Medvědí krize

Medvěd je v krizi, ze které se přes noc nevyspal, takže se jedná o krizi velikou. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to mrzí- za prvé je ve svém žalu mnohem milejší a přítulnější a za druhé se jedná o krizi odůvodněnou. Já si příčiny této krize uvědomuji už delší dobu- Medvěd nemá čas cvičit, nemá čas se učit, nemá čas být se mnou a s Mojtou a nemá čas se věnovat práci, která přináší peníze, protože se plně věnuje práci na „rodinném majetku.“
Samozřejmě, že člověk by měl své rodině pomáhat jak jen to jde, ale všechno má své meze. Pod pojmem ´pomoc rodičům´si představím třeba to, že mamku odvezu autem na nádraží, ne to, že budu pro svého rodiče dlouhodobě zadarmo vykonávat práci, která se rozsahem blíží pracovnímu úvazku.
Kdybychom za každý slib, co všechno z toho, co Medvěd pomáhá vytvářet, bude naše, dostali korunu, byli bychom dnes výrazně bohatší. Jak se říká- slibem nezarmoutíš- jenže slibů se člověk nenají.
A tak doufám, že krize bude impulzem k nějaké změně… k lepšímu.
Jak jsme tak rozebírali celou situaci ze všech stran a úhlů, nadhodil Medvěd zajímavou myšlenku, že mu přijde divné, že oblíbenější bývají u rodičů mladší sourozenci (klasický rozhovor dvou starších sourozenců:-)…jenže v některých případech se jedná pouze o dojem a v jiných případech by to nepřehlédl ani slepec) a že on- Medvěd- má naopak strach, že to naše druhé dítě nebude mít rád tolik jako Mojtu.
Tak jsem na to schválně zvědavá, jak to dopadne, ale tipovala bych, že- zvlášť pokud to bude holka- z ní bude úplně na větvi.

Comments are closed.