Ohlédnutí za létem

Sem na toto místo byl plánovaný článek s nadpisem ohlédnutí za létem…když se však v tuto chvíli ohlédnu, mám pocit, že snad žádné léto nebylo. Nebo možná jo, ale už je to strašně dávno.

Začalo se s rekonstrukcí našeho bytu, který vypadal zhruba takto:

z čehož vyplývá, že byl poněkud neobyvatelný. A tak jsme strávili pět neděl u našich na chalupě a tři týdny v Hradci. Kromě výletů, které jsem popsala v článcích dříve, jsme byli ještě na spoustě dalších, které popsat nestihnu. V Hrádku u Nechanic, kde byly trhy a od 19.30 měla být pohádka, na kterou se Vojta tak těšil, že nakonec usnul před jejím začátkem a jelo se domů…

..na Troskách, kde hrál loutkové divadlo O třech prasátkách výbornej týpek, u kterého jsem bohužel zapomněla jméno (vím jen, že jméno i příjmení začínalo na stejné písmeno, něco jako Jaromír Jágr…ale ten to nebyl:-) Viděli jsme to dvakrát a zasmáli jsme se celá rodina.

…ve Dvoře Králové… no to zasluhuje samostatný článek, až bude čas.

Poslední víkend jsme strávili na Vysočině u tety a strejdy, kde si Vojta vyzkoušel jak se řídí mašina (ta na fotce) a jak se padá z koně (ne z toho hříběte na fotce). Také jsme se byli najíst v restauraci v Hájku, kde mají dětský koutek vevnitř i hřiště venku a moc dobré jídlo, takže to tam bylo prima. Ostatně celé to tam bylo prima- jako vždycky:)

No a tím skončilo léto. Náš byt byl stále neobyvatelný a Vojta měl nastoupit do školky. Přes kamaráda jsem sehnala bydlení v penzionu za Prahou za přijatelnou cenu a přestěhovali jsme se tam. Tam na mne padla depka. Venku bylo superhnusně (poslední srpnový den na horách prý dokonce sněžilo), takže se tam dalo pobývat jen po chvilkách a v penzionu jsme měli k dispozici jeden malý pokojík, kde se prďoši nudili a přemýšleli jak nejlépe jít matce na nervy. Navíc mi nebylo zrovna dobře. Věci jsem měla (mám) rozesety po celé republice, nikdy nemůžu nic najít… pak Medvěd sehnal do konce září pěkný, leč kompletně nezařízený byt, kde tedy teď přebýváme. Spíme na matracích na zemi, jíme také v sedě na zemi a vyprat si chodim k mamince. Nemůžu najít knížky do knihovny…a spoustu dalších věcí, ale u těch mi alespoň denně nenarůstá před očima cena, kterou mě to bude stát, když je rychle nenajdu. Můžu říct, že summa summarum už mě to všechno pěkně  sere hněvá.

Vojta si ve školce zvyknul rychle a bez problému. Také ale nejspíš chodí do jediné školky v republice, která má snad měsíční adaptační dobu (5 dní od 8 do 10, dalších 10 dní od 8 do 12…) Učitelky si na něj nestěžovaly, sní prý všechno co dostane a ještě si přidá (po kom to dítě asi je:-), ráno mi dá pusu a jde, nebrečí, do školky se těší (Mami, už se můžu oblíkat? Ne, ještě je noc. Jé, to je nudááá.) Díkybohu za ty dary, když jsem viděla jak tam učitelky zalehávaly nějaké dítě, co se hystericky svíjelo na zemi a mlátilo hlavou do zdi kvílíc, že chce tatínka, byla jsem vděčná za to, že z mých dětí kvílí to, co odchází se mnou.

Zítra odjíždíme na týden na Šumavu a DOUFÁM že až se vrátíme, bude se moct pomalu začít sestěhovávat domů. Také mi mimo jiné v tom týdnu začíná škola, Vojta jde do školky poprvé na celý den, nemám sehnáno hlídání, protože vybraná slečna mi napsala před týdnem, že  si našla něco jiného a druhá, co vypadala nadějně, pro jistotu vůbec nepřišla na schůzku a ani se neomluvila, telefon mi típla. Tím se vyčerpaly mé síly určené k nabírání nových pracovních sil a pokračovat hodlám až po dovolené. Jo, a také si v tom týdnu budu muset vybrat porodnici v Praze a zaregistrovat se tam, nebo budu muset rodit nakonec zase v Hradci ( jak by si Medvěd přál) tam se registrovat nemusí.

