narozeninová

Včera mělo to moje malé- velké sluníčko narozeniny. Třetí. Je to hrůza jak ten čas letí.

Nevím jak by to hodnotil sám oslavenec, ale za sebe musím napsat, že se nám ten narozeninový den krásně vyvedl. Dopoledne jsme šli na den otevřených dveří do jedné z místních školek. Dorazili jsme tam hned ráno a odcházeli jsme, když se dětem prostíralo k obědu. Nebýt toho, že se Mojta těšil, jak si v cukrárně vyzvedne dort, musela bych jim ho tam nechat, tak se mu tam odtud nechtělo. Tím pádem jsme domů přišli tak, že se čas do příchodu gratulantů počítal na minuty.

Naobědvat, poklidit…a už to skoro bylo. Medvěd v pokojíčku oblékal Valerku, já vytírala kuchyň, ale to ticho najednou bylo nějaké podezřelé- kde je moje druhé dítě?

… Našla jsem ho v ložnici na posteli mezi hromadou dárků, které čekaly na zabalení, prázdná krabice lega dupla  se válela na zemi a Vojtěch si spokojeně stavěl z nových kostiček. Tichý jak pěna, ani nedutal. Tak to se tak úplně nepovedlo…ale co už. Nastrkala jsem kostičky zpátky, krabice se přelepila dárkovým papírem a po příchodu babičky, dědy a strejdy se nadělovalo znovu. Ani to nebylo moc poznat, že už se nejednalo o premiéru, Mojta si po rozbalení spokojeně zahýkal znovu.

Od babičky a od dědy dostal Vojtíšek prstové maňásky z pohádky o Červené Karkulce…jen myslivec už byl vyprodaný a tak bylo jasné, že pohádka nemůže dobře skončit. Když tedy pominu fakt, že pod pojmem „dobrý konec“ si každý představí něco jiného. Když se totiž děda dostal až k místu, kde se vlk přišourá k vodě a kameny v panděru ho převáží do vody, tak Mojta zavolal: počkej, vlku, já tě zachránim…teď jsi mokrej, tak tě usušim…a už jsi suchej. A to byl teprv happyend:-)

Po oslavě odjeli všichni, včetně Medvěda, který přijede zase až za týden. Bylo mi trochu smutno, když jsem je viděla tak všechny odcházet, ale naštěstí jsme měli na večer vymyšlený výborný program.

Krokodýlku jsem udala kamarádce a s Vojtou jsme šli poprvé do divadla. Bylo to představení o čertech…a nutno říct, že jak jsme seděli v první řadě na kraji, tak když mi hned u hlavy nějaký pekelník udělal hudry hudry, nebyl Vojta jedinej, kdo ztuhnul. Ale jinak bezva zážitek. Hned jak Vojta pochopil, že ani pro tentokrát neskončí v pytli, vysloveně si to užil.

No a pak jsme si šli ke kamarádce pro Valerínu a trochu jsme se tam zapomněli, takže jsme se dostali domů až v době, kdy už mají být všechny slušné holky v posteli. Dětičky zapluly do postele a já si pak ještě v před usnutím říkala jak to všechno rychle uteklo. Člověku se narodí miminko, párkrát se vyspí… a už je z něj chlapík, co mámu doprovodí do divadla:)

A abych nezapomněla- Valerka tento týden začala chodit, čímž svého bratra trumfla zhruba o pět měsíců a potvrdila tak teorii, že čím dříve začnou děti lézt, tím později začínají chodit a naopak.

další taková, co se narodila včera a za tři týdny jí bude rok.

Jsou to takoví dva moji brouci… Diny, kterou mám v odkazech (ano, stále ještě nevím jak vložit odkaz do textu) dnes napsala své dceři k narozeninám překrásnou báseň a zejména kousek:

Na světě to takhle chodí

mámy svoje děti rodí

neznám krásnějšího nic

bez dětí bych v zlatě, zámku

byla holka z Nemanic.

mě úplně dojal. Tak nějak to totiž je. A tím už dnešní (výjimečně:-) lehce sentimentální příspěvek končím.


4 Comments

  1. Bosorka napsal:

    Gratuluju, dodatečně. Nám už taky 3 jsou. Je to zlatíčko, zejména na 1. fotce je k sežrání :-) Trochu mi tam připomíná mojí malou – ten sladký čistý plachý úsměv.. A ségra má co od něj okoukávat, je to čiperka napohled.

  2. Tak Staršímu Medviděti všechno nej, ať ho rodiče moc nese…štvou, ať se mu bacily obloukem vyhejbaj a ať mu dopadne ta školka!

    A Valerka je kus!:)))

  3. admin napsal:

    děkuji za oba, vyřídím:)

  4. jana napsal:

    Jé to bylo krásný! :)