poslední letošní

Maminko, já si vezmu za manželku tebe.

Vojtí, to nepůjde, mně už si vzal tatínek.

Tak Valerku.

To také ne, Valerka je tvoje sestřička.

Vojtíšku, proč pláčeš?

Protože si budu muset vybrat manželku a já nevím jakooouuuu.

Některá životní rozhodnutí holt vyžadují hodně času.

„a také nějakou pěknou kamarádku…“ přála po telefonu Vojtovi k novému roku moje kamarádka a Vojta jí obratem sděloval:“ Tu už mám, Sálintu, tu jsem si vyblal.“ „Jo Sárinku, tak to je pěkný…“ „Sálintu a taty Talolíntu.“ Ano, loď by neměla viset na jedné kotvě a život na jedné naději a záložní varianta není nikdy na škodu:-)

Jinak jsem klasicky všechno, co jsem sem chtěla napsat, zapomněla. Letošní svátky stály dost za prd, s výjimkou Štědrého dne. To tu byli naši s bráchou, děda s Vojtou ozdobili stromeček, dobře jsme se najedli, i na vánoční zvyky došlo… Jablíčko jsem si vykrojila s takovou dost porouchanou hvězdičkou, tak nevím, co to má znamenat. Medvěd tvrdí, že to je hvězdička s porodem…u lámání oplatků byla nezapomenutelná Valerka, které se ten zvyk velice líbil, dokud svou oplatku nabízeli ostatní. Každý si obvykle odlomí kousek, Valerka si od každého utrhla dobrou polovinu. Problém nastal v okamžiku, kdy měla ona svou oplatku nabídnout kolem dokola, to už se jí hrubě nezamlouvalo. (Jo, je naše:-) Šupiny jsme měly uložené stranou, ale zapomněli jsme je pod talíře dát, takže to vypadá, že na tom příští rok budeme finančně asi tak stejně, jako letos:) Největší úspěch mělo pouštění lodiček a lití vosku do vody. A pak se zpívaly koledy, Vojta zpíval skutečně se zápalem, bylo to super… trochu jsme se báli, že Ježíšek nezazvoní na zvoneček, protože si ho zapomněl doma, ale Vojta ho naštěstí viděl z okna jak letí kolem (ipse dixit) a tak jsme zvonění mohli pustit z hlavy. No a pak dárky, dárky, dárky, bylo jich asi milion a to jsme jich den předem polovinu odložili stranou, že se k narozeninám budou hodit. Musím říct, že mě i po těch letech manžel dokáže stále ještě (nebo možná už konečně) příjemně překvapit:-)

Pak šly dětičky spát, naši šli na půlnoční a my jsme tu s bráchou kecali ještě další tři hodiny. Z celé té debaty se mi vybavuje jen jak si ze mně brácha s Medvědem dělali srandu, že jsem dětem pořídila asi 15 kilo kolejí na vláčkodráhu a že nevěděli, že mám z dětství takovou nenaplněnou touhu…a že když budu hodná, tak mě každý večer hodinu před spaním nechají s vláčkama pohrát (s dětma to není ono, pořád mi do toho kecaj a Valerína mi to navíc ještě bourá:-)

Tak se oba dva svorně pobavili na můj účet a další hodinu zaníceně rozebírali jakýsi vrtulníček, či co, na dálkové ovládání…a pak kdo že tu má nenaplněné touhy z dětství:)

A ještě jsem si vzpomněla, jak Vojta dostal babičku:

Babi, já si vezmu to nové pyžamko od Ježíška, jo?

Vojtíšku, ale to ještě není vyprané. Vždycky když si doneseš nové oblečení z obchodu, tak ho musíš nejdřív vyprat.

Ale babi, to přeci není z obchodu, to mi přinesl Ježíšek.