Jo, a na tu Šumavu jedeme po trase Praha- Hradec- Liberec, abychom si po cestě sesbírali všechny nezbytnosti. Hlavně, že není nuda:-)

13 Comments

  1. jana napsal:

    Hm, řešit začátek školního roku a do toho vybírat porodnici… máš v životě docela vzrůšo, řekla bych :) . Tak hodně štěstí :) . Kde vůbec bydlel Medvěd během rekonstrukce? jaktože to tak dlouho trvá? Ale to je asi normální…

  2. Sandra napsal:

    Medvěd bydlel u našich, ale všichni bychom se tam nevešli. Brácha potřeboval napsat přes prázdniny bakalářku a naučit se na dvoje státnice, což se s přítomností našich drahoušků trochu vylučuje…
    Že to tak dlouho trvá je trochu i naše chyba, dlouho jsme si nemohli vybrat truhláře… ale zároveň se to zpozdilo i ze strany té stavební firmy, neuvěřitelně dlouho obkládali koupelnu…asi to tak prostě bývá…

  3. Tak rekonstrukce bych si odpustila. Po těch dvou měsících už bych z nich byla na nervy a chtěla dělníky z bytu vykopat:-)

  4. jana napsal:

    No jo, pravda, říkalas mi to, zapomněla jsem…

  5. jana napsal:

    Každopádně ten byt vypadá na fotkách fakt děsivě… bourali jste i zdi?

  6. Sandra napsal:

    Žrádlo do koníka- vykopat je můžeš, ale pak ti zbyde doma staveniště:)
    Jani, zdi jsme nebourali, to už zvládli ti, co v bytě bydleli před námi, udělali z toho prakticky takovou velikou tělocvičnu, takže my jsme zase něco přistavovali…

  7. Sejra napsal:

    Hm, to sme taky zažili. Akorát my neměli kde přebývat, takže sme všechno naskládali do stodoly a narvali se do jedné místnosti, madrace jsme měli na zemi a protože beton byl týden starej, zespoda nám zplesnivěly, čurali sme na zahradě… bohužel okolnosti mi nedovolily být dlouho nezaměstnaný, takže v tý jedný místnosti jsme byli asi půl roku, naštěstí záchod sem osadil velmi rychle a dokonce i voda tekla:-)
    Ale mělo to i svý pozitiva – člověk zjistí, co všechno nepotřebuje k životu, takže např. sme tak dlouho neměli televizi, že jí nemáme dodneška:-)

  8. Cheorchia napsal:

    Prece jen,rodit budes potreti…
    Myslis,ze byste to do Hradce stihli? :)

  9. Sandra napsal:

    Cheo, pokud bych měla rodit v Hradci, tak se tam budu muset tak měsíc předem nastěhovat, nehodlám riskovat, že to dítě vyprdnu někde na dálnici…a převoz den po porodu z Hradce do Prahy už jsem zažila po minulém porodu, nemám chuť si to zopakovat, takže by to znamenalo bydlet třeba 3 měsíce v Hradci…jenže Vojta má chodit do školky a já do školy…no prostě se mi to moc nezdá.

    Sejra, tak to jste měli dobrý psycho, to si už vůbec neumím představit.

  10. jana napsal:

    Sejra, klobouk dolů… doufám teda, že to bylo bez dětí. Ve dvou se dá ještě leccos, s dětma je to o dost horší…
    Sandra: nevím nevím, jak se ti bude chtít po porodu do školy :)

  11. Sandra napsal:

    Copak po porodu, to mně už se nechce ani teďka:-)

  12. Sejra napsal:

    Jana: Honzíkovi byly 4 roky. Ten z nás byl nejvíc v pohodě. Hlavně se mu líbilo, když se mohl šíleně zaprasit v kolečku s maltou:-)

  13. jana napsal:

    aha, tak je fakt, že dětem je to asi jedno :) . akorát dospělí jsou vyřízení…