Poprvé

„Hádám, že letos budou třešně velký nejmíň jako koňský kule.“ Touto větou začínají mé oblíbené Opilé banány a dnes jsem si na ni vzpomněla, když jsem pozorovala na zahradě naší budoucí třešňovou nadílku. Nahoře v koruně už jsou plody docela červené. Je až neuvěřitelné, jak ten čas rychle běží…
Od loňské třešňové nadílky nás dělí spousta Mojtových poprvé.
Poprvé, co Mojta vyložil v obchodu sám od sebe bonbóny prodavačce na pás, aby je mohla namarkovat a místo obvyklé scénky- „Vojtíšku, dej“ „Ne, ne, moje, moje!“ pronesl „Tady, paní, Mojty bomomy…titiju, paní“ a všem babičkám v doslechu zvlhly oči.
Poprvé (a zároveň naposled) co Mojta přišel, zatahal mě za rukáv, požádal o sundání plíny a udělal epesní bobek do nočníku.
Poprvé, co jsem slyšela Mojtu zpívat „Skáka pé, chuchuwé hm hm hm hm tutu.“ Další slova si není schopen zapamatovat, tak jsem to s ním pilovala- „péro na klobouku“- „péjo“ opakoval Mojta radostně. „Ano, péro.“ „Péjo letí“ „Ale ne éro, ale péro.“ Těžko říct, jakou to vlastně má představu o tom, co že to ten myslivec na tom kobouku má. (Ačkoliv- ani se mu nedivím- já se lidové písničky naučila také z odposlechu ve velmi raném věku, aniž bych rozuměla všem slovům a významům, a když se dnes nad některými texty zamyslím, tak žasnu, co že se to tam všechno nezpívá. Třeba ještě nedávno jsem si myslela, že v jedné písničce mašíruje vojsko zum Herdoček…a ono ve skutečnosti mašíruje z Uher do Čech.)
Poprvé, co se Mojta vyčůral sám v přírodě. Šli jsme z nákupu, když se mi zachtělo a odskočila jsem si za nejbližší keřík. Mojta se zájmem pozoroval, co to tam vyvádím a pak projevil zájem se také vyčůrat. Sundala jsem mu plínu a pak jsem přemýšlela, co dál. Jak se vlastně nechávají čůrat takhle malí chlapečci? Ve stoje? Chvíli jsem nad tou možností dumala, ale pak jsem zhodnotila, že ve stoje nemá Mojta šanci se vyčůrat tak, aby si nepočůral kalhoty…a navíc si stejně začal intuitivně sedat na bobek. Tak jsem ho zvedla a vyčůral se „na holčičku.“
„Nejvyšší čas, abych se vrátil domů,“ řekl Medvěd, když jsem mu tu radostnou událost líčila do telefonu.
A tenhle pocit já naprosto sdílím- ono mít pré a při tom v péči dva loupežníky není zas až taková výhra v loterii. Ale už jdeme do finiše- v pondělí, úterý a středu má Medvěd písemnou část zkoušky, ústní pak o dva týdny později.

Tak nám držte palce, ať to celé nemusíme podstupovat za půl roku znovu…

Comments are closed.