O životě

Medvěd má nějakého nového kamaráda, který mu povyprávěl, že on svou ženu živí…ale také doma absolutně na nic nesáhne a od své ženy očekává, že všechno bude doma tip ťop. Že například od stolu nikdy nevstane a nechává se obsluhovat jak turecký sultán. A že kdyby ty ženský neměly ty kundičky, tak že by je chlapi vůbec k ničemu nepotřebovali.
Medvěd, když mi to vyprávěl, tak říkal, že je rád, že má ženu jako partnera, se kterou si může popovídat a ne, že by ji měl doma jen jako kundičku…zároveň na něm ale bylo vidět, že kromě této části, mu ta představa není vůbec proti mysli.
Tak jsem mu přopomněla, že mě neživí. Sponozorují mě moji rodiče, abych studovala, což je moje jedno zaměstnání a sponzoruje mě stát (tedy, zatím ještě ne, ale doufám, že bude) abych se starala o Vojtíška, což je moje druhé zaměstnání. Krom toho můj chlap chce mít doma ženu- partnera, se kterou si bude moct popovídat, takže pokud si se mnou nechce povídat o Vojtíškových hovínkách a o tom, jak to koště dobře mete, tak bych si měla stačit přečíst alespoň hlavní události dne.
Docela mě šokuje, jak někdo může očekávat, že se mu žena postará o děti, zároveň bude pracovat na sobě, aby byla stále krásná a vzdělaná…a ve volných chvílích bude leštit kliky a šukat po světničkách.
Až mi bude jednou posílat Medvěd měsíčně na účet 20-30 tisíc, jako ten jeho bezva kámoš své ženě, tak si z toho zaplatim uklízečku, protože, ať se na mne nikdo nezlobí, život je krátkej a já s ním mám své vlastní plány. Na co jednou budeme vzpomínat, až budeme staří- jak jsme chodili na výlety, zpívali si, chodili do kina…nebo na to, jak jsem tu umývala okna a podlahu?

Comments are closed.