Omyl

Znáte takové ty „dobré dny“, kdy se vám vůbec nic nedaří? Zaspíte, ujede vám metro, nasednete na autobus ve špatném směru, zapomenete vystoupit, vracíte se, ztratíte se, ujede vám metro, přijdete pozdě, potkáte někoho, koho jste rozhodně potkat nechtěli, ujede vám metro, stojíte na úřadě dlouhou frontu a když dorazíte k okénku, tak vám řeknou, že to, co potřebujete, se vyřizuje u vedlejší přepážky, stojíte další dlouhou frontu, před nosem vám zavřou, ujede vám metro,… no, myslím, že si to asi umíte představit. Tak takovýto bezvadný den jsem měla včera- dnes už se to zdálo být o něco lepší, ale nikdy nechvalte dne před večerem!!!


Chtěli jsme jít s bráchou do tanečních. Brácha si kvůli tomu koupil zbrusu nový oblek a dostavil se v půl osmé na Výstaviště, kde jsme měli sraz. Zbývala jen taková drobnost…najít na Výstavišti Kongresové centrum…jenže to nebylo zas až tak snadné, vzhledem k tomu, že tam žádné není. Tak jsme se sebrali a odjeli na Vyšehrad do Kongresového centra, kde jsme zjistili, že tam zase není žádné výstaviště a ani to nevypadalo na to, že by se tam měly nějaké taneční dnes konat… To už jsme byli docela zoufalí a brácha začal mít vtipné připomínky typu:“ Až zase, ségra, nebudeš mít jak trávit večer, tak dej vědět, já se zase voháknu a můžeme někam vyrazit…“ jenže ani sarkasmus nám problém nevyřešil a tak jsme se, lehce dmýchnuti, odebrali domů…
Ty taneční nejsou v Praze, jsou v Brně- Kongresové centrum, Výstaviště 1… co dodat, jsem trubka.

Comments are closed.