o těhotenství, volbách a čase, co příliš rychle utíká

Začínám mít pocit, že těhotenství je jedna taková veliká sázka do loterie s dost nejistým výsledkem. Upřímně řečeno nevím, kolikrát si ještě budu ochotná vsadit.

Trippletest mi nevyšel dobře s rizikem Downova syndromu 1:210. Naštěstí mám konečně po letech schopnou gynekoložku vybavenou moderními přístroji a tak se rozhodla mi hned udělat kompletní screening- když na tom UTZ mimino lovila asi hodinu, aniž by se jí otočilo do té žádoucí polohy, tak mě poslala se na hodinu projít a pak mě vzala znovu. Podle ultrazvuku to vyšlo v pořádku, takže jsem si užila jen asi hodinu strachu. No, ikdyž, já jsem tak nějak doufala, že to bude v pohodě, ale spíš jsem si říkala, že je divné, že se vůbec lidi odvažujou mít děti, když jen od početí do narození je asi milion věcí, které člověk neovlivní a které se můžou podělat.

Jo, jasně, já vím, že ženy rodily děti vždycky a že to bylo v mnohem horších podmínkách. Jenže například moje praprapraprababička měla 7 dětí, jen 2 se dožily dospělosti a přežilo ji jen jedno. Jednomu jejímu synovi zemřely „jen“ 2 děti z 5 a druhému 3 ze 4. Upřímně řečeno, která máma by to dneska dala, myslím, že po prvním, maximálně druhém mrtvém dítěti by si většina buď hodila mašli, nebo se na další testování osudu vykašlala a svůj život zasvětila něčemu jinému, než je výroba a výchova dětí…

No nic, takže takhle to zatím máme, další serie vyšetření za tři týdny, ale jak je vidět na Valerčině případu, tak dokud to dítě nevyleze ven, tak není jistého nic.

Medvěd je tento týden skoro pořád pryč, minulý týden byl taky pryč a aby se nenudil, tak se nechal ukecat a zapsat na kandidátku jedné politické strany v městě, kde ovšem nebydlíme. Je tedy na dost nevolitelném místě a samozřejmě „nechce aby ho zvolili“ takže asi proto investoval do billboardu a jeho články o tom, co by se jak mělo v onom městě zlepšit, v plátku který ona politická strana vydává ,výrazně počtem i rozsahem zastiňují všechny ostatní kandidáty. Haha, to bude legrace, až ho zvolej, tak už ho vůbec neuvidíme.

No a já pro změnu nic nestíhám. Hlavně nestíhám školu- to je tedy pro mně důvěrně známej pocit, ale ještě nikdy jsem ho neměla po prvních dvou týdnech semestru, většinou mě to chytalo až s příchodem adventu…na druhou stranu ještě nikdy jsem nechodila do školy, kde se pořád z něčeho píše (vlastně kecám, na střední škole se také furt z něčeho psalo) minulý týden měla Valerka horečku a prošvihla jsem test z ekonomie, tenhle týden zas píšem z informatiky…

O víkendu máme 5. výročí seznámení a začátku vztahu, nám se ta data tak nějak vzácně shodujou (aspoň si toho člověk nemusí pamatovat moc:). Je to zvláštní, že je to teprve pět let, mně to tedy přijde mnohem déle.
Švagr teď začal chodit s novou slečnou a když jsem za nimi koukala, jak odcházeli ruku v ruce naší ulicí, tak jsem si vzpomněla, že jsme se tam s Medvědem také takhle (dávno dávno tomu) na podzim vodili za ručičky… a že  jsem si v té zástavbě rodinných domků nikdy nemohla zapamatovat, která ulice je naše. Prostě jsme šli, šli a šli…a najednou jsme byli doma. A jak nám bylo dobře.
Škoda, že člověk nemůže být pořád na začátku…

Chtěla jsem sem dát nějaké video od Norah Jones, ale u všech oficiálních a pěkně udělaných videí je psáno, že vkládání je na požádání zrušeno a ty ostatní se mi nelíbí, takže nic…

7 Comments

  1. rybka napsal:

    Jak to, ze nic nestihas?
    Stihas, napriklad pisat tento blog. A to je moc fajn!
    Si statocny bojovnik, drzim vsetky palce!

  2. jana napsal:

    To je dojemný článek… Je dobré se občas vzít za ruce, pro připomenutí… Pokud zrovna ovšem člověk netahá kočár s děckem.:)
    Pokud jde o děti, v mém případě je to stresování ještě před samotným „snažením“ o početí… příprava na celou akci probíhá tuším od dubna :) . Až jednou otěhotním, tak si snad trochu oddechnu… no, lehký to nemá snad nikdo, jak vidím případy různých svých známých..

  3. Sandra napsal:

    No tak jo, něco stíhám, třeba psát blog…ale spousta důležitějších věcí mi nějak uniká (na druhou stranu je prostě fakt, že od určité hodiny večerní už pro mně vůbec nemá smysl do nějaké náročnější literatury koukat, tou dobou už mi stejně pracují jen oči a hlava ne, takže stejně dobře v té době můžu třeba chytat lelky, nebo psát blog a vyjde to nastejno.)

  4. Sandra napsal:

    Jo, Jani, to si říkáš teď, pak si budeš říkat- až budu mít za sebou první trimestr, tak si oddechnu, až začne kopat, tak si oddechnu, až se narodí, tak si oddechnu…a pak se to narodí a zjistíš, že už si neoddechneš nikdy, že ten strach a stres z představ „co kdyby“ tam už bude napořád. Jde jen o to, jak to kdo úskostlivě vnímá…
    P.S. mám pořád tu tvoji Fridu, tak až bude nějaká vhodnější doba a trochu si oddechnu:-) tak ti ji musím vrátit

  5. rybka napsal:

    Jojo, Sandri,
    je to presne tak, ako si to opisala…po prvom trimestri, po prvom kopnuti…a nepotesim vas, baby – moj starsi ma 26 rokov a ja sa o neho stale bojim, ked ide vecer von, alebo niekam cestuje…o mladsom ani nehovoriac…naposledy som si hovorila, ze snad, ked chalani budu mat 30…:-)

  6. Sejra napsal:

    Hm, taky píšu v sobotu test z mikroekonomie, ještě sem do toho pořádně nekouk. Copak se dá učit, když je tak krásně a na zahradě je tolik práce? A to podzimní slunce umí tak krásně unavit…

  7. jana napsal:

    Frida, pravda, někdy to předáme :)