překvapení

Včera jsme si u příležitosti státního svátku udělali výlet do Prahy. Na otočku. Měli jsme totiž důležitou misi- sdělit mým rodičům převratnou novinu.
Docela dobře nám to vyšlo, vytáhli jsme je na výlet do botanické zahrady a před vstupem jsme zaveleli:
tak, teď se otočte a koukejte- támhle v tom domě jsme koupili byt, po vánocích se stěhujeme
a pak jsme jen sledovali poklesy brad:-)
Reakce byla očekávaná- umírněně pozitivní. Že budou mít radost z toho, že nás budou mít blízko, jsme tak nějak předpokládali a že nebudou jásavě křičet hurá se dalo také očekávat. (Co si také počít s potomky, kteří neustále mění své plány, jednou chtějí bydlet v bytě, jindy zas v domě se zahradou, jednou v Hradci, podruhé v Praze a všechny možné varianty neustále kombinují, aby se po mnoha a mnoha změnách konečně definitivně rozhodli pro Hradec a na začátku roku koupili pozemek, odsouhlasili projekt, vyřídili stavební povolení…a těsně před výkopem, na konci toho samého roku se přestěhovali do Prahy do bytu.)
Tak z nás budou chvíli Pražáci.
Byt jsme zakoupili raději větší 4+1, abychom se tam dobře vešli. Tady v těch 3+KK už to není nic moc, zejména vzhledem k tomu, že dětský pokoj i ložnici nám zabraly děti. Valerka není přezdívaná krokodýlka jen tak pro nic za nic, nýbrž proto, že nespí. Číhá. Hodiny leží potmě a budí dojem, že spí, ale sotva se po špičkách připlížíme do ložnice, svítí na nás do tmy oči jak baterky.
My s Medvědem ovšem, narozdíl od ní, trochu toho spánku potřebujeme a tak si poslední dobou skoro denně rozestýláme v obýváku. Potíž je, že naše sedačka není zrovna dělaná na pravidelné spaní dvou osob. Jakmile se vysouvací část vysune, tak tu původní část pohovky nemá co podpírat a člověk se do ní tak trochu zaboří. Krutě z toho bolí záda. Na té pevnější druhé půlce se dá vyspat relativně bez problému a tak se o ni každý večer hádáme (což je trochu ujeté, vzhledem k tomu, že v ložnici máme dvě volné obrovské superkvalitní zdravotní matrace, do kterých jsme investovali nemravně mnoho peněz.)
„No a nebo bychom si mohli lehnout napříč“ navrhnul nedávno Medvěd a zadkem se posadil na pevnou část rozložené pohovky. Tak bychom měli každý tu důležitou část těla na tvrdým a tu míň důležitou část těla na měkkým.

No nic, tak už se zkrátka těším, až se přestěhujeme, krokodýlka půjde do dětského pokoje a ložnice už bude zase jenom naše. Bolavým zádům ulevím na masáži a jediné, co mi z tohoto období spaní na gauči zbyde, bude zjištění, že za ta míň důležitá část Medvědova těla je hlava:)

Comments are closed.