Předtáborová

„Tý jo, to jsou ale velikánský kalhoty, tam by se vešli dva,“ ohodnotil pán za kasou můj nákup. Chvíli jsem na něj nevěřícně zírala a přemýšlela jak zareagovat, ale zřejmě to ovšem mělo být něco jako vtip, který jsem nepochopila, protože drzoun se tvářil docela přívětivě a vůbec nevypadal na to, že mi chtěl sdělit, že mám prdel velikou jak Spojený státy americký.
No nic, bohužel má pravdu…ale nezoufám- zítra odjíždím na dva týdny na tábor, který je jídlem, co se nedá jíst, proslulý.
Další předodjezdová nepříjemnost, kromě mého gigantického pozadí, které se nevejde do žádných kalhot, je to, že jsme opět ztratili nozdrilky. Nozdrilky jsou takové duté trubičky uprostřed spojené,
nozdrilky
které Vája musí nosit, zhruba tak půl až jeden a půl roku od operace, aby jí jizva nezatáhla nosní dírky. K nosu se přichytávají stripy (viz. foto).
Vája
Jeden kousek toho úžasného vynálezu stojí 1707 Kč a pojišťovna na to nepřispívá (prý že plastická operace je kosmetická záležitost. Dříve tam rodiče strkali miminkům smotky vaty- kojenci sice pak nemohli dýchat, ale také to nějak šlo a přitom za tak nízkou cenu!)
Jedny nozdrilky už jsme ztratili před pár týdny v Praze- jak se to stalo, je mi skutečnou záhadou. V noci jsem vstala na kojení, koukala jsem, že si je Vája z nosíku vyndala, tak jsem si je položila vedle polštáře, že jí je nandám opět ráno… a ráno už tam neležely. Hledali, nenašli, byli z toho smutní. Protože je však všechno zlé pro něco dobré, zabrouzdala jsem díky tomu na stránky o rozštěpech (jinak se jim úspěšně vyhýbám- padají tam na mne chmury) a zjistila jsem, že co měsíc, to se má miminkům dávat větší velikost udělátek. O tom se nám jaksi pan doktor, co jsme u něj byli na kontrole v nemocnici, kde se čas zastavil před 30 lety, zapomněl zmínit. Anyway… když jsme je nenašli ani po týdnu, zakoupila jsem ještě jednou velikost č. 2 a do foroty velikost 3 a 4. Sotva začala Vája nosit trojky, už je nemáme – dalších sedmnáct stovek v háji. Jestli budeme muset každou velikost kupovat dvakrát, tak to tedy potěš (a to mi přitom ještě žádné neodplavaly do výlevky při čištění, což je prý nejčastější důvod ztráty, jak mě varovaly sestřičky v nemocnici.)
Medvěd si dal inzerát, že hledá sekretářku a během dne a půl mu přišlo asi 350 odpovědí. Dostala jsem za úkol mu z toho vybrat těch pár, které by stálo za to si pozvat k ústnímu pohovoru.
Dobrá polovina uchazeček o práci měla v kolonce datum narození ročník, jehož poslední dvojčíslí začíná devítkou. Sakra! Začínám být stará! (Stará a prdelatá, to je, věru, kombinace- ještě že mám ten neutuchající smysl pro humor:-) ) Ale ještě není tak zle- zle bude teprve, až se do pracovního procesu zařadí děvčata, jejichž rok narození začíná dvojkou.
Třídění životopisů je práce úmorná, ale občas jsem se i pobavila:
„jazykové znalosti: slovenština- pasivně“ (víc nic)
„dobrý den, reaguji na vaši nadídku místa praktikanta sekretariátu“ jejda, říkám si, to je blbé, že někdo píše dvě věty do žádosti o místo sekretářky a udělá tam takový blbý překlep…a hned další věta: „vaše nadídka mě velmi zaujala“
nebo “ Zaujal mě váš inzerát, ale nebydlím ve vašem městě, bydlím v jedné nejmenované vísce asi 10km od jiného města (tj. asi 2hod odtud) a ve vašem městě nemám kde přespávat a na ubytovnu se mi nechce. Takže nabídka je zajímavá, ale s tím ubytováním, no nevim, no.“
„Váhal jsem mezi dvěma“ přišel Medvěd po osobních pohovorech, “ jedna byla schopná a druhá pěkná a prsatá… no ale nakonec jsem přijal tu schopnou…aspoň se budu moct soustředit na práci.“
Takže tak, máme novou sekretářku-doufejme, že to nebude další slečna Trpké Zklamání, jako ta před ní.

Comments are closed.