A bylo:-)

Krom Štědrého dne ovšem tyto svátky nebyly nic moc. Vojta si tři dny před Štědrým dnem pořídil neštovice a tak jsme byli zavření doma. Musím tedy říct, že mi z toho už dost solidně hrabe, hlavně tento týden, kdy Medvěd odešel do práce (to je také zajímavá věc- první rok, když nastoupil do zaměstnání se vztekal, že by mezi svátky mělo být volno, že je to hrůza chodit takhle o vánocích do práce…letos by klidně jít nemusel, kdyby nechtěl, jenže to už ho zase ani nenapadne, že by neměl.) Prďoši se tu řežou, nebo se o něco hádají, nebo se Valerka s výkřikem- „já se chci koukat“ snaží spadnout do hrnců na plotně a strávit zbytek zimy ve špitále (naučila se si přisouvat židli k lince, čímž se výrazně zvýšil její akční rádius) … Ven jsem se za těch 14 dní dostala 2x- v pondělí jsem si zajela k zubaři nechat vytrhnout zub a dneska jsem byla na zátěžovém testu na cukrovku, jedno lepší relax než druhé. Dále začal růst Valerce ten rozštěpový zub, pravděpodobně otočený o 90%, jak se mi to jeví, což je asi jeden z důvodů, proč je poslední dny tak protivná (v kombinaci s tím, že jak není venčená, tak není utahaná) . Zkrátka šťastné a veselé:-) Teď se jen děsím toho, že se mi do pondělí osype i Krokodýlka a já tu budu v tom domácím vězení zavřená dalších 14 dní, to už by mě asi kleplo…ještě že mám tu vláčkodráhu:-)

Dnes je ten podivný svátek, co se jmenuje Silvestr a kdy má většina lidí neodolatelnou touhu se ožrat. Myslela jsem, že po cestě od doktora něco vyřídim, ale polovina obchodů měla zavřeno a v druhé polovině to vypadalo, že rozdávají něco zadarmo. Asi 5 lidí jsem slyšela telefonovat komusi, že v Albertu nemají jahody a jestli náhodou neví, zda by je měli v Kauflandu, či jinde…asi nečetli pohádku O 12 měsíčkách. Pak se rozpomněli na písničku od Jiřího Schelingra a zakoupili jahody mražený, v igelitu balený. A tak jsem stála nekonečnou frontu před pokladnou, v ruce maso a cibuli a přede mnou i za mnou stáli lidé, jejichž nákupní košíky obsahovaly několik lahví alkoholu, mražené jahody a velikánské balení toaletního papíru. Mít foťák, tak to vyfotím. Docela by mě zajímalo jak ta jejich oslava bude vypadat… My asi půjdeme spát před půlnocí a budeme doufat, že to řádění nějak zaspíme. S výjimkou Silvestra, kdy jsmes kamarády z oddílu pěšky šlapali v noci na rozhlednu na Žalý, toho, kdy jsme noc s kamarádkou trávily v Praze bobováním a následně běžkováním každá na jedné běžce a toho, kdy jsme s Medvědem vyvezli psinu za město, v naději, že to tam nebude tolik bouchat a pak ji celý večer lovili ze křoví, protože byla naprosto psychlá, nebyl ani jeden z mých Silvestrů za posledních 10 let hodný zapamatování. Dny v roce, kdy by se měl člověk na povel bavit asi nejsou nic pro mne.

Nicméně do roku 2011 vzhlížím s nadějí. Přála bych si, abychom byli všichni zdraví, aby se nám narodilo zdravé miminko, pak bych ještě prosila další 2 miminka pro mé kamarádky,  dále bych si přála sympatickou švagrovou, je-li skladem, pro paní, co bydlí pod námi bych požádala trochu trpělivosti…a bylo by toho ještě spoustu, ale nechci vypadat neskromně. Hlavně ať až se zase sejdem u vánoční ryby, ať jsme všichni zdraví a nikdo nechybí, jak to tak nějak podobně zpívá Janek Ledecký.

Šťastný rok 2011 i Vám, drazí čtenáři.

2 Comments

  1. jana napsal:

    díky, i tobě! to je pěkný článek, fakt. my to měli před vánoci taky šílený, na štědrý den na pohotovost a orl a píchání ucha… pak teplota, ale pak se to zlepšilo a bylo to fajn. s nemocnýma dětma je to na zabití… hodně sil!

  2. Sandra napsal:

    NO jo…a počtem dětí se to násobí. Sotva dostonal jeden, začal druhý, takže máme program alespoň do půlky ledna. Zřejmě se dostanem ven až na jaře…ale tak co, medvědi stejně nemají v zimě venku co pohledávat:-)