ponocování

Krokodýlka vytuhla před pěti minutami, hodinu a půl do půlnoci. Takže to odhaduji, že mám tak hodinu a půl času do té doby, než se probudí a začne vřeštět, že chce jít ke mně do postele. Hodina a půl času. Co s tím?  Měla bych se učit. Měla bych dodělávat resty. Ve skutečnosti nejsem schopná dělat vůbec nic užitečného, oči se mi klíží. Bezcílně brouzdám po netu, nakouknu sem, nakouknu tam a hrozně se čílím, že nikde není nic nového. Běž spát! píše mi máma. Ale ne, ještě ne, ještě chviličku toho času, který je jenom můj, urvat pro sebe. Hodina a půl denně, kdy jsem někým jiným než matkou…

update, 22.57: tak pozor, změna, už je vzhůru. Zřejmě vytušila, že jsem čas, který mi věnovala, využila k tomu, že jsem jí tu pomlouvala…

One Comment

  1. nominek napsal:

    Taky si ty chvilky, když příšery odpadnou a mám klid jen a jen pro sebe, snažím vychutnat…