijak mě to neirituje ani u sebe ani u ostatních…

  4. Sandra napsal:

    Prvého září začíná vyučování i na středních školách (na vysokých nikoliv, tam se začíná na přelomu září a října) a běhá tam nejen ten, co se do školy hrozně těší, ale i ten, co se vyhrabal z postele zbytečně pozdě a nechce kantora nakrknout hned první den:)

  5. Quanti napsal:

    ale s brašničkou fakt ne, já teda aspoň procourala střední s batohem frajersky přes jedno rameno :D

  6. Sejra napsal:

    To sice vím, ale přesně jak píše Quanti, na střední s brašničkou nechodí nikdo:-)Zkrátka slovo „brašnička“ evokuje vyjukaného prvňáčka či druháčka:-)))
    Mimochodem ani ty brašničky už dneska nejsou co bývaly a honza plynule po smutných zkušenostech přešel na batoh, Pepa dokonce už teď ve druhé třídě k vánocům dostane baťoh, páč klasické tašky na záda jsou zoufale nefunkční, okamžitě se rozpadají a jsou šíleně drahé, o nefkusnosti jejich vzhledu ani nemluvě. Si vzpomínám, kterak jsme Honzovi koupili tašku asi za 900,- samej certifikát kvality a kdoví čeho, když sme jí reklamovali po třetí v průběhu půl roku, nechali sme si vyplatit prachy a koupili jsme baťoh za polovic a vydržel dva roky.

  7. Sandra napsal:

    Ok, Ok, tak brašničku beru zpátky:) Běhávala jsem s batohem…a prvního září asi ani to ne, to se mi vše potřebné vešlo do kapes.
    Nicméně na brašničky se těším, až budem vybírat pro Vojtu… nějak se to hrozně rychle blíží…