Pohádka na pokračování

Byl jednou jeden bohatý statkář a ten měl dva syny- starší byl schopný, pracovitý a uměl se o sebe postarat, mladší byl od malička zbožňovaný a roztomilý. Když oba dorostli mužného věku, byl už statkář starý a nemocný. Zatímco starší syn namísto otce převzal starost o celé rozsáhlé hospodářství, pracoval do úmoru a otcův majetek mu vzkvétal pod rukama, mladší syn se veselil s dámou svého srdce a navštěvoval cizí kraje. K otci si přišel vždy akorát pro peníze. I přesto starý statkář svého mladšího syna nekriticky zbožňoval.
Jednoho dne se statkáři přitížilo a tak začal pomýšlet na to, jak svůj majetek rozdělí. Zjistil, že v úvahu přichází dvě možnosti- buďto dá každému synovi půlku, nebo vezme v úvahu, že starší syn se přičinil o zhodnocení majetku a navíc je jediný, kdo se o hospodářství dokáže postarat a dá mu víc. Starý hospodář si nevěděl rady, rozum mu velel odkázat větší část staršímu synovi, ale srdce mu krvácelo při pomyšlení, že by mladší syn měl dostat méně (a nedej bůh se na něj nahněvat.)
Tady naše pohádka prozatím končí, na pokračování jsem sama zvědavá….
Ještě jsem v této souvislosti chtěla psát o podobenství O marnotratném synu. Jistě znáte, pokud ne, předkládám:
Lk 15,11-24
Ježíš řekl: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‘Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.’ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: ‘Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.’ I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.’ Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‘Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.’ A začali se veselit.
Toto podobenství mi vždycky vadilo- otec rozdělil svoje jmění na dvě poloviny, jeden bratr svoji polovinu prošustroval, zatímco druhý pracoval a staral se o otce. Když se pak bratr- ulejvák vrátil domů s prosíkem, protože nebyl schopen se uživit vlastní prací, tak ho otec slavnostně uvítal, vše mu rázem odpustil a jal se ho hostit z BRATROVA majetku, ubytoval ho pod BRATROVOU střechou,… já být tím druhým bratrem, tak bych byla tedy štěstím bez sebe z takového přístupu…

Comments are closed.